Jste už po zranění hlavy ve stoprocentním pořádku?
Teď je to dobrý. Bolely mě ale stehy na hlavě, nemohl jsem pořádně spát. Musely se vyřezat i nějaké věci v helmě, už s tím ale není problém.
Rozladilo vás, co si Jarkko Ruutu na olympijském turnaji dovolil?
Nebylo to čistý. Neviděl jsem ho, protože jsem bojoval s jiným hráčem. Přijel zezadu... Kdybych chtěl, tak takhle taky zabiju kohokoliv. Hráči by se měli respektovat. Hokej se přece nehraje kvůli tomu, abych někoho zabil, ale abych dal gól.
Vybavujete si, co se vlastně stalo?
Pamatuju si, jak jsem ležel na ledě, ale nevím, jak jsem se tam dostal.
Pořád existuje šance, že byste mohl Ruutua potkat ve finále. Chtěl byste se mu pomstít?
To je zbytečný. Nejlepší by bylo, kdybychom vyhráli a oni skončili za námi.
Budete ještě používat v turnaji místo moderních bezpečnějších helem vaši oblíbenou skořápku?
Asi ne. Vedení Rangers by nebylo šťastný. Volali mi asi padesátkrát. (směje se)
Mělo vaše zranění v New Yorku velký ohlas?
No, bojí se... Pokračuje tam sezona. Majitel by dal radši přednost dobrým výsledkům ve Stanley Cupu, než na olympiádě.
V Rangers spoléháte v brance na švédského gólmana Henrika Lundqvista. Je před semifinále výhoda, že ho znáte?
Není to výhoda, ani nevýhoda. Moc čistých šancí nebude, nemyslím si, že bych jel pětkrát za zápas sám na bránu. Tady rozhodují detaily a ošklivé góly.
Napadlo vás, že jste Švédy vyřadili v květnu na MS ve Vídni? Také v semifinále? Mají úplně jiné mužstvo. My také, i když ne tolik jako oni. To, že jsme je porazili, nehraje žádnou roli.
Je stejná aspoň nálada v českém týmu?
Těžko říct. Všechno se ale začalo obracet po debaklu v první třetině s Kanadou. Máme tady hodně zkušený mužstvo, které ví, že se stačí dostat do čtvrtfinále a začíná se od nuly. Možná jsme pořád na něco čekali a chyběl nám startér. Nakopla nás až Kanada. Věděli jsme, že se o nic nehraje, ale dostat sedm nula by byla ostuda. Tak jsme začali hrát ten svůj hokej.
Znamená to, že jste se v předchozích zápasech šetřili?
Všichni víme, že se v základní skupině v podstatě o nic nehraje. Tady nás čekalo šest zápasů v osmi dnech, navíc na velkém hřišti. V NHL jsme neměli žádné volno, přijeli jsme hned. Teď tu hrajeme na tři lajny, přesilovky, oslabení... Opravdu to není jednoduché. Podvědomě jsme to měli v hlavách a šetřili jsme se.
A vy se ještě šetříte?
Já se nešetřím, proti Slovensku jsem se cítil dobře.
Máte možnost bojovat o svou druhou olympijskou medaili. Můžete už teď porovnat současný tým s tím, který zvítezil v japonském Naganu?
Tam od nás nikdo nic nečekal, tady to bylo přesně naopak... I když po té základní skupině už od nás zase nikdo nic nečeká. (smích) Takže jsme si to vlastně udělali jako v Naganu.
Vnímal jste ještě v New Yorku velké očekávání fanoušků?
Soustředil jsem se na Rangers. Až když začala olympiáda, začal jsem se soustředit na ní. Moc jsem proto nevnímal, co se říkalo a psalo.
Jak teď vidíte šance na zlato?
Musíme být realisté, Fanoušek to vždycky vidí dvakrát líp, než to ve skutečnosti je. Nechce si některé věci připustit. Buďme upřímní. Tady záleží na jediné chybě a obrovském štěstí. Zápasy se vyhrávají o gól nebo dva.
Jako v Naganu?
Tam jsme nebyli nejlepší. Hašan ale chytal výborně a nám stačil jeden gól, abysme vyhráli.
Nemáte Haška, máte Hniličku. Překvapila vás změna v brance?
To je vždycky riskantní... Milan už má ale něco za sebou, vychytal tituly mistrů světa, daří se mu v český lize a oba zápasy chytal výborně. Pro trenéra to je vždycky velký riziko, proto bych nikdy nechtěl být trenérem. (směje se)
Zkuste to. Jak byste tu situaci řešil?
(smích) Nemám plat jako trenér. Od toho je zaplacený on, on musí rozhodovat.
