S Portsmouthem slavil o víkendu ve Wembley zisk Anglického poháru. S Lyonem, který ho právě do Portsmouthu uvolnil v lednu na hostování, si mohl na dálku vychutnat radost z francouzského titulu.
Jaké to bylo slavit současně dvě trofeje?
Kvůli tomu člověk fotbal hraje. Až jednou skončím, budu si je připomínat. Jsem za ně rád.
Která je pro vás cennější?
Anglický pohár jsem ještě nezískal. Vyřadili jsme Manchester United, trofej jsme si snad zasloužili. S Lyonem jsem ligu vyhrál už loni. Až na vítězství v Lize mistrů ale mezi úspěchy nedělám rozdíly.
V Anglickém poháru jste si víc zahrál v předchozích kolech. Ve finále jste se na trávníku strávil jen závěrečné tři minuty. Kolikrát jste se stihl dotknout míče?
Asi jednou. Moc jsem si toho nevšímal. Půlrok v Portsmouthu jinak hodnotím kladně, i když to samozřejmě mohlo být lepší.
Jak byste ohodnotil svůj podíl na titulu Lyonu?
Na podzim jsem tam stihl dát tři góly, které znamenaly sedm bodů. A Lyon vyhrál soutěž o dva body. Ale uznání si tam zaslouží každý, kdo naskočil třeba jen na minutu.
Co vám v posledních měsících chybí, to jsou vstřelené góly. Pojedete na evropský šampionát s motivací ukázat, že jste je nezapomněl střílet?
Určitě, ale jedeme tam především jako tým. Pokud tak budeme hrát, vyletí nahoru i jedinci. Začíná se tam od nuly. Je ale pravda, že jsem ještě nezažil šest měsíců dlouhé období bez vstřeleného gólu.
Teď se chystáte na turnaj, kde jste před čtyřmi lety zažil největší okamžiky kariéry. Těšíte se?
Asi nenajdete nikoho, kdo by se netěšil. EURO nebo mistrovství světa znamená nejvíc, čeho můžete s nároďákem dosáhnout.
Mohl byste srovnat sám sebe dnes a před čtyřmi lety?
Už si to nepamatuju. Není mi ještě 38 let, ale 26. Chuť do fotbalu cítím pořád. Teď mám víc zkušeností a vím, co mě čeká.
Odjížděl byste zklamaný, kdyby vám EURO nevyšlo?
Takhle jsem nepřemýšlel, ale hlavně musíme turnaj zvládnout jako mužstvo.
