Na konci srpna zažila česká scéna bojovníků šok. Bývalý boxer, posléze trenér, manažer a promotér Miroslav „Mimino“ Pek totiž podlehl zraněním hlavy poté, co jej na konci července srazilo u Žlutých lázní auto. Už krátce po Pekově pohřbu ale bylo jasné, že jeho parťák a kamarád Matouš Rajmout i pro letošní rok dotáhne do konce přípravy na tradiční galavečer milovníků ostrých pěstí až do konce.
„Chvíli mi běžely hlavou myšlenky, jestli vůbec Lucernu dělat a podobně, ale vlastně okamžitě poté, co jsme se z toho všeho trochu vzpamatovali, jsme si řekli, že ji uděláme a právě pro něj. Pietní akci ale z Lucernu dělat nechceme,“ říká ve velkém rozhovoru pro Lidovky.cz Rajmont.
Jak dlouho chystáte letošní Lucernu?
Vzhledem k tomu, jak si na Lucerně zakládáme, startují přípravy na další ročník v podstatě už v lednu po předchozí. Třeba konkrétně na Lucernu 2018 už máme v současné době hotovou kompletní vizualizaci a od ledna budeme mít už billboardy a bigboardy po Praze. Jinak samozřejmě ta hlavní produkční příprava, včetně obsazení fightcard (zápasy), se řeší už tak od srpna. Nicméně v prosinci stejně dostanu pocit, že se to nedá stihnout. (smích)
Jak moc do příprav zasáhla červencová vážná nehoda a následně srpnová smrt vašeho parťáka Míry „Mimina“ Peka?
Tato tragická a zbytečná nehoda nezasáhla jen do příprav, ale především do našich životů. Ani v nejhorším snu by něco podobného nikdo nepředpokládal. Těch pocitů bylo tolik, že se to ani nedá napsat do jedné odpovědi. Mirek nebyl v mém případě jen součást Lucerny, ale kamarád, spoluhráč, parták atd. Ten červencový večer, kdy se to stalo, jsem byl u toho, respektive skoro u toho, protože jsem galavečer Yangames Fight Night ve Žlutých lázních, kde se tato tragédie stala, moderoval. Když jsem si byl převléct oblek, v šatně zaznělo, že venku prý někoho srazilo auto. Ani v nejčernějším snu by mě nenapadlo, že by se mohlo jednat o Mirka. V té chvíli jsem hlavně ani trochu nepřemýšlel o tom, jak tragicky to může skončit. Pořád jsem si nějak myslel, že ráno mi zavolá a řekne, jak ho něco bolí a odpoledne se ozve nebo přijede. Bohužel se stalo, co se stalo a najednou jsme začali všichni řešit dalších tisíc věcí, které se řešit prostě musely.
Táhli jste spolu Lucernu od začátku, tedy už osm let. Bylo těžké se soustředit a jet dál? Nebo jste se dokázal brzo motivovat, že to dotáhnete i pro něj?
Samozřejmě mi běžely hlavou myšlenky, jestli vůbec Lucernu dělat a podobně. Ale vlastně téměř okamžitě po tom, co se stalo, jsme si všichni řekli, že ji uděláme a pro něj. V současné době si nejčastěji ohledně Lucerny volám s Jirkou „Aplíkem“ Apeltauerem (legenda bojových sportů a svěřenec Peka, se kterým spolupracoval na výchově nových talentů v X-Gymu) a naše hovory převážně končí větami: „ty vole, ten by nám dal,“, nebo „Snad by nebyl nasranej“. Takže se to dostalo vlastně do té podoby, že Mimino s námi dělá Lucernu víceméně pořád. Také přístup kluků (zápasníků) a mnoho dalších lidí okolo je neskutečný. Že byl Mimino součástí tohoto projektu, je cítit všude. A nechci být nijak patetický, ale až všechno skončí, tak si sednu do produkce, kde jsme si vždycky spolu s Mirkem dávali rum Legendario na ukončení akce, a prostě si spolu vzadu opět, už podeváté připijeme… I když bohužel už jen na dálku.
Zmnínil jste Apeltauera a přístup mnoha dalších lidí. Kdo vám tedy místo Mírka Peka, který se staral o fightcard, pomáhá?
Téměř okamžitě, jakmile jsme se trošku probrali z počátečního šoku, tak jsme sedli právě s „Aplíkem“ a „Mastou“ (Lukáš Jirkovský, další trenér z X-Gym Praha a blízký kamarád Peka) a začali jsme pracovat. Kluci se postarali o obrovský kus práce a díky tomu věřím, že 30. prosince budou lidi odcházet s pocitem, že viděli výbornou akci s parádními zápasy. Ale nechci u těchto otázek nikoho opomenout, bylo hodně dalších lidí, kteří se nabídli s pomocí a také pomoc dotáhli do konce. Můžu jmenovat např. Andyho Smrčku, který nám s Monikou Soukalovou hodně pomohli, Michala Dufka a další a další.
Dokážete se vůbec při těch všech přípravách na Lucernu těšit?
Určitě ano. Těším se, jde o adrenalin a o finální dílo. To mě ženě vpřed. Je to podobné, jako když kuchař vaří jídlo, a je zvědavý, zda pak bude jeho menu lidem v restauraci chutnat. V případě letošní Lucerny je to i tom, že si pak u toho panáka v produkci chci sám pro sebe říct, jestli by se to „Miminovi“ líbilo. Z mnoha věcí mám strach, ale určitě převažují ty pocity, ze kterých vím, že by měl radost. Těší mě přístup všech, kteří nám pomáhají, díky čemuž je mnoho věcí snadnějších. Lucerna 30. prosince je značka, kterou jsme budovali spolu, a ta značka bude fungovat i nadále. Takže ano, na 95 procent se těším a ve zbylých pěti jsou strach a obavy.
Koho vlastně napadlo udělat promo, kdy bojovníci točili příjezd na červeném koberci v limuzínách ve stylu hvězd filmového plátna?
Snad to nevyzní příliš samolibě, ale nejspíše mě. Lucerna je film, divadlo, show a nás každá marketingová hra s promo nesmírně baví. Můj táta byl divadelní režisér, takže jsem v podstatě odmala jsem vyrůstal v divadle. Ostatně také díky mámě, která je herečkou, takže takové to vymýšlení detailů a věcí, aby to lidi třeba bavilo, se ve mně nějak zakořenilo. Z mého pohledu si myslím, že boxerský galavečer není jen o samotných zápasech, které samozřejmě musí být vynikající, ale je to hra s mnoha dalšíma věcmi. My jsme třeba Lucernu udělali v duchu třicátých let a je až neskutečné, jak se to chytlo. Půjčovny kostýmů v Praze jsou na tento den vyprodané a na Barrandově už letos ani nemají makety samopalů, protože si to někdo údajně půjčil do „nějaké Lucerny“. Není to skvělé? (hrdě se usmívá) Kombinace zápasů, promo a všeho okolo udělá prostě výjimečný galavečer. V mnoha případech už tomu tak na jiných gala není. Pokud dá někdo na billboard dvě tváře, sice atraktivního zápasu, tak je to dle mého málo. V podstatě dokonale toto letos dokázalo prodat XFN, kdy už tak atraktivní zápas Petra Ondruše a Karlose Vémoly dokázali vyšperkovat mnoha dalšíma věcmi kolem, které lidi bavily. Klobouk dolů před touto akcí a především jejím marketingem.
Hvězda filmového plátna Martina Schmonrazová aneb Příjezd jedné z boxerek galavečeru v Lucerně, který se koná 30. prosince 2017, v rámci natáčení promo k akci.
Budete tyto příjezdy pouštět v Lucerně na gala?
Určitě ano. Třeba jen s tím, co kdy bude probíhat na led-obrazovkách, pracujeme už zhruba dva měsíce. Má to přesné vteřinové načasování a dělá na tom tom mnoho lidí. Jak jsem již zmiňoval, Lucerna by měla být především o detailech, které možná někdo ani nevidí a přijdou mu automatické, ale já osobně nechci jen pozvat dva zápasníky do ringu. V tomhle jsme byli perfektně sladěný s Mirkem. Vždycky mi říkal: „Hele ty se postarej o ty svoje blbosti a já zařídím, aby tam ti frajeři vůbec byli“. (úsměv)
Kdy a kde vznikl vlastně už zmíněný nápad na retro styl?
To nás napadlo asi po třetím ročníku. Ani nevím konkrétně, kdy to přesně vzniklo, ale kdo vejde do Lucerny, tak musí vidět ten duch historie, filmů, noblesy a elegance. Dle mého názoru je dobře začít chodit na boxerské galavečery, na kterých se podílí mnoho lidí, minimálně slušně oblečen. Z mého pohledu je to úcta k té akci jako takové. Myslím, že po letech se nám podařilo přehodit hodně lidem myšlení v hlavě, nastavit je, že mikina s kapucí není tím vhodným oblečením na společenskou akci, která je výsledkem dlouhodobé práce mnoha lidí.
Hodně galavečerů bojových sportů v Česku má mnohdy problém zaplnit fighcard, vy v Lucerně to máte často obráceně. Platí to také pro letošní rok? Musel jste hodně bojovníků odmítat?
Jsem samozřejmě rád, že Lucerna si na tomto, dnes už silném trhu vydobyla své jméno. Musím souhlasit s tím, že se tato část produkce hodně zjednodušuje tím, že bojovníci jsou sami rádi, že v Lucerně jsou a byli. To je přesně to, proč já osobně mám energii pokračovat a snažit se dělat galavečer líp a líp.
Tím tématem je protkán vlastně celý náš rozhovor. Prozradíte, jak Lucerna v sobotu zavzpomíná na Míru Peka?
Určitě zavzpomíná, z celého projektu bude cítit, že byl součástí Lucerny. Jinak by to ani nešlo. Zároveň ale určitě nechceme dělat tuto Lucernu jako nějakou pietní akci. Na tom jsme se všichni shodli. Mirek boxem a Lucernou žil, což určitě trochu vidět bude, ale jak už jsem říkal, kdybychom z toho dělali pietu, tak by nás všechny poslal Mirek někam.
Co je tedy váš hlavní cíl, motto, či myšlenka pro sobotní galavečer?
Pokud někdo v průběhu příštího roku řekne „Byl jsem třicátého prosince v Lucerně a byla to pecka,“ a ten, komu to bude říkat, bude vědět, o jakou akci se jednalo, tak budu naprosto spokojen, protože tohle datum a místo už má své místo, které si mezi fanoušky bojových sportů zaslouží.
