Diváci se divili. Žasli. Chvílemi možná nevěřili svým očím. Lezci v tokijské aréně znovu předváděli úžasné gymnasticko-cirkusové kousky.
Pořadí se přesýpalo tak, že ho málokdo stíhal sledovat. Český reprezentant se z propadliště vznesl až ke zlaté medaili. Pak se zase zřítil.
Už dříve tvrdil, že kombinace tří disciplín - rychlosti, boulderingu a obtížnosti - nedává smysl. Skutečné události bláznivého čtvrtečního večera ovšem předčily jeho očekávání.
Český týmna olympiádě v Tokiu |
„Ani ve snu by mě nenapadlo, že se stane něco podobného,“ řekl v rozhovoru s českými reportéry.
Věděl jste v závěru lezení na obtížnost, že byste mohl mít zlatou medaili?
Věděl jsem, že bych mohl být na bedně, což by mi stačilo. Soutěž se proměnila v takový vabank, že kdokoliv z nás by byl vděčný za jakoukoli medaili. Vždyť bez ní zůstal i největší favorit Tomoa Narasaki. A proč? Protože nevyhrál rychlost, kterou papírově měl vyhrát. Uklouzla mu nožka a skončil celkově čtvrtý.
Na vás zbylo šesté místo. Jaké je?
Čtvrté nebo šesté - to už je úplně jedno, prostě neúspěch.
Kvůli přípravám na hry jste toho hodně obětoval. Co pro vás znamená skutečnost, že se domů vrátíte bez medailové odměny?
Na tuhle otázku asi ještě nejsem schopen úplně odpovědět. Momentálně to bolí. Asi to bolí míň, než bych čekal. Třeba i proto, že vím, že jsem za daných podmínek nemohl zalézt líp. Že to nevyšlo na medaili, je velké zklamání. A asi taky nějaké poučení do příště.
Poslední dohmat rozhodl. Lezec Ondra sahal po zlatu, ale je bez medaile |
Láká vás účast na příští olympiádě v Paříži?
Určitě. Paříž je můj další cíl. Po dvou letech specifického tréninku na umělých stěnách si určitě dám nějakou pauzu od závodění. Chci se dostat na skály. Ale rád bych se do Paříže nominoval. Uvidíme.
Jak byste zhodnotil průběh jednotlivých disciplín ve finále?
Ta první byla trochu kontroverzní, protože nejlepší rychlolezec se předevčírem v kvalifikaci zranil. V pavouku jsem kontumačně postoupil a měl zaručené nejhůř čtvrté místo. Udělal jsem si tři osobáky, což byla velká vzpruha.
Co následující bouldering?
Ten byl velmi specifický. Obvykle se na závodech rozhoduje na čtyřech boulderech, tady byly jenom tři. První jsme vylezli téměř všichni, třetí zase nikdo. Tudíž se rozhodovalo na jednom jediném boulderu a jednom kroku.
V čem vám druhý boulder nesedl?
Byl hodně dynamicko-koordinační. Nebyl takový problém přeběhnout přes tři velké struktury doprava. Ale finální fáze držení vyžadovala hodně dynamiky v rukách a čistou sílu. To byla odmalička moje slabá stránka. Dost jsem se v ní zlepšil, bohužel to nestačilo.
Trojka zůstala nezdolaná. Proč?
Problém nebyl v tom, že jsme nepřišli na recept, jak na ni. Ale v tom, že jsme na ni byli slabí.
Skoro všichni jste ztroskotali na stejném místě, že?
Já jediný držel ten následující chyt, ale ten byl tak špatný, že si v momentálních podmínkách nedokážu představit, co se mělo dělat. A nemyslím si, že by to tady někdo za čtyři minuty vylezl.
 |
Jak jste spokojený se svým výkonem v lezení na obtížnost?
Zalezl jsem dobře. Neudělal jsem žádnou chybu. Psychicky jsem na tom byl dobře, ale v posledních dvou krocích mi došly síly. Byl jsem si docela dost jistý, že (následující borce) Alberta Ginese a Colina Duffyho porazím. Ale věděl jsem, že cesta bude hodně sedět (poslednímu startujícímu) Jakobu Schubertovi, což se potvrdilo.
Jak se při jeho pouti vzhůru vyvíjely vaše naděje na medaili?
Napadlo mě, že by mohl spadnout ve stejné fázi jako já. Ještě jsem totiž před pádem pohladil následující chyt a připadal mi hodně špatný. Jsem rychlejší než Jakob, kdybychom na stěně skončili na stejném místě, pravděpodobně bych vyhrál na čas. Jenže on byl neuvěřitelně fyzicky připraven. Dokázal si v průběhu cesty odpočinout lépe než já a ve finální pasáži mu zbývalo víc sil.
Jak vůbec hodnotíte premiéru svého sportu na hrách?
Myslím, že se potvrdil můj názor, že kombinace všech tří disciplín je trošku blbost. Kdyby byla obtížnost samostatnou disciplínou, za 40 minut by bylo hotovo. Diváci by všechno hned pochopili. To samé s rychlostí. Kdyby se v ní utkali nejlepší specialisté, byla by to pecka.
Lezec Adam Ondra měl na dosah olympijskou medaili, dokonce mohl brát i zlato. Poslední kroky posledního závodníka však obrátily pořadí úplně naruby a na českého reprezentanta zbylo až šesté místo. (5. srpna 2021)
Myslíte, že lidé u televizí mohli tušit, co se s pořadím děje?
Čekal jsem, že to s násobením umístění v jednotlivých disciplínách bude šílená kombinatorika. Ale skutečnost byla ještě asi pětkrát horší, což bohužel dokazuje nesmyslnost tohoto formátu. Ale co, nějak to dopadlo. Z pohledu divácké atraktivity to asi nebyla úplná tragédie. A snad jsme ukázali, že je lezení zajímavý sport a na olympiádu patří.
V Česku ho lidi hodně sledovali. Jste rád, že jste k němu přitáhli pozornost?
Myslím, že olympiáda takhle zapůsobí ve všech zemích světa. Bylo by super, kdybychom inspirovali víc lidí. Lezení miluju do morku kostí. Je to úžasná aktivita a je vhodná téměř pro každého.
Vnímal jste, že vaše vystoupení v Tokiu sledují krajané i fanoušci ze zahraničí?
Určitě. Ale byl jsem na to velmi dobře připraven a opravdu si myslím, že psychicky jsem neselhal ani náhodou. Z toho mám vlastně radost. (chvíli se zamyslí) Asi bych si nikdy neřekl, že odsud odjedu bez medaile, ale s pocitem, že jsem se výborně připravil a že jsem zalezl své maximum. Musím si všechno nechat projít hlavou. Jak se soutěž v reálu vyvine, bych si ale nedokázal představit ani ve snu.
