Může to vypadat jako rutina.
Už podeváté se čtyřiadvacetiletý fenomén po závodě vydal k výsledkové tabuli, poklekl u ní a s prsty zabodnutými do dvou velkých písmen WR pózoval fotografům. Maximum v Paříži už vyšponoval na neuvěřitelných 6,25 metru.
Tenhle světový rekord pro něj byl ale speciální, cennější než všechny předchozí.
Dokázal ho totiž na olympijských hrách. Na největší sportovní akci světa.
Švédský tyčkař Armand Duplantis slaví olympijské zlato a nový světový rekord.
„Co víc říct? Právě jsem skočil světový rekord na olympiádě, na tom nejúžasnějším pódiu, kde se můžete předvést. Přesně o tomhle jsem už od dětství snil,“ vykládal.
Že obhájí zlato z Tokia měl jasné rychle. Druhý Američan Sam Kendricks skončil na 5,95 metrech a když Mondo, jak se Švédovi přezdívá, naprosto s přehledem pokořil laťku na šesti metrech, bylo hotovo.
Duplantis se ale pouze s triumfem nespokojí. Jasně, olympijské zlato je olympijské zlato, jenže on tyčkařskému sektoru tak dominuje, že klání spíš hodnotí podle výšin, do nichž vyletí.
Po šesti metrech si přidal deset centimetrů, čímž překonal rekord her Brazilce Thiaga Braze z Ria 2016.
První úkol splněn. A pak přišel další. Laťku si nechal nastavit ještě o patnáct centimetrů výš. Tak vysoko ještě ani on nikdy nevylétl.
Už párkrát se o 6,25 metru pokoušel, třeba i v květnu na ostravské Zlaté tretře. Jenže dosud mu vždy maličký kousek chyběl.
Zaplněné osmdesátitisícové tribuny byly u vytržení. Všechny ostatní soutěže už dávno skončily, nikoho snad ale ani nenapadlo jít domů. „Mondo, Mondo,“ burácel dav.
Duplantis se rozeběhl. A nedal. A ani podruhé.
Před třetím pokusem se pokusil uzavřít do sebe. „Snažil jsem si utřídit všechny myšlenky v hlavě, jak to jen šlo,“ popisoval. „Dav doslova šílel, jako na nějakém zápase amerického fotbalu. Mám nějaké zkušenosti i s návštěvami sto tisíc lidí, ale nikdy jsem nebyl v úplném centru pozornosti jako tady.“
Jen se prý snažil nasměrovat veškerou energii z tribun do rozběhu a odrazu. Vystartoval tedy znovu. A tentokrát už tyčka zůstala na svém místě.
Švédský tyčkař Armand Duplantis skáče nový světový rekord.
„Ještě jsem ani pořádně nezpracoval, jak fantastický ten okamžik byl. Jde o jeden ze zážitků, který se vám nezdá jako skutečnost,“ snažil se vysvětlit prvotní pocity euforie.
Krátce po dopadu se zvedl ze žíněnky a rozkřičel se. Pak hned sprintoval k tribunám, kde se objímal s blízkými.
„Mám tady rodinu, přítelkyni, nejlepší přátele, všichni se přijeli podívat,“ vykládal.
Lepší show jim skutečně předvést nemohl. Největší odměnou byl rekord pochopitelně ale pro něj samotného. Přípravě na Paříž toho obětoval spoustu. Tvrdě dřel, poslední tři měsíce se prý úplně uzamkl do sebe.
„To všechno, abych byl co nejlépe připravený,“ vyprávěl.
Proto se po finále hned těšil, jak zvolní. „Dnešní oslavná párty bude pořádně velká,“ rozesmál se. „Moc toho asi nenaspím.“
Švédský tyčkař Armand Duplantis skáče nový světový rekord.
Také se těšil, jak se pořádně nají. A několik dní bude dělat jen to, na co bude mít náladu.
Třeba dojde i na sázku s jamajskou sprinterskou legendou Shelly-Ann Fraserovou-Pryceovou, kterou už před lety vyzval k duelu na stovce, ale ještě na to nebyl čas.
„Možná bude prostor po olympiádě,“ přemítal Duplantis v květnu v Ostravě. „Dřív to nepůjde. Ale zase nechci, aby to bylo moc dlouho od Paříže. Výzvu myslím vážně, chci být ve formě.“
I takové by mohly být jeho nadcházející týdny. A pak už zpátky do akce.
Kdepak, s tyčkou ještě ani zdaleka nekončí. Ve čtyřiadvaceti letech toho má ještě spoustu před sebou. Lidské limity ještě nepoznal.
„Myslím, že rekord dokážu posunout,“ prohlásil v Paříži. „Ale teď mě to popravdě moc nezajímá. Jsem tak šťastný, chci si to co nejvíc vychutnat.“
Což si naprosto zaslouží.
