Byl chudý a turnaje objížděl v karavanu. Teď Dreddy dobývá Wimbledon

Když před pár dny porazil stárnoucí australskou legendu Lleytona Hewitta, rozplakal se štěstím. "Brečel jsem jako malá holka," netají dojetí osmadvacetiletý rodák z německého Celle. V Londýně do hlavní soutěže musel kvalifikovat. Sám nečekal, že zrovna teď vylepší své grandslamové maximum. Předtím se jen dvakrát probojoval do 2. kola US Open. "Jsem hodně emotivní člověk. Sebralo mě to, protože tady mám spoustu kamarádů, trenéry i přítelkyni. Jsem opravdu šťastný," dodává muž se zvláštním životním příběhem.

Když mu byly dva roky, odstěhoval se s rodiči z Německa do Jamajky. Vyrůstal na malebném pobřeží Montego Bay, učil se hrát tenis a nakonec i reprezentoval tamní daviscupový tým. A před devíti lety se rozhodl vrátit do Evropy. Jenže na turnajích nižší kategorie Futures nemohl vydělat dost peněz na pokrytí nákladných hotelů a restaurací, dostal od rodičů karavan s kuchyní, koupelnou a třemi postelemi. Brown si k tomu za úspory pořídil počítač a stroj na vyplétání raket. Program si naplánoval tak, aby hrál co nejvíc turnajů za rok ve stejné zemi. A vydal se dobývat tenisový svět. "Zachránilo mi to kariéru. Karavan byl mojí jedinou šancí," přiznává Brown. Nejprve vydělával tak málo, že si sotva mohl dovolit benzín, tenisové vybavení a jídlo.

Německý tenista Dustin Brown

Šest let žil celkem chudě, jen občas si dopřál večeři v restauraci. "A ptal jsem se sám sebe, jestli se to vůbec může někdy zlepšit. Ale nezbývalo mi nic jiného než doufat," vypráví Brown. Nakonec se přece jen dočkal alespoň malého úspěchu, předloni to dotáhnul až na 89. místo světového žebříčku. Přestože si od té doby o 100 příček pohoršil, dnes hraje prestižnější a na odměnách bohatší Challengery. Jenže ze 14 turnajů odjížděl pětkrát s prázdnou, nevydělal si nic. Pouze v Sarajevu se mu povedlo probojovat se až do finále. Výraznější úspěchy v kariéře dosud nezaznamenal. Málokdy se kvalifikuje na turnaje ATP nebo grandslamy.

Díky karavanu ví, že nic není nemožné

Vyhrál jen dva turnaje ve čtyřhře v Metz (2010) a Casablance (2012). Před Wimbledonem si letos tenisem přišel na pouhých 17 tisíc liber (v přepočtu asi 510 tisíc korun). Za výkony na travnatých dvorcích All England Clubu si ale vydělá mnohem víc. Za postup do 3. kola už má jistou odměnu 63 tisíc liber (1,9 milionu korun). "To je solidní výplata. Už za zvládnuté první kolo kvalifikace jsem vyfasoval šek na tři tíce liber. Je to super, ale já se na peníze vůbec nedíval. Beru to postupně, každý vyhraný zápas mi dodává sebevědomí," usmívá se.

Německý tenista Dustin Brown

Právě kvůli nedostatku finančních prostředků a sporům s Jamajce, která nepodporovala kariéru svého žebříčkově nejlepšího a jediného profesionálního tenisty si před lety pohrával s myšlenkou, že přijme britské občanství. "Jamajská tenisová federace nedělá svou práci, to ví snad každý. Nedají mi žádné peníze, trenéra a nepomohou ani jinak. Maximálně mě pošlou telegram, že mi gratulují. V Británii bych byl jedním z nejlepších tenistů a určitě by si mě vážili," zlobil se se.

Protože o něj ale země nestála, tak teď častěji používá svůj německý pas. "Ale jsem také hrdý Jamajčan," upozorňuje chlapík, který umí skvěle Německy i Anglicky. Teď už karavan nepotřebuje. Po světě může létat zadarmo, sponzorují ho totiž berlínské aerolinie. "Ale karavan mám pořád zaparkovaný v německém domě rodičů. Když se na něj podívám, tak si uvědomím, že nic není nemožné," vypráví.