Australská tenistka Ashley Bartyová právě těmito slovy oznámila konec kariéry. V pouhých 25 letech, po předchozích dvou pauzách – desetiměsíční předloni na startu koronavirové pandemie, a dvouleté v roce 2014.
Šachisté se samopalem brání Ukrajinu. Zakažme Rusům hrát po dobu útoků soutěže, vyzývají federaci |
Populární „Ash“ končí coby úřadující světová jednička, v době mnoha změn, vládla ženskému žebříčku dohromady solidních 120 týdnů.
Coby úřadující šampionka Australian Open, což dokázala jako první domácí hráčka po 44 letech, coby úřadující šampionka slavného Wimbledonu.
Právě tam v ní začalo zrát rozhodnutí o konci.
„Loňský Wimbledon toho pro mě jako člověka i sportovce hodně změnil. Byl to můj hlavní sportovní cíl a náhle jsem ho dosáhla. A teď se chci hnát za dalšími sny, které jsem vždy měla,“ vyprávěla ve zhruba šestiminutovém videu.
Svým koncem dala najevo, že mezi ty sny nepatří pořádně nadité bankovní konto. Ano, tenisem si vydělala téměř 24 milionů dolarů, mimo kurty zhruba stejnou sumu, dle australských novinářů si mohla v dalších letech přijít na desetinásobek.
Jenže nejen oni, ale také ostatní hráčky připomínají, že Ashley Bartyová není úplně tradiční prototyp profesionálního sportovce.
„Ash, nemám slov...,“ začala své loučení se soupeřkou další oblíbená hráčka ženského okruhu Petra Kvitová.
Dojemné loučení. Definitivní
„Jsi jedna z nejhodnějších, které jsem kdy potkala,“ přidala Američanka Madison Keysová. Rumunka Simona Halepová přiznala, že se při sledování videa Bartyové neubránila slzám.
To vše přes náznaky, že by se něco mohlo stát. Světová jednička se po triumfu v Melbourne odhlásila z obřích turnajů v zámoří – Indian Wells a Miami. Potřebovala si dle vlastních slov orazit.
A nabrat sílu pro životní rozhodnutí, které v ní zrálo delší čas.
„Tenisu prostě už nemám co dát. Jsem mu vděčná za vše, sama jsem tomuto krásnému sportu dala vše, co jsem mohla. A jsem na sebe za to hrdá, ale už v sobě nemám ten drajv, tu emocionální touhu po úspěchu,“ řekla se slzami v očích.
Těžko se divit, dávala sbohem sportu, se kterým začala v šesti letech. V patnácti vyhrála juniorku Wimbledonu, po návratu na kurty v roce 2016 (pauzu vyplnila kariérou v kriketu) se obklopila klíčovým čtyřlístkem lidí: trenérem Craigem Tyzzerem, mentálním koučem Benem Croweem a manažerkou Nikki Craigovou. A partnerem Garrym Kissickem, se kterým se loni v prosinci zasnoubila.
Může chtít milovnice psů, kávy a své rodiny – během Australian Open jí vařila maminka milované kuře na kari – více?
„Co teď budeš dělat? Vyhraješ major v golfu?“ nadhodila Halepová a připomněla, že Bartyová opravdu nevyniká jen v tenisu.
Možná ano, nejdříve ji čeká domácí úklid (ano, nejlepší tenistka světa si dokázala odpočinout u obyčejného pucování domácnosti). A poté musí splnit dávný slib prvnímu kouči Jimu Joycemu o tom, že až skončí kariéru, sednou si v jeho tréninkovém centru na kurt, kde její cesta započala, budou si povídat a popíjet šampaňské.
A kdo ví, třeba tam začne kariéra jiné z rodu Bartyových – její milované neteře Lucy, které k bílému sportu přivedla. Inspirovala. Tak, jak si sama přála:
„Tato tenisová kariéra nebyla o mně, ale o vlivu na životy druhých. O tom ukázat, že stačí najít trochu odvahy a jít si za svými sny. Život je příliš krátký na přešlapování na místě.“
