25. července 2011 12:18 Lidovky.cz > Sport > Olympiáda v Riu 2016

Volfíci: Příští sezonu začneme znovu kousat

Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek. | foto:  František Vlček, Lidové noviny

PRAHA Potkala je zvláštní a dosud nepoznaná věc. Držitelé bronzových a stříbrných medailí z posledních dvou olympiád, vodní slalomáři Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek, se při domácích kvalifikačních závodech nevešli do reprezentačního výběru. Světovou elitu letos proto zatím nepotkávají. Nicméně, zdánlivě paradoxně, jejich osud jim v žádném případě nekomplikuje cestu na olympiádu v Londýně.

LN Co se vám v květnu při nominačních závodech vlastně přihodilo?
Štěpánek: Ani nevím... Samozřejmě jsem nad důvody přemýšlel, ale nedokážu je přesně pojmenovat. Faktem je, že jsme ve všech finálových jízdách měli trestný dotyk, který nás pokaždé posunul z prvního místa dolů. Před rokem jsme ale vyhrávali i s oním dotykem. Takže buď jsme letos málo tlačili na pilu a jezdili pomaleji, nebo se soupeři zlepšili.
Volf: Já neúspěch v nominaci beru jako souhrn blbých, nešťastných náhod. V posledním závodě jsme udělali tři branky před koncem sotva znatelný šťouch, šlo snad o dva centimetry... Kdybychom ho nevyrobili, tak všechno skončilo dobře. A navíc v tomhle závodě jsme se mohli nenominovat jen v případě jediné možné varianty čtyř lodí, které o tři reprezentační místa bojovaly. Stalo se neuvěřitelné – došlo bohužel přesně na tuhle jedinou možnost...

LN Jak nesete skutečnost, že se letos závodů Světového poháru nemůžete zúčastnit?
V:
Zatím statečně. Bezprostředně po závodech jsem byl v šoku a cítil velké zklamání. Důležité hlavně je, že jezdíme alespoň nějaké závody a hodně trénujeme.
Š: V první chvíli mě napadlo něco jako, že skoro končí svět. 13 let jezdíme v nároďáku a nic podobného jsme nezažili. Teď už ale začínám věřit tomu, co nám dost lidí bezprostředně po nominačních závodech říkalo – že nám totiž tahle zkušenost spíše pomůže. Při tréninku zkoušíme nové věci, mnohem víc si užívám rodiny...

LN Nenarušil zmíněný neúspěch vaše vztahy?
Š:
Sedli jsme si spolu a povídali o tom, jestli někdo z nás nemá pocit, že ten druhý mu to pokazil. Já si teda rozhodně nemyslím, že by mi to Jára zkazil. Naštvaní na sebe určitě nejsme, ale zdá se mi, že pořád hledáme tu pravou příčinu, proč nám to na jaře nevyšlo.

ČESKÉ NADĚJE PRO LONDÝN 2012 - ROZHOVORY LN

Povede se vám olympiáda v Londýně víc než v Pekingu?
Štěpánek:
Bylo by příjemné zkompletovat medailovou sbírku.
Volf: Chtěl bych olympiádu konečně vyhrát.

Jakého sportovce byste chtěli v Londýně osobně potkat?
Štěpánek:
O jednom bych věděl, ale těžko ho v Londýně potkám. Jarda Jágr. Bohužel jezdí na jiné olympiády.
Volf: S lidmi, se kterými bych se tam chtěl potkat, se vidávám i jindy než na olympiádě.

V jakém sportu, kromě svého, byste měli na olympiádě největší šanci na úspěch?
Štěpánek:
V hokeji.
Volf: Mně by se líbil čtyřsedadlový bob. Posadil bych se do něj, kluci by mě pak roztlačili a dole bych jen vylezl. Štěpánek: To není špatné. Taky bych v bobu mohl dělat závaží.

Kdybyste si mohli vybrat – na jakém místě byste rádi viděli olympiádu?
Štěpánek:
Mně by se líbila po čase zase Austrálie.
Volf: Já bych vítal exotiku. Brazílie bude možná po Londýně docela zajímavá.

Za kolik byste byli ochotni prodat olympijskou medaili?
Štěpánek:
Snad jen kdyby byla rodina ve velké krizi. Jinak za nic. Pro někoho jde možná jen o kov, já za ní vidím ohromný prožitek.
Volf: Nevím, co by se muselo stát, abych o tom uvažoval. Snad jen kdybych neměl kde bydlet, co jíst anebo byl nemocný.

