24. listopadu 2014 20:08 Lidovky.cz > Sport > Olympiáda

Vyřizovali si účty s jeho otcem, tak Němci popravili i Evžena Rošického

Evžen Rošický. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evžen Rošický. | foto: Reprofoto

První ročník Memoriálu Evžena Rošického se konal roku 1947 v Praze na Strahově. Mítink, patřící desítky let k vrcholům domácí atletické sezony, uctíval památku běžce popraveného za heydrichiády. Současně však poválečný a poúnorový režim přehnaně zdůrazňoval, že Evžen byl komunistickým novinářem, zatímco další okolnosti jeho příběhu záměrně zamlčoval...

Klíčovou roli v této tragédii sehrál totiž atletův otec Jaroslav Rošický, důstojník čs. armády, a to již v roce 1919. Začněme proto líčením jeho života. Pocházel z polské šlechty (narozen 1884) a po důstojnické škole sloužil v rakousko-uherské armádě. Za první světové války bojoval v Rusku, poté velel horské brigádě v Itálii a od roku 1916 učil v Praze na vojenské kadetce.

SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY 4 KUPUJTE ZDE

Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů.

Tehdy pochopil, že c. a k. monarchie končí, a proto vstoupil do Maffie, organizace, jež sjednocovala protirakouský odboj. Jejím členem byl i Scheiner, starosta České obce sokolské, později generální inspektor nově vnikající čs. armády, s jehož pomocí zahájil Rošický novou vojenskou kariéru.

Když se totiž sokolské jednoty podílely v říjnu 1918 na vojenském převzetí moci v Praze, byl to kapitán Rošický, kdo 28. října vyhlásil na Staroměstském náměstí vznik Československé republiky.

Počátkem roku 1919 pak velel jednotce, jež se na letišti v Chebu zmocnila německých vojenských letadel. Šlo o úspěšnou akci na nepřátelském, ne však cizím území. Němečtí obyvatelé na území tzv. Deutsch-Böhmen, jež se táhlo kolem našich hranic s Rakouskem a Německem, žádali připojení k Německu, leč takový požadavek byl nereálný.

Na „krádež“ letadel však Němci ani po více než 20 letech nezapomněli. A proto si s důstojníkem Rošickým vyřídili své účty v době heydrichiády, kdy spolu s ním zatkli a popravili i jeho syna, ale to už poněkud předbíháme...

Pavel Kovář