Na sklonku letošního léta se o Reinholdu Messnerovi psalo zejména v souvislosti s nalezením ostatků jeho bratra Günthera, jenž v roce 1970 při dramatickém sestupu obou Messnerů z vrcholu Nanga Parbat (8125 m) tragicky zemřel. I o tomhle příběhu včera Messner vyprávěl. V Praze poskytl exkluzivní rozhovor pouze dvěma médiím -Lidovým novinám a deníku Sport.
LN Váš život se postupně sklápěl z vertikální polohy velehor do horizontální pozice pouští a ledových plání. Takže teď už vám zbývá snad jen vyzkoušet sestup do nitra zeměkoule...
Ne, to ne. Všechna moje dobrodružství a poutě už patří minulosti. Vsoučasné době se zabývám zejména projekty dolomitských muzeí.
LN Horolezci neustále hledají dosud nepoznané výstupy. Myslíte si, že se někdy poleze třeba i na Měsíci?
Myslím, že ne. Bylo by to příliš komplikované a navíc - na zemi máme k lezení velmi mnoho příležitostí.
LN Existuje ještě nějaký vrchol, o němž jste snil a nikdy se na něj nedostal?
Ne všechny moje expedice byly úspěšné. Třeba jsem se nedostal na jižní pól. Někdy jsem prohrál i v horách, a vím proto, jak je dobré, aby se tak občas stalo. Porážky pro mě byly důležitější než úspěchy, mnohem víc jsem se z nich naučil.
LN Přemýšlíte ještě někdy o návratu k osmitisícovkám?
Už ne. Nebylo by to rozumné. Myslím si, že každý z nás by měl v určitém věku dělat různé věci v rámci svých schopností. A pro vysoké nadmořské výšky je ideální věk mezi 35 - 40 roky. Stále bych byl schopen s velkým množstvím vybavení osmitisícovku zdolat, ale nejspíš už jen normální klasickou cestou. A to není můj styl. Já nahoru chodil alpským stylem, takže už se tam nevrátím. Stále ale lezu, i když na trochu nižší úrovni.
Čím byl: Horolezec, dobrodruh, spisovatel, politik.
LN Dá se tedy vaše lezení nazvat, řekněme, už tak trochu rekreačním?
Životní milníky
Narozen: 17. 9. 1944 v Brixenu v Itálii.
Kdy začal lézt: V 5 letech s otcem zdolal Sass Rigais (3027 m).
Ve 20 letech: Zvládl nejtěžší cesty v Dolomitech a Alpách.
197O: První zlezená osmitisícovka Nanga Parbat, při návratu zahynul jeho bratr.
1978: S Habalerem udivili svět prvním výstupem na Mt. Everest bez kyslíku.
Další dobrodružství: Pěšky přešel Antarktidu a pouště Takla Makan i Gobi.
Jistě. Lezu s přáteli, před několika týdny jsme se třeba vydali do Pákistánu.
LN Neříkejte, že se vám občas po Himálaji nostalgicky nezasteskne...
Ne. Podívejte se třeba na Mount Everest současnosti. Každým rokem na něj lezou tisíce lidí. Je to už nudné.
LN V čem se cítíte ve svých 61 letech jinak než třeba před deseti roky?
Když mi bylo padesát, pořád jsem plánoval obrovské expedice, ale nyní vím, že už mi zbývá velice málo času. Takže musím obzvláště opatrně a pečlivě vybírat, co je pro mě nejdůležitější.
LN Asi nejznámější český horolezec Josef Rakoncaj kdysi prohlásil, že ženy ve velehorách moc rád nevidí. Máte podobný názor?
Mohou si svobodně dělat, co chtějí, navíc jsou víceméně stejně dobré jako muži. Z těch 200 let, co se asi tak v horách leze, ženy tenhle sport nedělaly určitě tak často jako muži. Proto asi vznikl onen pocit, že horolezectví je takový "máčo", tedy sport pro chlapy.
