Středa 2. prosince 2020svátek má Blanka -5 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Sport > Olympiáda

Medaile jsme nezískali jen tak náhodou

Neumannová a Bauer - dvojrozhovor LN s českými medailisty z turínské olympiády. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Neumannová a Bauer - dvojrozhovor LN s českými medailisty z turínské olympiády. | foto: Michal KamarytČTK

SESTRIERE/PRAGELATO Právě oni dva drží vystoupení českých sportovců na turínské olympiádě alespoň na důstojné úrovni. Kateřina Neumannová a Lukáš Bauer. Běžci na lyžích, kteří si domů odvezou každý minimálně jednu stříbrnou medaili.

 Tenhle dobrosrdečný poctivec vyprávěl zvesela, jak to umí jen on, a zdálo se, že se docela baví. Návštěva LN u Neumannové proběhla o pár hodin později v Pragelatu v jejím sídle v uličce Via del Bath. Na stejné otázky odpovídala také v dobré náladě, ale stačila si i zanadávat. Na chlapy z jejího týmu, kteří dělají nepořádek v kuchyni. „Dostali jsme nějaké bifteky, takže jsou skoro denně na pořadu dne. A taky svíčková,“ řekla zasněně. „Kolem ní ale bohužel jen obcházím. A myslíte si, že mužský po sobě v kuchyni uklidí? Všechno zůstává na mně!“

LN: Na co se domů nejvíc těšíte?
Neumannová:
Na to, až se v klidu projedu po Šumavě. Jenže mě čekají ještě svěťáky, takže to moc pohoda nebude. Já se spíš domů netěším, protože vidím, co všechno budeme muset balit do auta, a pak to hlavně doma zase vybalit. Myslím, že každá ženská pochopí, jaké to je po měsíci stěhovat sebe i dítě, a navíc si odvážet různé věci, které nám tady v průběhu olympiády přibyly. To budou dva nebo tři dny hrůzy, kdy se budu vzpamatovávat jenom z těch tašek.
Bauer: Těším se, až doma vezmu Matesa do náruče a sedneme si se ženou Káčou na gauč. A taky až se budu vozit doma po Božím Daru na lyžích a spadne ze mě ten shon.

LN: Co vám stříbrná medaile z Pragelata přinese?
Neumannová:
Do života nic nového. Můj život tahle medaile nezmění. Možná kdyby byla první v životě... Tahle ale není ani zlatá, ani první.
Bauer: Budu mít zkrátka o jednu medaili víc. K té menší z juniorského MS a k těm z republiky přibude tahle velká medaile. Doufám, že mi přinese i peníze, a že přijdou lepší podmínky.

LN: Jak naložíte s penězi, které za medaili dostanete?
Neumannová: Jednoznačně padnou na dluh za penzion. Letos mě čeká největší splátka dluhu. Musím zaplatit fakt docela dost peněz,
Bauer: Část půjde určitě na servis. A to, co zbyde, pošlu na účet. Stavíme barák, a každá koruna se proto bude hodit. A protože život jde dál, peníze vložím i do sportu. Matesovi na studium ale asi ještě střádat nezačnu...

LN: Jakou radost si po olympiádě uděláte ?
Neumannová:
Ráda bych si udělala hezké jaro. Po skončení sezony bych ráda vyrazila ještě někam na sjezdovky, alespoň na nějaký prodloužený výlet. Od té doby, co mi v Karolínu předávali dodatečnou olympijskou medaili, jsem dohodnutá se starostou ze Schladmingu, že tam můžu kdykoliv přijet. Takže možná zvolím tuhle oblast. A pak se těším na dovolenou... Vezmu třeba malou Zuzku, dcerku od bráchy, z který je moje Lucka hodně nadšená, a na dva tři dny společně vyrazíme do Prahy. Zamíříme do zoologický a po nějakých dětských atrakcích. Na tohle se hodně těším.
Bauer: Na radost, kterou bych si chtěl udělat, oficiální odměna nestačí. Rád bych si koupil nějakýho teréňáka. Jezdím ve VW, líbí se mi třeba tuareg, ale nejen značky VW. Hlavně větší terénní auta. Jenže zatím jsem to neřešil, protože pro mě byly nedosažitelný...

LN: Kde máte medaile uložené?
Neumannová:
Všechny je mám zatím po trezorech, takže vcelku nedůstojně. Plánujeme ale, že bysme do budoucna mohli na penzionu udělat nějakou skříň, kde by byly vystavené. Budou ale muset být nějak zajištěné.
Bauer: Nepatřím k těm, kteří medaile vyvěšujou. Nechci. aby každá návštěva nejdřív žasla nad medailemi a pak přemýšlela, proč vlastně přišla. Takže i tahle medaile skončí ve skříni ve váze. V takové, jak se do ní občas dávají třeba rybičky...

