4. ledna 2008 11:34 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Byla to moje hloupost

Za brýlemi schovala Šárka Záhrobská zranění, který jí způsobil střep z rozbité láhve  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Za brýlemi schovala Šárka Záhrobská zranění, který jí způsobil střep z rozbité láhve | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

ŠPINDLERŮV MLÝN  Poraněné oko schovala slalomářka Šárka Záhrobská (22) pod sluneční brýle, i když se nad Špindlerovým Mlýnem točila mlha. „Sundávat si je nebudu,“ pravila směrem k fotografům. Na Silvestra křtila v nedalekých Vítkovicích sjezdovku a střep z rozbité láhve ji trefil do víčka.

Přes nepříjemné zranění by se mistryně světa chtěla objevit na startu víkendových závodů SP ve Špindlerově Mlýně. „Závod chci jet,“ řekla největší domácí naděje.

Jak to vypadá s vaším okem?
Vidím dobře. Nemůžu ho úplně otevřít, protože je malinko nateklé. Měla jsem velké štěstí. Všechno je v pořádku. Mohlo to být třeba na dva měsíce, takže při mně asi stáli všichni svatí. V pátek jedu na kontrolu do Prahy, potom uvidíme, ale závod určitě chci jet a s největší pravděpodobností ho i pojedu.

Bolí vás to?
Samozřejmě, když máte sešité víčko, tak tam trošku táhne, ale není to žádná nesnesitelná bolest.

Kdy jste před tím byla naposledy na chirurgii?
To už je hodně dávno.

Šampaňské pověšené na šnůře jste roztloukala kladívkem. Co vám problesklo hlavou, když vás pak zasáhl střep?
Člověk má strach, když mu teče krev z oka a úplně dobře nevidí. A samozřejmě jsem si nadávala, protože to byla moje chyba, moje hloupost. Byla jsem ráda, že je to jen víčko. Sice se mi udělala modřina na oku, ale vyhnulo se to rohovce a normálně vidím. 

Říkáte, že to byla vaše hloupost. Máte na mysli to rozbíjení natlakované láhve kladívkem?
V tu chvíli vás to vůbec nenapadne. Sjedete sjezdovku, uděláte rozhovor, podají vám kladivo a rozbijete flašku šampaňskýho. Samozřejmě i ten, kdo to vymyslel, by si zasluhoval za uši. Ale jsem svépravná, mohla jsem říct, že je to blbost, že to dělat nebudu. Je to velké poučení. A taky velké štěstí.

Neodradí vás to od dalších podobných akcí?
Neodradí, ale už to budu dělat jinak. (usmívá se)

Kdo potom u vás večer na Silvestra otvíral šampaňské? 
Silvestra neslavím. Šla jsem docela brzy spát. Před půlnocí. Už několikátý rok po sobě.

Už pociťujete před domácím závodem napětí?
Cítím asi stejnou atmosféru jako v Lienzu nebo Mariboru. Tady je to trochu těžší kvůli vám novinářům. Nevyžívám se v tom, že jsem středem pozornosti. Asi se spíš těším, až budu na závodech někde jinde, kde budu mít svůj vlastní klid a novináři budou chodit za Slovinkama nebo Italkama.

Když vezmeme závody v Lienzu, kde jste poprvé v kariéře nepostoupila ve slalomu do druhého kola, a teď ten Silvestr, myslíte, že jste si smůlu už vybrala? V Lienzu to nebyla žádná smůla, ani tragedie. Prostě se to stává, závody nevyšly. A tohle byla moje blbost. Stálo při mně štěstí, protože to mohlo dopadnout mnohem hůř.

Na smůlu a štěstí tedy moc nevěříte. Jste pragmatická?
Asi tak. Člověk potřebuje v životě i štěstí. Jsou ale i věci, které jsou nevyhnutelné, které se musí stát. Tohle na tom křtu se vůbec stát nemuselo.

Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz