13. dubna 2019 15:06 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Atletika je pro mě droga. Obrovsky mě motivuje olympiáda v Tokiu, netají se Špotáková

Barbora Špotáková a její vítězná radost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Barbora Špotáková a její vítězná radost. | foto: Reuters

Brno Obrovská motivace v podobě pátého startu na olympijských hrách žene do dalšího tréninku dvojnásobnou zlatou medailistku zpod pěti kruhů oštěpařku Barboru Špotákovou. Brzy osmatřicetiletá matka dvou synů je v těchto dnech v plné přípravě na sezonu, jejímž vrcholem bude na přelomu září a října světový šampionát v Dauhá. Na setkání s novináři během sponzorské akce v Brně ale prozradila, že její letošní cíle jsou skromnější.

Špotáková začíná sezonu, která je pro ni svým způsobem opět premiérová. Loni v červenci porodila nyní pětiletému synovi Jankovi bratříčka Darka a mateřská starost o dva potomky pochopitelně zasáhla i do schématu příprav. „Od ledna jedeme naplno jako kdysi, třeba srovnatelně s přípravou na olympiádu v Pekingu. Tehdy jsem dělala vysokou školu, takže ve volnu jsem se učila, nyní mám na krku dva kluky,“ našla Špotáková srovnání.

Devítiměsíční Darek je pořád s mámou, ať vytáhne paty kamkoliv. Starší Janek jako předškolák už chodí do mateřské školy, a pokud chybí, musí se omlouvat jako ve škole. „Je to náročné nejen pro mě, ale pro celou rodinu. Naštěstí jsou obě babičky už v důchodu a obě jsou zapojeny. Jedna je se mnou na soustředění a hlídá Darka, když trénuju, druhá je doma s Jankem. S nimi je samozřejmě táta Lukáš, ale ten jako hasič pracuje na směny,“ poukázala Špotáková na logistickou náročnost přípravy špičkové oštěpařky.

„Nejhezčí na tom je, že všichni mi věří, všichni mě podporují. Zatím jsem od nikoho v okolí nezaslechla věty, ať už se na to vykašlu, ať už nedřu a věnuju se rodině. Tohle by mě nahlodávalo, ale dosud tomu tak není. Jediné, co by mi vadilo, je, kdybych házela málo,“ dodala.

Zatím se v přípravě žádné zásadní zádrhele nevyskytly. Před vánocemi Špotáková byla na krátkém soustředění na Lanzarotte. „To je takové startovací období, kdy jsem utekla předvánočnímu shonu. Osvědčilo se nám to už mnoho let, letos to nebylo výjimkou,“ pochvalovala si pobyt v teple Kanárských ostrovů.

Mám zlato, raduje se Barbora Špotáková.
Barbora Špotáková se zlatou medailí.

Tím ale výjezdy do zahraničí skončily, alespoň pro zimní přípravu, a trénovala střídavě v Nymburce a Jablonci. „Byla to opravdu kvalitní příprava. Říkali jsme si s trenérem, že i doma nám to vyhovuje. Udělali jsme hodně práce a dostala jsem se na parametry jako kdysi,“ libovala si světová rekordmanka.

„Jen musím učesat techniku. Třeba k házení z plného rozběhu jsme se ještě nedostali. Zatím mi chybí ten dynamit, mně to vždycky dlouho trvá, než se nastartuju. A taky už nejsem tak rychlá, rychlost mi prostě už odchází,“ podotkla.

Poprvé závodit bude v červnu na Diamantové lize v Římě. „Tam jsem začínala po mateřské dovolené s Jankem. Mám to tam hodně ráda, takže poletím tam,“ řekla. Je ráda, že se svým jménem a kreditem špičkové atletky si může vybírat, kde bude závodit. „Když se manažer optá, jestli můžu startovat tam nebo jinde, tak mi v drtivé většině vyjdou vstříc,“ řekla. Dočkala by se toho s jistotou i od pořadatelů Zlaté tretry, ale v Ostravě Špotáková nejspíš startovat nebude. „Tam se mi zatraceně nedaří a termín koliduje částečně i s Diamantovou ligou v Lausanne,“ vysvětlila.

Neplánuje ale, že by v létě absolvovala kompletní program Diamantové ligy. „Určitě ne. Já už prostě tolik závodů nevydržím. On si každý myslí, jak je to jednoduché, že běžíme třicet metrů, pak hodíme a je hotovo. Po závodu se pak třeba týden sbírám. V atletice to absolutně nejde dělat jako třeba v biatlonu, kde oni závodí čtyřikrát v týdnu a několikrát za sebou,“ řekla.

Vrcholem sezony by ale i pro Špotákovou mělo být MS v Dauhá. V Kataru se ale bude bojovat o medaile v neobvykle pozdním podzimním termínu. „Proto nemám ještě světový šampionát tak v hlavě, teď se soustřeďuji na začátek sezony, abych do toho nějak vjela a dostala se do závodního rytmu,“ prohlásila.

O svých cílech ale hovořit nechtěla. „Už jsem se vracela po prvním dítěti a celkem to vyšlo, ale to mi bylo 33 let. Teď jsem o pět let starší, proto raději mlčím. Cíle jsou skromnější, ale prozrazovat je nebudu,“ konstatovala pouze.

Neznamená to ale, že by jí chyběla motivace. „Věřím, že to pořád půjde. Atletika je pro mě taková droga, motivuje mě obrovsky olympiáda v Tokiu. Vždyť na východě se mi vždycky dařilo,“ připomněla svůj první olympijský triumf před 11 lety v Pekingu. Také jí sedí role mentora. „Ráda předávám své zkušenosti a navíc můžu dobře reprezentovat,“ dodala.

ČTK

Najdete na Lidovky.cz