„Pro nás je to čest a radost,“ říká Gabriela Soukalová a Jitka Landová vzpomíná: „Už na mistrovství světa jsem tu měla husí kůži.“
Každý jejich výstřel bude doprovázen mohutným aplausem hučícího davu či zklamaným výdechem.
Ale už při velmi dlouhém, čtyřsetmetrovém nájezdu na střelnici pojedou podél vyprodaných tribun. „Což bude ošidné,“ dodává kouč trenér Zdeněk Vítek. „Kdo tu dostatečně nezpomalí, může přijet k položce na samé hranici své závodní zátěže, kdy je ještě schopný střílet.“
Tolik českých vlajek uvidí kolem. „A jeďte před těmi natěšenými lidmi na půl plynu. Budou se jim chtít předvést, ale pokud před střelnicí nepošetří síly, může to být zrádné,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář.
To nesledují mě, ale Fourcada
Vítek tu ještě předloni byl závodníkem. „A povím vám, zpomalovat tu nejde tak lehce jako obvykle.“
Vybláznit se nechala i Gabriela Soukalová atmosférou při sprintu na hrách v Soči. „Tam byl nájezd podél tribun podobně dlouhý. Nasadila při něm takové tempo, že střílela v příliš velké zátěži.“
Tři chyby byly vzápětí trestem. Další kritický moment nastane na střelnici těsně před střelbou. Najednou burácející dav ztichne v očekávání věcí příštích. „A to ticho je vlastně rušivé,“ varuje Rybář. „Tribuny se zklidní a závodník si uvědomí: A teď všichni ti lidé čekají, jak to zvládnu. Nejlepší rada? Zkusit ošálit mozek. Namluvit si třeba: To nesledují mě, ale Fourcada.“
  |
Následuje samotná položka, kdy každý český výstřel doprovodí buď mohutný aplaus, či zklamaný mnohatisícový vzdech.
Michala Šlesingra bouřlivá kulisa vykolejila v lednu v Ruhpoldingu, když těsně před ním začal pálit domácí Schempp – a publikum každou ránu oslavovalo.
Po závodě si postěžoval Rybářovi: „Ten neskutečný řev mi naprosto rozhazoval koncentraci.“ Kouč odvětil: „To je dobře. Aspoň sis to vyzkoušel na Nové Město.“
Nepomohly ani špunty do uší
Před třemi lety tu Šlesingr zkusil závodit se špunty v uších po vzoru některých předních biatlonistů. „Ale nefungovaly. Tak že bych zašel do elektra a koupil si ty obrovská sluchátka?“ směje se.
Tehdy křik fanoušků částečně přehlušil i špunty. „Navíc jak máte uši ucpané, silněji vnímáte vlastní tělo, srdeční tep, dech. A to taky není ideální,“ usoudil.
Ani hlasitý vzdech, který doprovodí jejich případné rány mimo terč, nesmí reprezentanty rozhodit.
NOVÉ MĚSTO ŽIJE BIATLONEM! Organizátoři předpokládají na každý ze tří dnů 30tisícovou návštěvu.
„Rada je prostá: neminout,“ uchichtne se Ondřej Moravec. „Musíte se absolutně soustředit na střelbu a manipulaci se zbraní, aby se pětkrát ozvalo ,hurá!‘ a ani jednou ,ach‘,“ přitaká Vítek. A pokud se „ach“ přece jen ozve, mají biatlonisté dvě vteřiny na to, aby se před další ranou zkoncentrovali. „Úplně vypnu a nebudu přemýšlet o okolí,“ plánuje Landová.
Když pak po vydařené položce zase vyrazí na trať, jásot fanoušků naopak může nohám dodat křídla. Už dnes to tak může být. Do nové štafety smíšených dvojic nejprve vyběhnou Puskarčíková a Krčmář. Na klasickou smíšenou štafetu, která bude v 17 hodin vrcholem dne, se chystá kvarteto Vítková, Soukalová, Šlesingr, Moravec.
„Nálada v týmu je daleko uvolněnější, než když tu jeli svěťák poprvé,“ pozoruje Rybář. Jeho tým dozrál. A pro fanoušky má kouč vzkaz: „Fanděte, co se dá. Oni se s tím poperou. A když se to povede, sdílená radost je nejkrásnější.“