LN Když prohrává hokejový nebo fotbalový tým, zpravidla vyhodí kouče. Vy jste nepřemýšleli o rozchodu se svým trenérem Ondřejem Mohoutem?
Š:
Naše spolupráce funguje, na nervy si nelezeme. Takže v tomhle směru bych nějakou závoru neviděl.
V: Jednak u nás moc trenérů, k nimž bychom mohli jít, není a kromě toho se mi moc nechtělo rok před olympiádou měnit trenéra a vykročit kamsi do neznáma,

LN Nenapadlo vás, jestli se vodní slalom neubírá cestou, která vám příliš nesedí?
Š:
Dříve se časy ze semifinálové a finálové jízdy sčítaly, po olympiádě v Pekingu se ale pravidla změnila a finále se už jezdí od nuly. Víc se proto riskuje, o medaile se bojuje stylem hop, nebo trop. Takže když jedeme klidnější jízdu trochu na jistotu, tak už nám to nemusí stačit, Vyrobíte jediný dotyk branky, a rázem spadnete o dost příček dolů.
V: Nikdy jsme nepatřili mezi střelce, kteří jednu jízdu napálí a ostatním lodím ujedou. My zkrátka byli zvyklí jezdit víc na jistotou. V poslední době se ale dávají dohromady třeba kajakář se singlířem anebo dva singlíři, takže je najednou mnohem větší konkurence. A kromě toho tihle chlapi jsou zvyklí jezdit asi ve větším stresu a s nasazením než deblíři. Možná jsme v tomhle směru takoví... jak bych to řekl. No, možná trochu zpoždění. My totiž vždycky patřili k jakýmsi závodníkům volnějších anebo přesněji klidnějších jízd. (směje se)
Š: Už se ale takhle taky učíme jezdit. Víc na risk.

LN Nesouvisí tyhle věci trochu také s psychikou? Asi není snadné najít v peřejích onu ještě přijatelnou míra rizika.
Š:
Samozřejmě že je jednodušší, když jsi "no name", přijedeš na závody, všechny přejedeš o parník, vezmeš zlatou medaili a jdeš domů... My už ale něco za sebou máme, nějaké ty medaile z mistrovství světa i olympiád, takže už před každou velkou akcí ze všech stran slyšíme: To je jasný, postoupíte do finále a budete bojovat o medaili. Vy novináři to umíte taky někdy slušně. Myslím dotazy jako: tak co jste snídali? Bude to vítězná snídaně...? A tak podobně... Myslím si, že už jsme si na nová pravidla už zvykli, ale stabilní formu jako třeba skifař Ondra Synek nemáme...

LN Vaše kategorie deblkanoistů patřila v Česku dlouhé roky k nejúspěšnějším. Letos se ale zatím bez vás jeví na mezinárodní scéně jako nejslabší. Čímpak to?
Š:
Já za kluky nemůžu mluvit. Pravda ale je, že máme zcela jistě umělé kanály, na nichž se ve světě jezdí, víc přečtené než oni.
V: Přesně tak. Všude už jsme byli několikrát, zatímco kluci z nároďáku teprve sbírají zkušenosti.

LN Olympijský závod ve vodním slalomu pravidelně nadhazuje otázku, jestli je spravedlivý. Na startu totiž vždy chybí spousta elitních lodí. Co si myslíte vy?
Š:
Nejtěžší je se na olympiádu vůbec dostat. Ve svěťáku jede třeba 30 deblů, na olympiádu se jich ale dostane jen 12. Kdyby proti nám jely tři slovenské, německé, polské či francouzské lodě, tak to budeme mít těžší. Na olympiádu totiž smí jen jedna loď za stát.
V: Na druhou stranu tam ale závodí nejlepší lodě. Konkurence je menší v počtu závodníků, ale kvalita je špičková.

Kanoista Jaroslav Volf v akci obřím slalomu.

LN Vnímáte na olympiádách výjimečnost této akce, anebo tenhle závod berete tzv. "pollertovsky" jako každý jiný?
Š:
Třeba v Sydney jsem si olympiádu celkem užíval, v Aténách a v Pekingu už jsem se ale radši soustředil jen na náš závod. I když se bude tisíckrát říkat, že je olympiáda třeba zprofanovaná a že je spíš o sponzorech než o sportovcích, tak má přesto obrovskou tradici. Myslím si, že snad každý sportovec má sen si na ní někdy zazávodit.
V: Nedokážu k olympijskému závodu přistoupit jako ke každému jinému. Nervy pracují trochu víc, přece jen si člověk uvědomuje, že se koná jednou za čtyři roky.

