Nezopakují se už šampionát v Novém Městě 2013 a hry v Soči 2014, odkud se vracela smutná, plačící, pokořená, bez cennýchkovů. Tolik se bála, že selže také tentokrát, nedaleko od města Joensuu, kde s přítelem žije.
Konečně se to povedlo, radoval se z bronzu Moravec |
Loni vyhrála při Světovém poháru v Kontiolahti naprosto vše. Letos sem přijela coby první žena pohárového pořadí. Jenže jak se blížil den D, spaloval jí mysl kotel obav. Jsem příliš nervózní, tohle skončí průšvihem, strachovala se. Potom si sedla na tribunu a deset minut se odtud tiše rozhlížela. „Promlouvala jsem k sobě: Znáš tu každý kout, vše je stejné, jako když tady trénuješ. Tak proč se stresuješ?“
Uklidnila se, přesto diváky žádala: „Pamatujte, nejsem stroj, ale jen člověk.“ Stroj by si možná poradil se sobotním větrem, ona ne. Při středečním vytrvalostním závodě po trati letěla, o 29 vteřin rychlejší než Dahlmeierová, o 40 než Domračevová, o 1:12 minuty než Soukalová. Dva terče minula, omedailisi však řekla.
Rusce triumf přála
„Odvedla jsem dobrou práci,“ povídala a objala senzační vítězku Jurlovovou: „Jsem ráda, že jsi to právě ty.“ V létě spolu trénovaly v Kontiolahti. „Kaisa sport hodně prožívá. Umí obrečet závod tak, že se s ní pak nedá mluvit,“ líčí český kouč Ondřej Rybář. „Je přátelská, hlásí se k nám, pohovoří. Ale jakmile dojde na závod, dokáže být extrémně koncentrovaná.“
V reklamě pro sponzoraJohn Deere, vyrábějícího lesní techniku, usedá za volant buldozeru. Její přítel Jarkko, někdejší servisman kanadského týmu, naopak pracuje ve školství, je učitelem v Joensuu. A možná se už brzy vytratí z biatlonové scény také ona. Zprávu biatlonové unie IBU, že šampionát v Kontiolahti je jejím rozlučkovým, sice manažer Mäkäräinenové dementoval, ale přesto... „Loučit se doma je krásné, ne?“ říká Rybář. V neděli může toto loučení 32letá finská blondýna v hromadném závodě i pozlatit.
