Co je tedy třeba pro čtvrtek ještě vylepšit?
Hlavní bude ta technika, to budu muset ve finále kočírovat. Protože už z energie diváků, která na vás jde, se snažíte dát nějakou šlupku. Samo tělo je nabuzené, to se vydá samo od sebe, ale musím se snažit o technický hod. Trochu víc se rozběhnout, protože když je člověk nervózní, má svázanější nohy. To bude můj cíl. Přála bych si, aby ten hod začínal sedmičkou.
V kvalifikaci jste odhazovala metr před čárou.
To je můj styl, já to tak prostě mám. Nevím proč. Nějak se bojím té čáry, vždycky odhazuju radši dál od ní. Takhle to nechám, ale musím víc běžet.
Není ta odhodová čára nezvykle daleko?
Je, ale je to docela dobré. Jak je dál tráva, člověk má logicky pocit, že musí hodit dál. Fakt. To se mi líbí. Navíc je důležité najít si bod, kam koukat, a ten je zase nízko. Ale našla jsem ho a to je pro mě hlavní.
Kde je?
Je to taková bílá, výrazná lišta pod obrazovkou.
Byla to vaše nejrychlejší kvalifikace?
Byla jsem čtvrtá v pořadí, s tím jsem byla spokojená. Dobře jsme nacvičili los. (usmívá se) Akorát to ranní vstávání před šestou už nechci. V půl osmé jsme už klusali, abychom se v deset dostali na stadion. Fakt síla.
Mohla jste ráno před soutěží snídat?
Jo, úplně v pohodě. Ale opravdu jsem byla hodně nervózní. Je dobré, že když člověk přijde na tenhle stadion, opravdu to na něj padne. Je tu řev, který jsem snad nikdy nezažila.
Je to jiné než v Pekingu?
Je. Přijde mi to takové celé širší, což je asi i horší na vítr. Ale nevím, jak vyladili akustiku, protože to je řev, že jsem si pořídila špunty do uší. Když v jednu chvíli zařvou všechny ty tribuny, praskají mi bubínky.
Jak se udržujete v klidu?
Zpívám si, pobrukuju si. Třeba Tři sestry. To mi pomáhá.
Špotáková hladce postoupila do čtvrtečního finále |
Budete do čtvrtka trávit čas s přítelem Lukášem?
Ano, asi budu u něj. On ve vesnici nemůže být, takže se přesunu asi já k němu, abych pořád nebyla v atmosféře toho závodění. Nevím, jestli Honza (její trenér Železný - pozn. red.) nenaplánuje nějaký lehčí trénink, ale asi ne. Já si stejně nějaké to tónování provádím sama. Vyběhnu si třeba schodiště, aby bylo tělo pořád v tonusu.
V kvalifikaci skončila zraněním limitovaná Britka Goldie Sayersová, která vás tu v červenci porazila na Diamantové lize. Jste ráda, že vám ubyla soupeřka?
Říkala jsem si, že zářit před třemi týdny je hezké, ale letos jde opravdu hlavně o tenhle závod. Ale Goldie mě mrzí, je to moje kamarádka, které bych úspěch přála. Ti Britové, co jí tu fandí, by ji tam klidně donesli na rukou.
Už tady máte svůj fanclub?
Přijede až na finále. Celá nejbližší rodina - máma, táta, bratra. I Bára ultras.
Nepřijde vám, že všechno zatím běží ve velké pohodě?
Zatím je to až moc velká pohoda. Ale já nechci stres. Na těch závodech vždycky stárnu o pět let, to už bych byla hrozně stará. A to nechci.
