Bouhanni vítězí jako na Giru. Po druhé etapě vede Vueltu Valverde

Bouhanni sice po neshodách s vedením týmu míří po sezoně do konkurenčního Cofidisu, přesto dál vítězí pro svoji původní stáj. Tentokrát si ve spurtu poradil s Johnem Degenkolbem z Giantu a Robertem Ferrarim z Lampre.

"Tvrdě jsme pracovali po celý den a v koncovce etapy byli v té správné pozici," říkal spokojený vítěz, muž s přezdívkou Řezník. "Tady není příliš etap pro spurtery a my chtěli vyhrát aspoň jednu. Jsem rád, že se to povedlo už dnes."

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Ke třem etapovým primátům z Vuelty tak nyní přidal první z Gira.

Sagan pomáhal kolegovi

Peter Sagan, lídr Cannondalu, jenž se v případě etapového triumfu mohl posunout do červeného trikotu vedoucího závodníka Vuelty, tentokrát rozjel spurt svému kolegovi Oskaru Gattovi, který měl podobné ambice.

"Chci Oskarovi pomoci," prohlásil Sagan už před etapou. Gatto posléze vysvětloval: "Hovořili jsme o útoku na červený trikot na týmovém mítinku. Peter je tady, aby se připravil na mistrovství světa. Já jsem dnes naším sprinterem."

Gatto však projel cílem šestý, tudíž na bonifikaci pro nejlepší tři nedosáhl. A jelikož se ve spurtu neprosadil ani Michael Matthews či jiný ze spurterů Oriky, kteří se po týmové časovce v celkovém pořadí drželi rovněž v šestivteřinovém odstupu od jezdců Movistaru, zůstal červený dres ve vlastnictví španělské stáje.

Přesto však měnil majitele.

Od Jonathana Castrovieja jej přebral Alejandro Valverde, šampion ročníku 2009, který byl na 21. místě nejlépe umístěným cyklistou z týmu. A na druhé místo pořadí si polepšil Nairo Quintana, dle mnohých největší favorit Vuelty.

"Vůbec jsem neočekával, že bych se dnes mohl dostat do vedení," tvrdil Valverde. "Ale koncovka byla nervózní a komplikovaná, a tak jsem se snažil být vepředu, abych minimalizoval riziko ztráty. Nevnímal jsem, že jsem v cíli nejlepší z týmu. Už jsem byl po etapě v autobusu, když pro mě přišli, že mám jít na pódium pro červený dres."

Kuriózní majitel čísla 1

V rovinaté etapě, vrcholící poprvé v historii v andaluském přímořském středisku San Fernando, šlapala předtím v úniku dne čtyřčlenná skupina ve složení Aramendia (Caja Rural), Van Rensburg (MTN-Qhubeka), Conti (Lampre) a Hardy (Cofidis). Došlo tak ke kuriózní situaci, že v úniku při spurtérské etapě byl cyklista se startovním číslem 1, které jinak náleží na závodech bedlivě sledovanému obhájci titulu. Jelikož však Valerio Conti na poslední chvíli v sestavě Lampre nahradil loňského šampiona Chrise Hornera, "podědil" tak i jeho původní číslo 1.

Jacques van Rensburg z debutující stáje MTN-Qhubeka se stal posledním z uprchlíků, které peloton pohltil. Stalo se tak 17 kilometrů před cílem. Potom už následovalo u břehů moře sprinterské vyvrcholení.

Dva kilometry před cílem byl v čele vláček týmu Sky, vzápětí se dopředu tlačily FdJ a Omega, na svoji šanci čekal Cannondale a do vláčku FdJ se vklínil i Degenkolb z Giantu.

Bouhanni se však vyvezl vpřed za kolegou Soupém. A pak už se mohl radovat.