Jste hodně zklamaní?
Štěpánek: Hodně. Určitě jsme sem nejeli, abychom tu byli sedmí. Chtěli jsme se ve finále poprat dobrou jízdou o nějaký lepší výsledek. Nevyšlo to.
ČTĚTE TAKÉ |
Kde se stala chyba?
Volf: Ta největší byla na brance číslo pět, kloubem ukazováčku spodní ruky jsem tam zavadil o bránu. Stačilo se vyhnout o centimetr a bylo by to čisté. Když si uvědomím, že chyběl ten centimetr, strašně to naštve.
Byla tato branka hodně zrádná?
Volf: Mezi čtvrtou a pátou není moc místa. Potřebujete se svést po válci, nevím, co jsme tam měli za vodu, ale nezáleželo na tom. Dá se tam dojet z kterékoliv pozice. Měli jsme to otočit o trochu později. Velkou roli v tom hrají vteřiny.
Tušili jste po své jízdě, že vám finále unikne?
Volf: Já to nějak tušil. Lodě na startu měly hned informace, jaký čas stačí na postup, takže jsem to už neřešil. Malinká naděje tam byla, ale byl jsem trochu skeptický. Když byli nahoře Hochšíci (slovenští bratři Hochschornerové, pozn. redakce) a Francouzi, věděl jsem, že už to asi nepustí.
Je to o to horší, že vás dělila jediná pozice od finále?
Volf: Mrzí to víc, čím větší závod to je. Kdyby to byl Český pohár, za další týden se jede další, ale tady to nejde opravit. Další je za čtyři roky, což je dlouhá doba.
Štěpánek: Mrzí to nás, trenéry i vedení klubu. Ti, co nám věnovali své úsilí, od nás čekali asi víc.
Máte chuť pokračovat i do příštích her v Riu?
Štěpánek: Před chvílí jsme dojeli, je to hodně brzy. Teď převládá zklamání. Nikdy neříkej nikdy, ale čtyři roky je hodně dlouhá doba.
Češi bojují o medaile. Podívejte se Beachvolejbalistky Kristýna Kolocová a Petra Sluková |
