Veerpalu vyhrál v Turíně klasickou patnáctku a druhý Bauer za ním tehdy zaostal o 14,5 sekundy. Po novém odhalení však svitla naděje, že by mohl být český lyžař ex post prohlášen za šampiona.
"Je potřeba počkat, protože i v novinách se objevují věci, které nakonec tak úplně nejsou pravda," namítal. "Takže já teď nechci rozvíjet spekulace, jak bych se cítil."
Tak jak se cítíte teď?
Jsem trošku unavenej po tréninku. Jinak jsem v pohodě, aklimatizace vrcholila ve čtvrtek, kdy jsem se na tréninku cítil trochu slabší, ale teď už je to lepší. V sobotu mám volno, takže vážně přemýšlím, že pojedu na zahájení, protože můj první závod je až 14. února.
ČTĚTE O TÉMATU: |
Když se nechcete dívat do budoucna, ohlédněte se za Turínem.
Bylo to skvělý, sněžilo. Jen vyhlášení jsme měli přímo na stadionu v chumelenici a ne nějaké slavnostní ve městě. Ale já byl naprosto spokojený a šťastný, protože mým cílem bylo bojovat na olympiádě o medaili a to se mi podařilo druhým místem. Byl to splněný cíl, splněný sen, měl jsem radost. Dodneška, když se podívám zpátky, tak, ač mi olympiáda v Turíně k srdci úplně nepřirostla, tak tenhle moment byl naprosto super.
Takže zprávy o možnosti získat zlato jdou mimo vás?
To úplně ne, nějaké pocity mám, ale nebudu je pouštět ven do té doby, než se to potvrdí oficiálně.
Jenže Veerpalu už jednou podobné problémy měl.
Pochybnosti o některých závodnících byly a jsou pořád. Já jsem přesvědčený, ač tady máme antidopingovou agenturu WADA jako organizaci, která se snaží bojovat proti dopingu, že tu vždycky budou lidi, kteří sáhnou k podvádění. Ale jde o tu četnost. Doufám a věřím, že díky práci WADY jich nebude tolik, a cesty nebudou zdaleka tak jednoduché, jako byly před lety.
Veerpalovi "problémy" se objevily po mistrovství světa 2011 v Oslu, že?
Tam jsme tu informaci dostali. Nejdřív že má něco s kolenem, že se nemůže zúčastnit mistrovství a pak během něj se objevilo, že ho chytili při svěťáku v Otepää. Já jsem to odbýval. Chtěl jsem se vyhýbat dotazům, jak se cítím, co když v Turíně... Ale ono nejde jen o Turín. Co když používal něco podobného už na mistrovství světa v Liberci. Říkal jsem: Ne, tam ho nechytli. On se hájil tím, že má přirozeně zvýšený růstový hormon, pak ho i omilostnili. Tohle jsem nechtěl řešit a určitě to nechci řešit ani teď. Počkám si na oficiální verzi, která může být brzo, může být taky až za dlouho a nemusí být taky nikdy. A taky to samozřejmě může být kachna. Až poté chci případně něco říct o svých pocitech.
Jak koukáte na to, že se provádí kontroly po tak dlouhé době, po osmi letech?
Je to dobře. Na druhou stranu ono není nic hezkého koukat na televizi a za půl roku zjistit, že jsou výsledky úplně jinak. Nejlepší by bylo, aby byli vyhlašovaní ti, co dojeli do cíle jako první a už se to neměnilo. Dá se říct, že spravedlnosti může být učiněno za dost, ale na druhou stranu, pokud někoho odhalí po těch osmi letech, osudy těch lidí mohly být úplně jinde, jejich sportovní život se mohl vyvíjet jinak, protože je velký rozdíl, jestli první, druhý nebo třetí. To už se spravedlností dohnat nedá.
Kde vlastně stříbro z Turína je?
Děti měly medaili první rok v šuplíku, občas jsem ji půjčoval na besedy a pak, někdy kolem Vancouveru, jsem byl doma dotlačen k tomu, že by to chtělo nějakou vitrínku. Tak tam teď visí. V pracovně, protože mým cílem není ohromovat návštěvy. Ne že bych se těmi medailemi kochal, ale občas, když mi práce nejde do hlavy, odsunu se na křesílku, kouknu na ně a je to fajn. Jediné, co je nepříjemné, že se musí utírat prach. Ale to nechávám na Kačence.