LN Která hora je pro vás nejkrásnější?
Vždycky ta další, kterou bych rád zdolal...
LN Občas jste se nechal slyšet, že nejtěžší horou pro vás zůstává Nanga Parbat. Horolezci ale spíše hovoří o K2. Můžete tyhle obávané osmitisícovky porovnat?
Vždycky záleží na tom, jakou cestou se nahoru vydáte. Když srovnáte standardní cestu na K2 a na Mount Everest, tak ta na K2 je mnohem obtížnější. Pokud ale na Nanga Parbat zvolíte jiný výstup, tak může být i pětkrát těžší než na K2. Jak říkám, záleží na vašem přístupu a volbě.
LN Při vašem utrpení v roce 1970 na Nanga Parbat jste prý již cítil, že se vaše duše odděluje od těla. Připouštěl jste si tenkrát možnost, že se už dolů nevrátíte...?
Ano. Tuhle expedici jsem viděl z pohledu halucinací a ztráty svého bratra. Měl jsem pocit, že už nejsem jedna bytost, zdálo se mi, že se dívám sám do sebe a že ze sebe vystupuji... Moje myšlení se dělilo na racionální a iracionální. Při cestě dolů, směrem do civilizace, jsem několikrát cítil, že mohu zemřít.
Messnerovy osmitisícovky 1970 Nanga Parbat
LN Tehdy jste s notnou dávkou štěstí přežil, i když vás tahle první zdolaná osmitisícovka stála amputaci sedmi prstů... K Nanga Parbat jste se pak úspěšně vrátil o osm let později, a pak až letos v srpnu, když se objevily ostatky vašeho bratra. Nenapadlo vás, že by bylo lepší, kdyby jeho tělo a památku už navždy schovaly led a sníh?
1972 Manaslu
1975 Hidden Peak
1977 Dhaulagiri
1978 Mount Everest, Nanga Parbat
1979 K2
1980 Mount Everest
1981 Sisha Pangma
1982 Kanchenjunga, Gasherbrum II, Broad Peak, Cho Oyu
1983 Cho Oyu 1984 Gasherbrum I
1985 Annapurna, Dhaulagiri
1986 Makalu, Lhotse
Tenhle příběh má dva rozměry. Jednak jsem bratra ztratil já a tragédie to byla samozřejmě také pro celou rodinu. Přišla o nejstaršího z velkého klanu naší početné rodiny. Mně bylo samozřejmě celých těch 35 let jasné, co se tam stalo, protože jsem byl u toho... Při sestupu jsme bivakovali v 8000 metrech, tři dny jsme byli na pokraji šílenství. Bratra poslední den pohřbila velká lavina... Celou tu dobu od roku 1970 jsem si říkal, jak je důležité, abychom měli nějaké Güntherovy ostatky, protože jak jinak uskutečnit pohřeb.
LN Takže jste nakonec vašeho bratra letos v srpnu pohřbili?
Osobně jsem se vydal k Nanga Parbat a Günthera jsme v základním táboře pohřbili. S touhle tragédií ale souvisely také nejrůznější výmysly a pomluvy mé osoby. Někdy jsem měl pocit, že čím jsem byl slavnější, tím byly tyto některé hlasy silnější.
LN Umění horolezců spočívá také ve schopnosti odhadnout svoje síly a dokázat se třeba i kousek pod vrcholem otočit a sestoupit. Riskoval jste někdy v těchto složitých chvílích?
Obecně platí, pokud člověk není dobře připravený, nepřejí mu podmínky a on není schopen se obrátit, pak zemře. Umění horolezectví nespočívá pouze v dosažení vrcholu, ale je to umění přežít. Přesně takhle jsem nazval svoji knihu o čtrnácti osmitisícovkách: Umění přežít. Něco vám ještě řeknu - z třiceti dobrých horolezců mé generace pravděpodobně tohle umění zvládli jen dva, kteří byli stejně dobří. Proto přežili. Zbývajících 28 asi zemřelo.
LN Vy jste se někdy kousek pod vrcholem vrátil?
Vybavuji si jeden zimní výstup na Cho Oyu.
LN Už jste se zmínil o narůstající komercionalizaci Everestu, kam proudí tisíce horolezců. Nemyslíte, že není zcela vyloučené, že jednou na nejvyšší horu světa povede lanovka anebo se nahoře v Jižním sedle budou prodávat hamburgery?
A jsme u toho... Já ale tuhle současnou realitu nezměním. Loni na jaře na vrcholu přistála francouzská helikoptéra... Lanovka na vrchol pravděpodobně nepovede, ale helikoptérou se tam třeba časem létat bude. Už teď stojí v základním táboře restaurace, internetové kavárny, výlet na Mount Everest si můžete zarezervovat u cestovních kanceláří... Žijeme v období, kdy se mnoho horolezců do těchto míst vydává, aby si zalyžovalo. Vše se změnilo. Je to špatně, jsou to už trochu jiné hory...
LN V posledních letech se i v Himálaji šíří nebývalá agrese a drzost některých horolezců. Ve výškových táborech spí v cizích stanech a likvidují členům jiných expedic zásoby jídla. Za vás tenhle hyenismus ještě neexistoval?
Tehdy to bylo úplně jiné. Něco podobného jsem zažil snad jen jednou, myslím v roce 1986. Většinou jsem totiž lezl sám. Navíc se tehdy víc expedic najednou nepovolovalo. Dneska ale máte pod Everestem nebo pod Cho Oyu dvacet expedicí. Ze základního tábora vyjdou sami, ale vědí, že třeba v prvním táboře najdou stany od Korejců, ve druhém od Jihoafričanů... Říkám tomu parazitismus.
LN Jistý český dobrodruh Trčala letos lezl načerno na Mount Everest a tvrdil, že stanul na vrcholu. Podívejte se na foto, které předložil jako důkaz, že na nejvyšší hoře skutečně stanul.
(Messner se zájmem dlouze zkoumá foto, na němž Trčala pózuje jen ve flízové bundě.) V zimě stát na vrcholu v tomhle oblečení...? (usmívá se) Je obléknutý dost nalehko. Na fotografii jde skutečně o poslední část vrcholu, co je na fotografii vpravo, je v pořádku, nejsem si ale jistý tím vrcholem vlevo. Měl být víc doleva... Pokud tam tenhle Čech skutečně vylezl, někdo ho musel identifikovat a on zase ty druhé. Na počítači se ale dnes dá podobná fotomontáž udělat velmi lehce. Pokud ale někdo leze na Everest bez povolení, k tomu nebudu říkat vůbec nic...
LN Poblíž Merana jste kdysi koupil hrad Juval. Ještě v něm žijete?
Naše čtyři děti musí přes rok chodit do školy, takže společně s manželkou s nimi bydlíme v Meranu.
LN Žijete v Itálii, v jižním Tyrolsku, v oblasti, která dříve patřila Rakousku. Cítíte se proto spíše Italem anebo Rakušanem?
Nejsem Ital ani Rakušan, cítím se Evropanem a Jihotyrolanem. Vy, protože jste malý národ, se ale asi můžete cítit jako Češi. Menší národy mají s integrací mnohem menší problémy než ty větší. Třeba Francouzi, ti se domnívají, že jsou největší a nejsilnější. Německo je to samé, protože ztrácí trh.
LN Od roku 1999 jste pracoval v Evropském parlamentu. Ještě jste zůstal jeho členem?
Ne, protože práce s muzei je časově i finančně hodně nákladná. Nemohu dělat obojí.
LN Neskončil jste náhodou trochu i proto, že vás nebavilo nosit kravatu?
(směje se) I když jsem šel k prezidentovi Evropské komise, tak jsem si kravatu nevzal. Nezměnil jsem se...