LN: Co vám tady v Itálii při olympiádě udělalo největší radost?
Neumannová:
Asi když se po týdnu vrátila zpátky Lucka. Potěšilo mě ale taky to, že jsem tady v superformě, takže se umíme připravit na správný okamžik. I když se forma asi dala prodat ještě lépe.
Bauer: Když jsem viděl, jak jsem celému týmu udělal radost. Bylo vidět, že nejsem šťastný jen já, ale i ti kolem. A že jsem si mohl v klidu po patnáctce sednout s dalšíma sportovcema a pokecat.

LN: Co vás naopak nejvíc naštvalo?
Neumannová:
Já tedy nejezdím na olympiády zrovna proto, abych si užívala olympijskou atmosféru. Za branami sportovišť je to tady ale prachbídný. Organizace, doprovodné programy, hrozný problém je i koupit olympijské pohledy.
Bauer: Organizátoři. Nejvíc mě naštvali, když jsem po závodě ve skiatlonu chtěl druhý den ráno trénovat. Všechno bylo zavřený, všude plůtky. V čase oficiálního tréninku! Když jsem ty plůtky přelejzal, tak na mě pořadatelé řvali a naháněli mě policajti. Já na ně zase křičel, ať mi vlezou na záda. Měl jsem jedinej den, abych si projel patnáctku, nevěděl jsem ani, kudy vede.

LN Co říkáte olympiádě „po italsku“?
Neumannová:
Komu jde opravdu jen o sport a nezajímá ho nic jiného, je to v pohodě. Pak ale stačí mistrovství světa a nemusí se dělat olympiády. Na ní bych si takový ten duch pospolitosti představovala trochu jinak. Italové připravili perfektní sportoviště, ale na to ostatní se nějak nedostalo.
Bauer: Určitě se snažili. Svým způsobem to je pěkná olympiáda, ale jednoznačně stavím výš Salt Lake City. Zklamala mě tady malá návštěvnost. Kdyby tady nebyli skvělí čeští fanoušci a Norové, tak nevím, kdo by tady fandil...

LN: Co si myslíte jeden o druhém?
Neumannová: Co se týče sportu, tak Lukáš je hrozně poctivej a pracovitej. Málokdo se na tu medaili nadřel tak jako on.
Bauer: Katka jako sportovkyně je jednoznačně profesionálka. Dělá všechno na sto procent a snaží se naprosto eliminovat veškeré možné chyby, které by mohly nastat.

LN: Existuje něco, co si navzájem závidíte?
Neumannová: Některé Lukášovy předpoklady a lyžařské parametry jsou vynikající a ve spojitosti s jeho tréninkovou morálkou... Ale v tom jsme si možná podobní. Oba jsme schopni toho opravdu hodně odtrénovat. Medaili jsme nezískali jen tak náhodou.
Bauer: Na Katce obdivuju tu dobu, jakou je ve špičce. Jak se se spoustou věcí umí poprat. A to, jak se dokázala po narození Lucky vrátit. Za to před ní smekám.

LN: A co si zase třeba zrovna nezávidíte?
Neumannová: Myslím, že donedávna byla jeho slabší stránkou psychika. Jednou je nahoře, jednou je dole. Ale to je jen můj názor, protože člověk nikdy do toho druhého nevidí.
Bauer: Nezávidím jí tu hromadu povinností, které jsou spojené s tím, že je už tak dlouho ve špičce. Určitě má spoustu věrných fanoušků i spoustu těch, kteří za každých okolností člověka podezřívají z dopingu.

LN: Jakou radu byste si navzájem dali, kdybyste si vyměnili na nějaký čas děti?
Neumannová:
(rozesměje se) Asi že když mu Lucka řekne, že se jí nechce čurat, že jí nemá věřit. Že může být za chvíli pěkně pročuranej koberec nebo sedačka. Musela bych ho taky naučit, jak se drbe po zádech, protože ona večer chce drbat a když není se mnou, tak říká, že babička to neumí.
Bauer: Tak ona je Lucka asi taky hodně akční... A radu? Neodmlouvat a Matesa poslouchat. (směje se) Malé děti si stejně vždycky všechno prosadí, ať už bezelstným úsměvem, nebo nějakou ráznější metodou.

LN: Kdybyste si chtěli udělat vzájemně radost, jaký byste si koupili dárek?
Neumannová:
Vzhledem k tomu, že Lukáš staví, tak nějaké vybavení do koupelny. Myslím si, že to bude potřebovat. Já už jsem si tím prošla a vím, co to obnáší.
Bauer: To je těžký. Vím, že ráda hraje golf, tak třeba výbavu na golf... Ale fakt nevím.

