Olympijský skandál. Japonsko je nařčeno z korupce, která vedla k získaní pořadatelství |
Skončilo období, kdy se zimní olympiády ocitaly v poněkud nepřirozených lokalitách.
Ta v roce 2014 se u Černého moře v Soči budovala takříkajíc na zelené louce. Načež přišla asijská éra s Pchjongčchangem 2018 a s Pekingem 2022.
Evropa i Severní Amerika se naopak her bály. Referenda odsoudila nejednu kandidaturu k zániku. Kvůli nim postupně padly ambice Mnichova, Osla, Krakova, Innsbrucku, Štýrského Hradce, Sionu či Calgary.
Hrozilo, že hry zničí samy sebe a nastane jejich soumrak.
Bylo nutné radikální řešení.
V zoufalé snaze o jeho nalezení představil Mezinárodní olympijský výbor svoji Agendu 2020, která má výrazně snížit náklady na hry. Její zásluhou se přece jen povedl návrat Evropy na scénu.
„Kdyby tato Agenda nevznikla, nemohli bychom kandidovat,“ přiznal prezident Italského olympijského výboru Giovanni Malago.
Půjde zároveň o jakýsi „návrat do budoucnosti“. Ukázku, jak mají vypadat zreformované zimní hry v příštích desetiletích.
Agenda 2020 je umožňuje pořádat na mnohem větších vzdálenostech než dosud, aby byla maximálně využita stávající sportoviště.
A tak Švédové plánovali, že soutěže sjezdařů a snowboardistů uskuteční v Are, 550 kilometrů od Stockholmu. Skokani a sdruženáři se mají měli sejít ve Falunu (220 km) a ledový tobogán měl být až v lotyšské Siguldě (460 km přes Baltické moře).
„Olympijskou atmosféru díky tomu zažije i země, která by jinak takovou příležitost neměla,“ konstatuje zpráva hodnotící komise MOV.
Italové o změnu nabízejí hry s roztroušenými středisky po severu země, od hokeje a krasobruslení v Miláně až po 400 kilometrů vzdálené sjezdařské centrum Cortinu.
Biatlonisté budou soutěžit v Anterselvě, lyžaři-klasici ve Val di Fiemme, snowboardisté v Livignu, rychlobruslaři v Baselze.
Divákům na místě ubudou možnosti zažít co největší množství sportů, zato televizní balíček z her zůstane celistvý. A především: díky této roztroušenosti mají být náklady na hry o 20 procent nižší než v Pchjongčchangu 2018.
Italové chtějí stavět jen halu pro hokej, jež se později stane i koncertní sítí, a Olympijskou vesnici, kterou město nutně potřebuje na ubytování pro univerzitní studenty.
Další kilometry čekají sportovce i diváky do oblasti Bormia a Livigna, kde se budou rozdělovat některé medaile v alpském lyžování a snowboardingu, nebo do biatlonového areálu v Anterselvě.
Švédové plánovali nový areál pro běžecké lyžování a biatlon u Stockholmu.
Po stránce kvality nabízených sportovišť si oba kandidáti byli téměř rovni. Také rozpočet na pořádání her mají podobný. Švédové počítali s 1,45 miliardy dolarů a Italové s 1,5 miliardy.
Cortina už zimní olympiádu hostila v roce 1956, před 13 lety se ZOH konaly v Turíně. Italská střediska, v nichž proběhnou za sedm let olympijské soutěže, mají bohaté zkušenosti s pořádáním lyžařských světových šampionátů.
Milán zase hostil MS ve fotbale i v hokeji.
Z Milána, který bude vedle slavnostního zahájení centrem hokeje a krasobruslení, je to do Cortiny d’Ampezzo více než 400 kilometrů.
Jen o něco blíž je centrum klasického lyžování ve Val di Fiemme. Závěrečný ceremoniál je naplánován do Verony.