130 let

Česko - USA (Horáková v akci). | foto: Reuters

Rozhovor

Basketbalová legenda Horáková: Domácí prostředí by mělo holkám pomoct. Budu jim držet palce

Sport
  •   6:03
PRAHA - Českou ženskou basketbalovou reprezentaci do 20 let čeká od soboty vrchol sezony. Svěřenkyně amerického trenéra Kena Scalabroniho odstartují v Klatovech domácí evropský šampionát, na kterém se chtějí pokusit získat cenný kov. Jak velký tlak bude na hráčky v domácím prostředí vyvíjen a jak vzpomíná na svá léta v reprezentaci odvypráví vicemistryně světa, mistryně Evropy a trojnásobná účastnice olympijských her Hana Horáková.

Jak vzpomínáte na začátky v mládežnických reprezentacích?

Já jsem původem z Bruntálu a jako malá jsem vůbec nevěděla, že mládežnické reprezentace existují. Když jsem se o nich dozvěděla, tak mi přišlo, že nejsem tak dobrá, abych v nich mohla být. Pak jsem dostala pozvánku a vyfasovala první reprezentační oblečení, což bylo úžasné. Na chalupě jsem se do toho oblékla a celá nadšená jsem se nechávala fotit v dresu, botách a bylo to moc hezké.

Takže pro vás reprezentace byla vždycky „srdcová“ záležitost, která se neodmítá?

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych nechtěla reprezentovat svoji zem. Možná je trochu škoda, že mě vůbec nenapadlo některé léto vyzkoušet zámořskou WNBA, ale mě přišlo prostě automatické spojení léto – reprezentace. Takže jsem v létě myslela na reprezentační srazy, kdy není čas na nic jiného.

Jak je pro hráče fyzicky náročné ještě po sezoně každé léto trávit s reprezentací? Vy jste od juniorského věku opravdu hrála v národním týmu prakticky každé léto.

Já jsem nad tím jinak vůbec neuvažovala. Brala jsem to jako fakt a bylo mi jedno, jestli je to pro mé tělo dobře nebo špatně. Hrálo se mistrovství Evropy, pak různé kvalifikace, světový šampionát, Euroliga a skoro všechny hráčky okolo mě to tak měly. Můžeme vzpomenout třeba na Janu Veselou, která zvládla ještě v létě angažmá ve WNBA a pak rovnou naskočila v reprezentaci, to teprve musí být člověk „vyšťavený“. Vždycky ale byl čas na to si odpočinout před novou sezonou, navíc profesionální sportovec stejně nevydrží dlouho odpočívat a brzy musí být zase v akci.

Česko - USA (Horáková v akci).
Hana Horáková a Lubor Blažek

Vaše první reprezentační akce byl evropský šampionát kadetek v roce 1995 v Polsku. Co si z něj pamatujete?

Jako dnes si pamatuji, že jsme byly u strašně studeného moře a musely jsme do něj po zápase skákat a plavat v něm v rámci regenerace, což nám připadalo jako za trest. Byla nám hrozná zima a nedokázaly jsme pochopit, proč máme jít do studeného moře. Každý ten mládežnický turnaj měl něco do sebe a mám z nich krásné vzpomínky ať už to bylo v Polsku, ve Španělsku nebo kdekoliv jinde. Vždycky jsem se na reprezentaci moc těšila a každou prohru jsem moc těžko snášela.

Ženskou reprezentaci do 20 let čeká domácí evropský šampionát, což může být jedna z největších akcí jejich sportovních kariér. Je svazující hrát před tolika diváky, příbuznými, kamarády?

Záleží, jak si to hráčky přeberou v hlavě a jak jim to podají trenéři. Nemělo by být svazující, že hrajete před plným hledištěm, které vám přeje, i když se nedaří a něco zkazíte. Je to o hodně lepší než hrát před prázdnou halou, což byly pro mě osobně daleko horší zápasy. Jakmile víte, že vám celý stadion přeje úspěch, tak vás to žene kupředu. Úspěch závisí na spoustě věcí, ale domácí prostředí by mělo holkám jen pomoct. Já jim budu držet palce!

Vy sama jste byla součástí zřejmě největšího úspěchu basketbalu v samostatné ČR, když váš tým dosáhl v roce 2010 na domácím světovém šampionátu v Karlových Varech na stříbrné medaile. Co si z turnaje pamatujete?

Bylo moc příjemné, jak si všichni užívali během MS ten úspěch. Nikdo nic neřešil, prostě byla taková pohoda. V Karlových Varech jsem šla s rodiči a manželem a okolo najednou projel řidič autobusu, zastavil a přál mi štěstí do zápasu. Tak nějak jsme nadchli Česko a doufám, že se to holkám povede taky, i když asi v trochu menším měřítku.

Autor: Jakub Eichler