LN Pomohly vám vaše dvě olympijské medaile zlepšit ekonomickou situaci?
Š:
Medaile nám asi pomohly v tom, že jsme kontrakt s naším sponzorem prodloužili. Nic navíc se nám ale sehnat nepodařilo.
V: V jiných státech asi dostávají nejlepší vodní slalomáři trochu víc než u nás. Tady to moc slavné není.

LN Přestože nejste letos v reprezentaci, odborníci vás stále pasují na jedny z nejvážnějších adeptů na olympijskou medaili. O tom, jestli do Londýna za rok odletíte, se ale rozhodne až za rok. Paradoxně se může stát i to, že vám ono jedno místo pro Česko sebere i jiná česká loď...
Š:
Tak to je. My ale ještě máme určitou naději, že se v září na šampionát do Bratislavy podíváme. Za předpokladu, že by třetí loď z nominačních závodů, Štěpán Sehnal s Vaškem Hradílkem, ani na posledním svěťáku v srpnu v Praze neskončila do 10. místa a my je porazili na mistrovství republiky. V tuhle chvíli tedy účast na mistrovství světa ve vlastních rukách nemáme. Že bych kvůli tomu ale klukům v Troji na svěťáku nepřál, tak to teda doopravdy ne.
V: Já o těchhle věcech nepřemýšlím, ani se k téhle variantě neupínám. Nemá to totiž vůbec cenu.

Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek

* První velkou medaili ujeli v roce 1998 na ME v Roudnici, kde ve své kategorii C2 skončili druzí.

* Největší úspěchy. Na olympiádě v Sydney dojeli pátí, v Aténách třetí a v Pekingu druzí. Jsou mistři světa z roku 2006, evropští šampioni z let 2004 a 2005 a vítězové Světového poháru (2005).

* Stejně staří. Volf (31) je svobodný, Štěpánek, který je o dva měsíce mladší, je ženatý a má dceru Julii a syna Matouše.

LN Co vůbec víte o londýnském umělém kanálu?
Š:
Nic. Ještě jsem ho neviděl, V: Teď v pondělí tam zrovna odjíždíme a o víkendu se zúčastníme předolympijských závodů. Něco jsem viděl na internetu a podle toho vypadá hodně obtížně. Něco podobného jako ta divočina v Pekingu.

LN Domlouvali jste se už spolu, dokdy budete závodit?
V:
Zatím jsme se o tom nebavili, ale trochu přemýšlíme i o mistrovství světa v Praze v roce 2013.
Š: Pevné datum jsme si neřekli, ale oba asi víme, že se už konec zvolna blíží. Sportovci, snad kromě Štěpánky Hilgertové, v našem věku pomalu končí.
V: Cítíme, že konec nepůjde donekonečna prodlužovat. Já bych z toho ale žádnou velkou tragédii nedělal. Když se nám nepodaří nominovat se na olympiádu, tak třeba skončíme. Ten Londýn by mě sice mrzel, ale myslím, že s výsledy, které jsme na vodě ujeli, můžeme odejít se vztyčenou hlavou. Z loučení se závoděním se určitě nezhroutím.
Š: Já bych takové poraženecké řeči nevedl... Věřím totiž, že si Londýn vyjedeme a něco tam předvedeme. Proto přece vodní slalom děláme. Kdybych nedoufal, že se nám zase bude dařit, tak by tenhle neúspěch v nominačních závodech byl prvním krokem k tomu, že skončíme. Jsem přesvědčený o tom, že za rok na jaře budeme zase kousat.

LN Když už jste se zmínili o Hilgertové, skutečnost, že stále ještě na velmi slušné úrovni závodí i ve svých 43 letech, by pro vás mohlo být motivující, ne?
V:
Štěpána je ale výjimečná i v tom, že ji pořád ještě baví jezdit. A taky má štěstí, že jí slouží zdraví.
Š: Do 40 let bychom ve špičce asi jezdit mohli. Já si ale myslím, že je důležité včas skončit, abychom nedopadli jako třeba... no radši nic. Určitě by mě nebavilo jezdit nějaká desátá místa a žít už jen víceméně z minulosti.

LN Vy vlastně spolu žijete jakési druhé manželství... Až se tedy jednou s kánoí a pádly rozloučíte, předpokládáte, že budete cítit potřebu se stále setkávat?
Š:
Přijďte se zeptat za deset let. S Járou jsme v podstatě ze stejného města. Bydlel ve Staré Boleslavi a já tam chodil do školy na základku. Takže jsme byli jakoby spolužáci.
V: V běžném životě se v současné době nenavštěvujeme, ale předpokládám, že oba se budeme kolem vody dál motat, protože tenhle sport máme hodně rádi. Minimálně u té vody se tedy budeme potkávat docela určitě.