„Snažím se, abych respekt už neměl,“ hlásí z prosluněného Wengenu sedmadvacetiletý Bank. Rodina a přítelkyně ale takové pochopení nemají. „Chápu je, že mají obavy. Ale já je nemůžu poslouchat. Sjezd se na jistotu jet nedá. To může být mnohem nebezpečnější,“ povídá Bank.
Už dnes se postaví při superkombinaci na trať wengenské sjezdovky Lauberhorn, nejdelší ve Světovém poháru, za týden na něj vycení zuby obávaný Streif, světoznámý svah v rakouském Kitzbühelu.
Obě sjezdovky mají na svědomí zdraví mnoha lyžařů. „Každý sjezd má pasáž, která je nebezpečná, a zabít se můžete všude,“ říká s trochou nadsázky Bank. „V Kitzbühelu je brutální začátek a konec. Tam si to ještě moc neužívám“.
„Můžu být zase na bedně“
Na konci listopadu udivil český sjezdař celý svět, když v superkombinaci v americkém Beaver Creeku skončil třetí a jako první Čech po 25 letech se ve Světovém poháru dostal na stupně vítězů.
Přitom kombinace sjezdu a jednoho kola slalomu zažívá renesanci, jako disciplína má vlastní hodnocení a zúčastňují se jí všichni elitní sjezdaři. Druhá superkombinace sezony je na programu dnes. „První závod se mi povedl. Cítím, že bych mohl být znovu na bedně,“ přemítá Bank. Tradiční klasiky mají ještě jedno lákadlo - tučné finanční prémie.
Bank poslední trénink ve Wengenu vynechal, raději trénoval slalom. Ale ve středu zajel při tréninku sjezdu velice slušný čas. „Sjezd ve Wengenu je jeden z mých nejoblíbenějších, je hodně technický,“ popisuje. Žaludeční nevolnost mu způsobuje jen hrozivá délka - lyžaři se na trati trápí skoro tři minuty, přičemž poslední půlminutu se řítí z kopce na kyslíkový dluh.
V lyžování zatím platí gentlemanské poměry - když závodník požádá o radu soupeře, jak vybrat ideální stopu, většinou každý poradí. „Můžu se zeptat kohokoli, ale já to moc nedělám,“ vypráví Bank, který si pozvedl sebevědomí v neděli, když v Adelbodenu obsadil ve slalomu výborné 16. místo. „Ale já se moc neptám. To radši po večerech sedím poctivě dvě hodiny u videa, luštím časové analýzy a zkoumám nejrychlejší stopu,“ tvrdí.
Wengenský sjezd má řadu úskalí. „Když jsem jel poprvé, tak jsem měl strach ze skoku podél skály, ale nejtěžší je úzká cesta,“ zmiňuje čtyři metry široký koridor, kam sjezdař prudce vlétne ve 120kilometrové rychlosti. „Přitom je to úplná rovina, ale perou se tam s tím všichni.“
Už dnes se postaví při superkombinaci na trať wengenské sjezdovky Lauberhorn, nejdelší ve Světovém poháru, za týden na něj vycení zuby obávaný Streif, světoznámý svah v rakouském Kitzbühelu.
Obě sjezdovky mají na svědomí zdraví mnoha lyžařů. „Každý sjezd má pasáž, která je nebezpečná, a zabít se můžete všude,“ říká s trochou nadsázky Bank. „V Kitzbühelu je brutální začátek a konec. Tam si to ještě moc neužívám“.
„Můžu být zase na bedně“
Na konci listopadu udivil český sjezdař celý svět, když v superkombinaci v americkém Beaver Creeku skončil třetí a jako první Čech po 25 letech se ve Světovém poháru dostal na stupně vítězů.
Přitom kombinace sjezdu a jednoho kola slalomu zažívá renesanci, jako disciplína má vlastní hodnocení a zúčastňují se jí všichni elitní sjezdaři. Druhá superkombinace sezony je na programu dnes. „První závod se mi povedl. Cítím, že bych mohl být znovu na bedně,“ přemítá Bank. Tradiční klasiky mají ještě jedno lákadlo - tučné finanční prémie.
Bank poslední trénink ve Wengenu vynechal, raději trénoval slalom. Ale ve středu zajel při tréninku sjezdu velice slušný čas. „Sjezd ve Wengenu je jeden z mých nejoblíbenějších, je hodně technický,“ popisuje. Žaludeční nevolnost mu způsobuje jen hrozivá délka - lyžaři se na trati trápí skoro tři minuty, přičemž poslední půlminutu se řítí z kopce na kyslíkový dluh.
V lyžování zatím platí gentlemanské poměry - když závodník požádá o radu soupeře, jak vybrat ideální stopu, většinou každý poradí. „Můžu se zeptat kohokoli, ale já to moc nedělám,“ vypráví Bank, který si pozvedl sebevědomí v neděli, když v Adelbodenu obsadil ve slalomu výborné 16. místo. „Ale já se moc neptám. To radši po večerech sedím poctivě dvě hodiny u videa, luštím časové analýzy a zkoumám nejrychlejší stopu,“ tvrdí.
Wengenský sjezd má řadu úskalí. „Když jsem jel poprvé, tak jsem měl strach ze skoku podél skály, ale nejtěžší je úzká cesta,“ zmiňuje čtyři metry široký koridor, kam sjezdař prudce vlétne ve 120kilometrové rychlosti. „Přitom je to úplná rovina, ale perou se tam s tím všichni.“
