130 let

Cyklistický rozhodčí Miroslav Janout považuje motorky na trati jako nutnost. | foto: MAFRA - Tomáš Macek

Rozhovor

Belgičana zabil motocykl rozhodčího. Nehodě se nedalo zabránit, říká cyklistický sudí

Tour de France
  •   10:30
PRAHA - Loni byl jedním ze čtyř mezinárodních rozhodčích na Tour de France. Je proslulý svou přirozenou autoritou a respektem ze strany závodníků. V sedmašedesáti letech ale zažil Miroslav Janout i doby, kdy kolem pelotonu jezdilo jen pár motorek, teď se jich kolem kol motá několik desítek. „Bohužel, dneska je sport dvojka, byznys jednička,“ říká.

Konečný: Auta a motorky nesmí řídit 'blbci', pak bude cyklistika bezpečnější

V době tragické nehody Antoine Demoitiého na klasice Gent-Wevelgem zrovna soudcoval na závodech v Alžírsku, i přesto situaci v Belgii bedlivě sledoval.

Dalo se tragické nehodě zabránit?
Myslím, že ne. Podle mých informací to byl motocykl rozhodčího, který spadl na tělo závodníka. A šlo o pilota, který dělá cyklistiku 30 let. Cyklisté jeli údajně sedmdesátkou, když spadli, a to už ten pilot asi nemohl nic dělat. Vlastně to mohl být kdokoliv – motorka fotografa, kameramana. Je to neštěstí těchto závodů, že se může stát cokoliv.

Antoine Demoitié
Belgický cyklista Daan Myngheer

Takže šlo spíš o shodu nešťastných náhod?
Ano, je to shoda nešťastných náhod. Ale můžeme se na to podívat i trochu jinak. Motocykly, které se v cyklistice používají, jsou Kawasaki nebo Hondy, které váží 300 kilo. Na obou stranách mají navíc takové ty boxy, ve kterých mají různé náčiní. O tom Mezinárodní cyklistická unie taky diskutovala. Stejně jako o kovových bednách, které mají motorky fotografů a kameramanů. Měly by být plastové, nebo by se neměly používat vůbec. Ale bohužel, pořád se používají.

Další smrt na silnici: mladý Belgičan nepřežil infarkt. Bojoval až do konce

Na velkých závodech kategorie World Tour je na motorce šest rozhodčích. Není to moc?
Není, šest jich je tam proto, že dneska nemůžete nikomu věřit. Závodníci ani vedoucí týmů v technických vozech bohužel nehrají fair play. A nemluvím jen o domesticích, však si vzpomeňte na loňský případ Nibali (Ital byl loni na Vueltě diskvalifikován za to, že se nechal několik set metrů táhnout doprovodným autem). Kdyby se hrálo fair-play, nemuselo by být šest rozhodčích na motocyklu, stačili by třeba tři.

Dobře, šest rozhodčích je nutnost, ale cyklisté volají i po omezení motorek s fotografy a kameramany...
Víte, proč musím psát do každé zprávy pro UCI jaké je pokrytí toho daného závodu médii? Protože se to v tuhle chvíli považuje za klíčovou věc pro organizátora závodu, aby měl reklamu on i cyklistika. No a pokud chci, aby tam byla média, musím tam mít deset fotografů z různých agentur. Pamatuju doby, kdy v pelotonu byly dvě motorky televizních kamer + jedna sono, která se stará o přenos signálu. Dneska je to pět + dvě. Bohužel, dneska je sport dvojka, byznys jednička.

Antoine Demoitié.

V roce 2003 po smrti Andreje Kivileva začali cyklisté povinně nosit přilbu. Myslíte, že nedělní nehoda bude mít podobný dopad?
Takhle, šéf Komise silniční cyklistiky je Belgičan Tom van Damme, nehoda se stala na belgických úzkých silničkách, takže se to na ně hrne. Nejspíš nějaké rozhodnutí z hlediska omezení počtu motocyklů přijde, ať už těch s médii nebo jakýchkoli dalších.

Černý den cyklistiky: po pádu pod motocykl zemřel Demoitié, policie případ šetří

Dnes se totiž v pelotonu pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti různými motorkami, které mají své povinnosti, takže někdo určitě přijde s tím, že je třeba to rázně omezit, ale podle mě s tím všichni nebudou souhlasit. A hlavně to dle mého nebude mít žádný efekt, protože nedělní pád byl shoda nešťastných okolností. Vždycky říkám, že když nebude dvě stě cyklistů, ale třeba jen padesát, tak přijde moment, kdy čtyřicet z nich spadne a budeme tam, kde jsme teď.

Alexandr Kristoff zase přišel s tím, že by auta ani motorky neměly předjíždět peloton, ale měli by jet oklikou...
To jsou všechno takové momentální nápady. Dívejte, pravidla třeba říkají, že policejní pilot má mít odstup 100 -150 metrů od pelotonu zepředu. Ale přijde zúžení nebo je mokrá vozovka a policajt taky nemůže jet na hazard, aby tu vzdálenost dodržel. Stejně tak nemůžu chtít po fotografech, aby jeli jinou tratí a pak se vraceli k pelotonu. Nápady to nejsou špatné, ale jsou daleko od reality.

Belgický cyklista Daan Myngheer

Ozývají se i hlasy, že ne všichni piloti motorek nebo aut mají příslušnou licenci pro cyklistické závody. Může se to stát?
Ne, ne. Speciálně pro World Tour závody jako byl nedělní Gent-Wevelgem je to tak, že všichni piloti motorek nebo aut musí mít licenci řidiče. Zároveň musí absolvovat školení jízdy na motocyklu nebo v autě, na základě které teprve dostanou licenci národní cyklistické federace, pod kterou spadají. Tenhle seznam je pak k dispozici před každým závodem a kontroluje se. Pokud pilot licenci nemá, do závodu ho nepustíme.

To je nejvyšší kategorie World Tour. Ale jak je to s menšími závody?
Předpis se týká všech závodů. Rozhodčí musí dostat před startem každého závodu seznam všech řidičů motocyklů a aut, kteří jsou v konvoji a musí tam být napsané číslo licence pilota od národní federace. Ta licence potvrzuje, že člověk je schopen řídit vozidlo v cyklistickém závodě, ne že je to nějaký taxikář. Ale bohužel, to mluvíme o závodech do třídy Hors Class. Ale teď se vracím po měsíci z Alžírska a za celých třicet dní jsem žádný seznam nedostal. Když budu stoprocentně důsledný, tak takový závod nemůže ani odstartovat.

Autor: