Jaromíre, tohle asi byl poslední zápas podle vašich představ, že?
Blažek: Ne. Byl stokrát lepší. Poháry, co máme, jsou nádherný. A lidi byli nádherný, úžasný.
Pořád skandovali vaše jméno...
Blažek: Až jsem z toho měl problémy s koncentrací, jsem totiž zvyklý pokaždé poděkovat. Kromě žaludku v krku a husiny na kůži, kterou jsem měl, to bylo dobrý. Tomáši, vy jste musel zůstat na tribuně.
Nervoval jste se dlouho?
Řepka: Dokonce i za stavu čtyři pět nula.
Když tam nejsem, mám nervy pořád. A s pohárem jste se uvolnil?
Řepka: Určitě, i když na mně radost nebývá vidět, neskáču, nezpívám. Vychutnám si to v soukromí, radost vyjde ven, až budu sám.
Jste kapitánem Sparty, přesto jste převzetí poháru nechal na Jaromíru Blažkovi. Proč?
Řepka: Byl to hlavně jeho zápas. A on v něm byl kapitánem. Blažek: Tomáš mi řekl, abych to převzal. Ještě jednou děkuju.
Zažil jste i další zvláštní moment, střídání s ohromným aplausem...
Blažek: Před zápasem jsem to nevěděl. O půli Horst Siegl řekl, že to chtějí udělat. Říkal jsem, že to nevyžaduju. Ale byl to vážně úžasný zážitek.
Zažil jste dojemnější chvíli?
Blažek: Ne. Budu to v sobě asi mít nadosmrti. Vyhráli jsme poháry pro lidi, aby si užili léto a mohli být králi Prahy. Na to, co jsem tu za necelých sedm let prožil, nezapomenu.
Na zápas dorazila i vaše manželka, která jinak na fotbal nechodí.
Blažek: Vyloženě jsem ji nezval. Ale jsem strašně rád, že tu byla a že to se mnou zažily i obě děti. Když jsme spolu mluvili, z její strany tam slzy nebyly, z mojí skoro ano.
Tomáši, k poháru jste přivedl i děti. To byli potomci hráčů?
Řepka: Byli to spoluhráči mého syna. Slíbil jsem jim, že si sáhnou na trofej. Snad malý půjde v mých stopách a bude ještě tvrdší, abyste neměli klid, dokud budete psát. Aby to jméno kolovalo. (smích)
Čeká vás oslava, Jaromír se ale musí hlásit reprezentaci. Budete profesionál, nebo se uvolníte?
Blažek: Řeknu to takhle: za půl hodiny v sobě profesionála vypínám a zase ho zapnu v úterý ve dvanáct.