LN: Kdybyste měli toho druhého někam poslat na dovolenou, kam by to bylo? Neumannová: Asi někam s rodinou a je jedno kam. Pro mě byl životní zážitek Mauritius, tak bych ho nejspíš poslala tam.
Bauer: Na Božák. V zimě, do největší vánice... (směje se). Ba ne. Někam, kde nejsou žádné telefony, aby měla aspoň chvíli nějaký ten klid.

LN: Jaký jiný sport kromě lyží byste tomu druhému vybrali?
Neumannová:
Vím, že ho baví cyklistika, tak ať si užívá na kole.
Bauer: To je strašně jednoduché. Závodila na horských kolech a mě horská kola taky strašně baví. Takže snadná odpověď.

LN: Co byste udělali, kdybyste se probudili a váš domek by stál v místě bydliště toho druhého?
Neumannová:
Tak to bych se ho snažila rychle přestěhovat zpátky! Já určitě nepatřím do fan klubu Božího Daru. Je to takovej vídrholec, na mě moc holý a větrný.
Bauer: Mně by to ani nevadilo, protože Božák je sice můj domov, ale na Zadově se mi vždycky líbilo a dařilo. Byly tam moje nejoblíbenější tratě. Šumavu jsme projížděli i při jednom soustředění na kolech, určitě bych tam byl spokojený.

LN: Jakou láhev byste si koupili?
Neumannová: My jsme spolu nikdy moc nepopíjeli, takže nevím. Asi ale dobré červené. Tím myslím nikoho neurazíte a já ho mám ráda.
Bauer: Včera jsem si přečetl, že má Katka oblíbené šampaňské Moët-Chandon. Dokonce vím, kde bych ho koupil. Taky mi chutná...

LN: Která stříbrná medaile z letošní olympiády je cennější?
Neumannová: Snad jsou cenné stejně. Ta jeho byla ale toužebně očekávaná, protože je první. Nemyslím si ale, že by byla cennější.
Bauer: Pro mě určitě ta moje, ale ze sportovního hlediska spíš ta Katčina, protože ji obhajuje. Nechci říct, že ta moje je překvapivá, protože jsem útok na ni vyhlašoval dlouho, ale přece jen to bylo poprvé.

LN: V čem jste nejvíc odlišní?
Neumannová: Já zas Lukáše neznám tak dobře, my se spolu potkáváme jen občas, na soustředěních nebo závodech. Snad jsem možná o trochu vyrovnanější. Ale to je možná spojené i s věkem a s tím, že toho už mám víc za sebou. Když se Lukášovi něco hodně nepovede, když třeba promaže, tak to pak nejspíš lítají lyže. Já už mám tohle za sebou. Možná bych si jen někde v lese zanadávala.
Bauer: Každý si jdeme svým směrem. Já mám pocit, že mnohokrát, ať už dobře, nebo špatně, slevím ze svých požadavků. V otázkách nároků, toho, jak by měl vypadat trénink, ubytování a podobně. Na druhou stranu já nejsem v pozici jako ona.

LN: Jak by se vám zamlouvalo zařazení závodů smíšených štafet do Světového poháru?
Neumannová:
Kdyby to byla štafeta jedna - jedna, chlap a ženská, tak s Lukášem bych si tu štafetu zajela určitě ráda.
Bauer: To by se mi určitě líbilo, Tuším v roce 1999 jsme jeli po mistrovství světa v Ramsau v Lahti smíšenou štafetu, Káča, já, Hanuška a Kukin. Jelo se to za tmy, celá trať byla osvětlená jen loučema. Od nich smrad a nic jsme neviděli. Sem tam byl reflektor, hlavně v místech, kde stála kamera, takže jsme pak neviděli vůbec nic. Většinou za tím světlem číhal nějakej prudkej sešup... Určitě bych si tuhle štafetu rád zajel.

LN Kdybyste se potkali na kávě, o čem byste si povídali?
Neumannová:
Asi o dětech. Máme je asi rok od sebe. To je nevyčerpatelná studnice zážitků.
Bauer: Kdyby náhodou témata došla, tak děti. Lucka a Mates. Já bych určitě vyzvídal, na co se mám připravit.

,

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Čeká nás válka generací, mladí jsou v depresi a naštvaní, říká klimatolog

Václav Cílek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Klimatolog, geolog, filozof a popularizátor vědy Václav Cílek dlouhá léta varuje před klimatickými změnami, před...

BMW X7 vs. Mercedes-Benz GLS: Čím umí zaujmout obři SUV

BMW X7 vs. Mercedes-Benz GLS | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Tahle dvě auta patří k největším SUV na trhu, delší je pouze Rolls-Royce Cullinan. Zatímco Mercedes má ve třídě obřích...

Pokus, na který se zapomnělo. Z rybky z PET lahve je kapitální sumec albín

Petr Fišer se zlatým sumcem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Před čtrnácti lety vypustil Petr Fišer do nádrže ve Svatém Jiří u Chocně malou zlatou rybku.Teď je z ní 152 centimetrů...