Ještě 7. března měla Elise Chabbeyová jet klasiku Strade Bianche. Situace v Itálii však už byla kritická, závod byl odvolán. Rychle začínaly přibývat koronavirové případy i v jejím Švýcarsku.
A tak Elise Chabbeyová odložila týmový dres Bigly, místo něj oblékla lékařský plášť, nasadila si roušku a hlásila se v Ženevské fakultní nemocnici, která si stěžovala na poddimenzovaný personál v době pandemie.
„Až tato krize ustane, chci vědět, že jsem se v ní pokusila co nejlépe odvést svůj kus práce a sehrát tu správnou roli,“ říká Chabbeyová. „Pak doufám, že na sebe budu moci být hrdá. Věřím, že to, co teď dělám, mi psychicky pomůže. A až se opět začne závodit, budu tím více motivovaná, abych se zase připojila ke svým kolegyním.“
V ženevské nemocnici se na interním oddělení stará o řadu pacientů včetně těch, kteří jsou nakažení koronavirem. „Očekáváme, že jejich počty budou dál narůstat,“ tvrdí.
Švýcarsko má nyní 24 tisíc nakažených a 948 obětí koronaviru.
Cyklistická vicemistryně Švýcarska nyní v nemocnici působí měsíc.
„Zvládám to,“ svěřuje se. „Každý pracuje nesmírně tvrdě, ale podporujeme jeden druhého, abychom prošli těmito těžkými časy. I když situace je stresující, snažíme se zachovat mezi personálem pozitivní duch, a to nám pomáhá. Veřejnost pochopila, jak je situace vážná, a více lidí se snaží dělat to nejlepší, co umí, abychom ji zvládli.“
Server VeloNews dokonce nazval Chabbeyovou „cyklistickou Florence Nightingalovou“ podle proslulé průkopnice ženského lékařství v 19. století.
Z nemocnice se každý den většinou vrací domů velmi unavená.
„Přesto se snažím ještě si občas zaběhat nebo zajezdit doma na trenažeru.“
Šestadvacetiletá žena má pozoruhodnou sportovní kariéru. V pouhých osmnácti letech se jí splnil sen, probojovala se na olympijské hry do Londýna 2012 - ale jako vodní slalomářka. V závodě kajakářek obsadila tehdy v peřejích 20. místo, patřila mezi soupeřky Štěpánky Hilgertové.
Po hrách ukončila ještě coby teenagerka vodáckou kariéru a rozhodla se soustředit na medicínská studia.
Jenže sport postrádala.
Když zrovna neseděla na přednáškách nebo neležela ve skriptech, chodila rekreačně běhat. Potom si přidala i kondiční tréninky na kole. Což byla osudová volba.
Do cyklistiky se rychle zamilovala, začala závodit a až neuvěřitelně rychle se zlepšovala.
Studia medicíny dokončila v posledních třech letech, zatímco závodila za stáje Cogeas-Mettler a od roku 2018 za Biglu.
Loni stála na stupních vítězů švýcarského šampionátu v silničním závodě i časovce, vyhrála vrchařskou soutěž při ženském závodě po trase Tour de France v Pau, skončila pátá v etapovém klání Kolem Skotska.
Po promoci na medicíně mohla nastoupit jako internistka, ale oznámila: „Rozhodla jsem se práci internistky na rok odložit a soustředit se teď plně na cyklistiku. Lékařkou budu celý život, kolu chci na chvíli dát přednost.“
Chabbeyová na loňském ženském Giru i s týmovou kolegyní Nikolou Noskovou (Češka je první zprava):
Letošní sezona pro ni byla nesmírně lákavá. Vytyčila si v ní tři cíle: Strade Bianche a další jarní klasiky, v červenci olympijské hry v Tokiu a v září mistrovství světa v Martigny, v rodném Švýcarsku.
Ale všechno se odehrálo jinak.
Od přátel mediků se v březnu dozvěděla, že ženevská nemocnice začíná trpět nedostatkem lékařů. „Požádali mě, jestli bych mohla přijít na výpomoc na týden nebo na dva.“
Nerozmýšlela se, souhlasila. A zůstává mnohem déle.
„Nedělat nic neladí s mojí povahou,“ říká. „Mám dobrý pocit, že se nyní věnuji tomu, co je opravdu potřebné. Mohla bych práci v nemocnici opustit, kdykoliv se rozhodnu, nemám s ní žádnou pevnou smlouvu. Ale velmi rychle jsem si ujasnila, že zůstanu, vždyť případů vážně nemocných pacientů neustále přibývalo. Tady jsem mnohem užitečnější než na kole.“
V nemocnici pracuje padesát hodin týdně.
„Ještě nedávno jsem byla hodně zklamaná, že zrušili Strade Bianche,“ přiznává cyklistka v bílém plášti. „Tady jsem pochopila, nakolik je situace vážná. V tomto roce jsou mnohem důležitější věci než sport.“