Martinez loni v září nezvládl olympijskou kvalifikaci v Oberstdorfu, kde skončil těsně pod čarou. Když posléze odřekl účast v Koreji Švéd Alexander Mojorov, bylo volné místo nabídnuto filipínskému reprezentantovi. „Vůbec jsem s tím nepočítal. Brusle jsem pověsil na hřebík, ukončil kariéru a od té doby nebruslil,“ uvedl.
O dodatečné nominaci se dozvěděl 23. ledna. „Nejdřív jsem řekl: V žádném případě. Ale pak jsem začal trénovat, co to šlo,“ uvedl Martinez. A nebylo to nic snadného, protože díky posilování narostl z 66 na 75 kilogramů. Do startu v Pchjongčchangu se mu podařilo nakonec shodit sedm kilo.
„Když jsem přišel na led, všechno jsem cítil jinak, protože jsem měl úplně jiné svaly. Musel jsem se jich zbavit, takže jsem skoro nejedl,“ uvedl. Navíc musel najít ztracenou techniku při skocích. „Nevím, jak jsem se je dokázal zase naučit. Každý bruslař vám řekne, že když dlouho nejezdí, dostane se do skoků tak za dva tři měsíce,“ dodal.
Filipínský krasobruslař Michael Martínez.
V dnešním krátkém programu sice Martinez všechny skoky zvládl, ale skončil třetí od konce a nepostoupil do volné jízdy. To ho však moc netrápí, především proto, že díky jeho účasti na hrách v Soči se bruslení na Filipínách výrazně rozšířilo. Vzniklo několik hokejových i rychlobruslařských týmů a země má i čtyři regulérní kluziště.
Když Martinez v osmi letech začal krasobruslit, nebylo na Filipínách ani jedno. Trénovat proto začal na kluzišti v obchodním domě a později se připravoval na ledové ploše pro rekreační bruslení. „Když jsem se dostal do Soči, spoustě lidí jsem otevřel oči,“ prohlásil.
