V noci před vyhlášením Sportovce roku se Barbora Špotáková vrátila ze soustředění na Kanárských ostrovech. „Počasí tam až tak skvělé nebylo. Ale co se týče celkového dojmu, mám ho velmi dobrý,“ vyprávěla. „Opravdu se projevilo, že když si řídíte čas podle sebe, je to o něčem jiném. Trénink je efektivnější.“
Na co jste se v něm zatím zaměřila?
Stejně jako každý rok v tuto dobu. Takže poměrně dost běhání a spíš obecnější posilování. A poprvé od minulé sezony jsem na Kanárech zase vzala do ruky oštěp. Hodně jsem si ho užila a na posledním tréninku mi létal docela daleko.
Také jste provozovala váš oblíbený „hod šutrem“?
Jo, zase jsem byla na kamenech. Ale zjistila jsem, že oštěp bude lepší. Bylo poměrně klidno a na stadionu jsem trénovala v časech, kdy tam nikdo nechodil. Tak jsem se řídila pocity.
Měla jste s sebou i celou rodinu?
Ano, byli jsme tam s Janečkem i s Lukášem. Lukáš byl celý podzim na stavbě, tak byl rád, že si Janečka užil dostatečně. Bylo to takové idylické.
Bývalá tréninková skupina vám nechyběla?
Někdy je samozřejmě lepší zaběhat si s někým, ale já jsem takový dříč sám o sobě. Nevadilo mi to. Moc jsem nad tím ani nepřemýšlela. Skupina mě jednou přišla navštívit, měli jsme takový příjemný večírek. Ale jinak... Když nemáte s kým klábosit, aspoň začnete hned trénovat. Je to efektivnější. Trénink, co udělám za hodinu, by mi ve skupině trval déle. Na druhou stranu, určité hecování mi chybí. Ale v tomhle období není zase tak potřeba hecovat se.
    |
Když jste se rozhodla, že se budete trénovat sama, říkala jste si: Zkusit se má všechno?
Rozhodně jsem si říkala, že asi nebudu mít už moc příležitostí vyzkoušet to. Chci dělat atletiku ještě tak dva roky. Je dobré, že si tohle vyzkouším. Myslím, že takhle to bere i Honza Železný. On se během své kariéry trénoval sám daleko dřív než já. Ví, že člověk při tom hodně pozná sám sebe a dost mu to dá.
Existuje cesta zpátky? Je v budoucnu možný váš návrat k Janu Železnému?
No... Určitě existuje. Budu se rozhodovat vyloženě podle výsledků a pocitů po následující sezoně. Zatím mám z přípravy dobrý pocit. Uvidíme, jak to bude fungovat.
Už jste se tedy o sobě něco dozvěděla?
Jasně. Musím si sama tvořit plán. Zjišťuji, jak co jde zvládat. Snažím se vypořádat i s určitými obavami, protože když příští rok nastoupím na závody, budu se moci zodpovídat jenom sama sobě. Bude to víc adrenalinové, než to bývalo. Ale přijde mi, že zatím vše zvládám. Jsem schopná o tréninku přemýšlet. Chodila jsem na FTVS, nějaké základy mám.
Ani na Dukle vám nikdo nebude pomáhat?
Můžu být i tam sama. Spíš mi někdo občas pomůže, co se týče zajištění soustředění a servisu okolo. To bude náročné. Najednou když jedu na soustředění, musím kvůli tomu třikrát nebo i víckrát na svaz. Musím furt někam telefonovat. Složitá je také tělocvična a posilovna, najednou mi nemá kdo házet medicinbaly. V posilovně nám trenér hodně pomáhal, nakládal kotouče a teď to všechno musím oddřít sama. Na takové tréninky si ještě mohu najít nějakého sparring partnera.
Osamocená příprava patrně bude i ekonomicky náročnější. Jak to budete zvládat?
Jsem skromná, nemám nějaké velké požadavky, takže úplně v pohodě.
Máte už hotový plán sezony?
Mám, už jsem si s trenérkou - tedy sama se sebou - nad ním sedla. A napsala si ho. Jak se dělá plán, si pamatuju. Jede se od konce, zjistíte, kdy je finále oštěpu na mistrovství světa, a pak plánujete předchozí měsíce, včetně soustředění. Tak jsem to tak udělala.
ČTĚTE TAKÉ |
Jaká budou ta soustředění?
Klasika: Nymburky a nějaké Kanáry. Loni jsme zkoušeli i Španělsko, tam to bylo moc fajn. Ideálem je vždy čtrnáctidenní soustředění, při kterém musím pokaždé pořádně zabrat.
Syna budete brát s sebou?
Vždycky ho beru. Jenom na závody se mnou nejezdí, to je na otočku a na závodech mě to pak rozptyluje.
První závod byste měla absolvovat kde?
O tom se ještě jedná a nezávisí to úplně na mně, protože časový program Zlaté tretry není ještě jasný. Když to půjde, tak tam.
Jste víc natěšená než jindy, právě proto, že jde o novou výzvu? O sezonu, kdy tak trochu vkročíte do neznáma?
Jsem dost natěšená. Podle mě není větší motivací, než najednou jet sám na sebe. Musíte dokázat všem, co umíte, a dokazujete to jenom sám. Nemůžete na někoho svést, že vás přetrénoval. A já to chci dokázat, mám na to! To je ta největší motivace. Až budu nastupovat na první závody, bude mi pořádně bušit srdce, zvlášť jestli to bude na Zlaté tretře. Ale to je dobře. Nejhorší je, když jedete pořád ve stereotypních kolejích. Mělo by se každý rok aspoň něco trochu změnit. A tohle je slušná změna, ne?
