„Pro člověka, který v Litvínově vyrůstal, žije tu a má ke klubu vztah, je to až devastující informace. A já jsem samozřejmě připravený jakkoliv pomoct,“ ujistil Šlégr, v současnosti generální manažer české hokejové reprezentace.
V rozhovoru pro iRozhlas nevyloučil, že by za určitých okolností mohl zvážit i vstup do litvínovského hokeje. „Bavili jsme se o tom s kluky už několikrát v minulosti, dnes to můžeme vrátit zpátky do hry, ale musí se dohodnout akcionáři. Budou-li chtít, ať do toho vstoupíme, já se tomu nebráním. Ale teď nebudu tvrdit, že si půjdu koupit klub, když nemám detailní informace.“
Podobně to vnímá bývalý elitní útočník Ručinský: „Vždycky jsem říkal, že rád Litvínovu pomůžu, ale jak to bude teď, nedokážu říct. Je to pro mě novinka, trošku šok. Všechno je moc čerstvé.“
Ručinského zlý sen
Většinový vlastník teprve v úterý informoval akcionáře o svém záměru, i lidé spjatí s litvínovským hokejem byli opaření. „Moc o tom nevím ani já,“ pokrčil rameny Reichel, a to ještě v minulé sezoně stál jako asistent trenéra na střídačce. „Těžko se teď vyjadřovat, potřebuji více informací.“
Zánik hokeje v Litvínově si nejen Šlégr nechce připustit. „Je to jedna z nejlepších věcí, na kterou tady můžeme být pyšní, protože nám to dělá reklamu po celém světě. Vyrostla zde spousta úžasných hokejistů, pro město by to byla strašně smutná zpráva.“
Když se řekne Litvínov, většině lidí po republice hned naskočí hokej, jako by to byla synonyma. Malé průmyslové město z Podkrušnohoří nic jiného tolik neproslavilo. Historický titul z roku 2015 mu přálo i plno fanoušků soupeřů.
„Co se stalo, je citlivé nejen pro mě, ale i pro město, pro klub, pro všechny lidi, co v Litvínově žijí. Hokej je jediná zábava, kterou mají. Není nic víc, než když se dvakrát týdně zaplní stadion pěti tisíci diváky,“ naznačil Ručinský, že hokej je v severočeském městě až náboženstvím.
66 letv kuse hraje Litvínov nejvyšší soutěž |
Že by áčko neexistovalo? Pro Ručinského noční můra. „Vůbec si nedokážu představit Litvínov bez hokeje. Klub je tady 80 let, už 66 let jsme nepřetržitě v lize, jako jediní s Pardubicemi jsme ji neopustili, máme obrovskou tradici.“
Česká skupina Orlen Unipetrol není v dobré finanční kondici, i proto upouští od aktivit, které nesouvisejí s jejím podnikáním.
„Do jejich finanční situace nevidím, ale chemička s hokejem byla spjatá odjakživa. Asi je to jejich výsostní právo se rozhodnout nepokračovat, když jsou majitelé,“ podotkl Ručinský; Orlen v průměru v posledních letech posílal ročně do rozpočtu 60 milionů korun. „Vůbec nevím, kde ty peníze teď sehnat. Litvínov má necelých 25 tisíc obyvatel, to není Praha, Brno, Plzeň, žádné velké město. Jsme malý region na tak velké peníze.“
Už od svého vzniku byl klub spjatý s chemičkou, tehdy se jmenovala Stalinovy závody. „Fandí se tady léta Cheza, Cheza! Pamatuji Chemopetrol, Unipetrol, teď Orlen, vždycky jsme byli s chemičkou provázaní,“ přikývl Ručinský. „Že už to nebude platit, to je divné. Nevím, co si o tom mám myslet a jak se k tomu stavět. Ani v nejhorším snu bych si to nepředstavoval.“
Málem mi bouchl telefon
Jakmile Orlen ohlásil odchod z litvínovského hokeje, Šlégrovi se zahltil telefon. „Přiznám se, že jsem si myslel, že mi bouchne. Skákalo mi tam tolik zpráv a otázek. Co s tím uděláš?“ ptali se kamarádi i známí člena hokejového Triple Gold Clubu. „Ale já momentálně nepůsobím v klubu ani na městě, je pro mě složité do čehokoliv zasahovat, i když bych strašně rád. Z pozice generálního manažera reprezentace to určitě nepůjde, ale kdyby mě vyzval někdo z akcionářů, jsem připravený podat pomocnou ruku,“ zopakoval bývalý obránce.
60 milionůkorun ročně posílal v průměru Orlen do klubu |
Rozchod chemičky s hokejem ho mrzí, Orlen však může Litvínov podporovat, i když už klub vlastnit nebude. „Máme teď celou sezonu na debatu, jak to udělat, aby byl výsledek pozitivní pro celý region.“
Třeba k tomu přispějí i slavní odchovanci. Když se informace rozletěla do světa, okamžitě se v údivu kontaktovali.
„Hned jsme mluvili s Robertem a Jirkou, zavolali jsme si. Ptali jsme se jeden druhého, co se děje. A byli jsme na tom prakticky stejně, nevěděli jsme nic,“ mučilo Ručinského informační vakuum. Teď už se ví víc, ale legendy situaci teprve budou sondovat. „Tohle nebyl můj životní plán, ale klub mi není lhostejný. Je to pro mě srdcová záležitost. S kluky jsme si řekli, že počkáme na finální rozhodnutí a uvidíme, co se bude dít. Snad to dobře dopadne.“
