Nahradí ho bývalý tyčkařský reprezentant Jan Netscher, který v posledních dvaceti letech působil jako kondiční trenér ve fotbale.
Oficiálně Netscher přebere Dvořákovu funkci až 16. září, ale do práce nastupuje okamžitě. V přechodném období mu končící Dvořák bude předávat agendu, aby se co nejlépe zabydlel v novém prostředí. Šéf atletického svazu Libor Varhaník trojnásobného mistra světa v desetiboji ujistil, že v budoucnu má na svazu dveře vždy otevřené.
Zda do nich 47letý Dvořák ještě někdy vstoupí, je otázka.
Proč jste už v květnu oznámil, že chcete z postu šéftrenéra odejít přesně 15. září?
Bylo to pro mě tak trochu magické datum. Přesně před deseti lety, 15. září 2009, jsem v téhle funkci začínal.
A teď už ji nechcete. Proč?
Je jiná doba a atletika potřebuje někoho, kdo je nabitý.
Vy nejste?
Já už se cítil poslední dobou spíš vybitý. Dost jsem to kousal a není nic horšího než unavený a naštvaný šéf. Myslím, že vše dozrálo do stavu, kdy jsem zřetelně cítil, že je opravdu čas na změnu.
Co vás nejvíc vybíjelo?
S atletikou jsem začal v deseti letech s desetibojem, což není pro mě nejnáročnější disciplína, naopak ji považuji za nejzábavnější. Ale přesto vám sežere nejvíc času. A ten jsem tomu dával v pozici závodníka a potom i trenéra.
Až jste si připadal vyšťavený?
Dá se říct, že jsem udolal sám sebe, stejně jako se mi to kdysi stávalo na atletické dráze. Měl jsem coby šéftrenér atletiku v hlavě 24 hodin denně. Dokonce se mi o ní pořád i zdálo. Potřebuju z toho vystoupit a tohle je jediné východisko.
Co je podle vás na práci šéftrenéra nejnáročnější?
Nejvíc jsem vyčerpával sám sebe. Mám totiž vlastnost, že absolutně neumím odpočívat a neumím ani delegovat práci na jiné. Když jsem to zkoušel, nikdy to z mého pohledu nedopadlo dobře – a potom mě to stálo dvakrát více času. Navíc je zrádné myslet si, že je atletický rok jasně rozfázován, s vrcholy a obdobím na odpočinek. To je jen pro závodníky.
Pro šéftrenéra snad ne?
Já měl za těch deset let dovolenou loni na jaře, kdy jsem byl čtyři dny lyžovat, a tehdy jsem aspoň chvíli zkusil nemyslet na atletiku. Dal jsem si do emailu automatickou odpověď, že jsem na dovolené. Pak jsem dostal zprávu, že jednomu trenérovi tato odpověď přišla a on se rozčiloval, jak si může šéftrenér dovolit vzít si dovolenou. To byl pro mě první náznak, že je něco špatně. Rozhodnutí odejít ve mně od té doby zrálo, až po roce letos na jaře uzrálo.
Jaké doporučení tedy máte pro svého nástupce Jana Netschera?
Když jsem kdysi funkci přebíral, můj předchůdce Václav Fišer mi přál, abych v ní vydržel tak dlouho jako on. Na což jsem už tenkrát v roce 2009 říkal, že sedmnáct let určitě nevydržím. Honzovi tedy přeju hodně sil, elánu a optimismu. A hlavně ať si nebere práci do postele. To jsem dělal prvního půl roku a hrozně mě z toho bolelo za krkem.
Při předávání funkce mu budete i radit, jak by se měl v atletickém prostředí pohybovat?
Ze začátku mu určitě s orientací v novém prostředí pomůžu. Ta práce se v mnohém podobá leštění křišťálové koule, aby z ní člověk něco vyčetl. V letošním roce se mi to tak nějak dařilo nedařilo. Ale pokud bude Honza cítit, že se má česká atletika hýbat jiným směrem, než jsem si myslel já, bude to na něm. Já budu jen poradce.
A pak? Kam povedou vaše další kroky, až váš post na svazu definitivně opustíte?
Těším se, že atletický světový šampionát v Dauhá nebudu na přelomu září a října vůbec sledovat. Sice do Kataru taky poletím, ale na letišti jenom přesednu na jiné letadlo.
A kam se odtud vydáte?
V době konání mistrovství, kdy v Dauhá bude padesát stupňů ve stínu, budu chodit kolem Annapurny v Himálaji. Doufám, že ji celou obejdu a nestane se nějaký průšvih. A že tam bude pod nulou.
