Zpoza fialových záclon se pod finálovou stěnou vynořila postava hlavní tváře současného sportovního lezení.
Moderátor zahlásil: „Adam Ondraaa“ a nadšené publikum vytrvale tleskalo.
Český lezec vyrazil vstříc cestě, na níž se stavěči vyřádili hned od začátku, čímž závodu dodali velkou svižnost. Po pátém chytu došlo k prvnímu zkosení, zakrátko následovaly dvě oblé překážky a mezi další hladké kroky s čísly 13 a 14 se muselo skákat.
„Cesta se mi líbila hned na první pohled,“ hlásil Ondra.
Atraktivní místo pro Čecha i diváky pokračovalo převislou jehlanovitou strukturou, v jejímž vrcholu nejdále od stěny se hlavní aktéři otáčeli hlavou dolů.
Ondra tyto nástrahy zdolal s přehledem – rychle a efektivně.
Dva jeho soupeři na začátku převislé pasáže, tedy ještě v úvodní třetině 50chytové trasy, skončili. Podle pořadí semifinále se kvalita lezců zvedala a postupně se zvyšovala i hodnota potřebná k vedení.
Na konci převislé části kolem třicátého chytu spadli oba domácí Němci Alexander Megos i Yannick Flohé. Ondra je ještě s o minutu rychlejším tempem překonal a blížil se ke zrádným lištám.
Úspěšně se natáhl po bodu olympijského šampiona Alberta Ginése Lópeze ze Španělska a stěna před ním se lámala zpět do kolmé plochy.
Ondra zarazil ruku mezi dvě lišty a v bolestech ji rozklepával, jenže pravou nohou se ne a ne přilepit k drobnému stupu. V obtížné pozici strávil příliš mnoho času, vyvinul poslední akci a celkově po třech minutách klesl dolů.
Přesně vyrovnal výkon 37+ do té doby vedoucího Slovince Luky Potočara, vicemistra světa z loňského roku. Až díky lepšímu výsledku v kvalifikaci putoval vzhledem k semifinálové rovnosti před něj. Do průběžného vedení.
Zabubnoval si vedle maskota a s úsměvem čekal.
Do akce šel ještě vítěz semifinále Jakob Schubert z Rakouska. Úhlavní Ondrův konkurent, který Čecha na hrách v Tokiu topem připravil o zlato a odsoudil ho k šesté příčce.
Schubert o den dříve neprošel přes semifinále boulderingu, a mohl tak naspořit více sil...
Jenže zbytečně chyboval a rychle uvadal. Ještě před chytem, na který dosáhl Ginés López, spadl. A titul mistra Evropy, druhý v kariéře, patřil Ondrovi.
Devětadvacetiletý brněnský rodák přidal jubilejní dvacátou velkou medaili do své sbírky, z toho šestou zlatou. Přípravu na šampionát neměl ideální, poslední závod před vrcholem sezony musel v Brianconu kvůli covidu vynechat, na rozdíl od největších protivníků absolvoval během čtyř dnů v Mnichově všechny závody.
Přesto v blízkosti gauče určeného pro finálovou osmičku opět spontánně a uvolněně slavil.
„Obtížnost byla největší priorita letošní sezony. Tohohle zlata si hodně vážím. Ještě tady v Mnichově, kde je pokaždé fantastická atmosféra,“ dodal Ondra, kterého příští čtvrtek čeká ještě olympijská kombinace boulderingu s obtížností.
Vyčerpanou Adamovskou páté místo nadchlo
Česká reprezentantka si udržela semifinálovou pozici a ve své slabší disciplíně překvapivě ještě vylepšila šesté místo ze sobotního závodu na laně.
Už jen postup do finále pro ni přitom znamenal velký úspěch, který ji s přehledem posouvá do středeční olympijské kombinace boulderingu a obtížnosti.
Jednadvacetiletá Adamovská zapsala v závěrečném šestičlenném klání jednu zónu na náročném koordinačním boulderu a napočtvrté také top na předposledním techničtějším problému s ostrými mělkými chyty.
„Jsem více než spokojená, neměla jsem už skoro žádnou sílu a nechala tam všechno. Ani ruce nestihly pořádně zregenerovat, jsou docela hnusný,“ ukazovala Adamovská při rozhovoru do kamery České televize poraněné prsty.
Závod tradičně ovládla Slovinka Janja Garnbretová, ačkoli oproti semifinále nepokořila všechny bouldery. Na rozdíl od soupeřek však dosáhla pokaždé alespoň zóny, u dvou cest přímo topovala. Rozhodl druhý silový problém, na němž třiadvacetiletá šampionka z obtížnosti uspěla jako jediná.
K závěrečné nevyřešené výzvě už blonďatá lezkyně přistupovala jako mistryně Evropy, druhou pozici brala domácí Hannah Meulová, na stupních vítězů je doplnila sedmnáctiletá Francouzka Oriane Bertoneová.