130 let

Kevin Jorgeson na problematickém 15. úseku. | foto: Reuters

Rozhovor

Zdolání El Capitana holýma rukama? Pokoření limitů naší generace

Sport
  •   6:00
PRAHA - Nikdo jiný nad tím vlastně ani reálně neuvažoval. Vylézt 900 metrů vysokou kolmou a především holou stěnu Dawn Wall se dosud podařilo pouze s horolezeckými pomůckami. Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson zdolali jako první v historii nejtěžší cestu masivu El Capitan v Yosemitském národním parku volným způsobem.

„Každá generace horolezců má svůj milník. Tohle je jeden z nich,“ komentoval famózní výkon, který se ve středu v Kalifornii Američanům podařil, předseda české komise nesoutěžního horolezectví Jan Zbranek (28).

LN: El Capitan už byl pokořen v minulosti. Proč je tedy právě tento výkon tak ceněný?
Všechny cesty na El Capitan jsou víceméně stejně vysoké, jde především o styl, jakým se horolezci rozhodnou stěnu zdolávat. Dříve se používalo tzv. hákování, díky kterému se lezci mohli přitahovat. Pro naši generaci je teď výzva pokořit stěnu ne jakkoliv, ale volně – tzn. že už se za žádné pomůcky nepřitahujeme, ale držíme se pouze pomocí vlastních končetin. Skoby a lana tu samozřejmě byly, ale pouze jako jištění. Tommymu a Kevinovi se podařilo vyšplhat všechny lanové délky na jeden zátah bez toho, aniž by se dotkli něčeho jiného.

Přítelkyně Jacqui Becker líbá na uvítanou jednoho z pokořitelů stěny Dawn Wall...
Kevin Jorgeson a Tommy Caldwell na El Capitan
Tommy Caldwell na El Capitan.
El Capitan.

LN: Když je třeba zdolat v kuse „pouze“ jednotlivé úseky, proč trávili noc přímo na stěně?
Kouzlo je právě v tom, že si s sebou nesli veškeré vybavení, aby mohli na stěně strávit, jako v tomto případě, i 19 dnů. Spali na speciálních zavěšených postelích, kde jedli i chodili na toaletu a postupně si tuto plošinu tahali s sebou výš – vždy po pokoření oné lanové délky. Dokud těchto 50 metrů nevylezli bez pádu, tak nemohli dál.

LN: S čím měli během té dlouhé doby největší potíže?
Některé úchyty tam mají i jen několik milimetrů a lezci trpěli nedostatkem kůže na sedřených konečcích prstů. Proto museli i den jen regenerovat a čekat, než se jim rána zahojí a doroste kůže nová. Kevinovi se navíc nedařilo vylézt 15. délku několik dní, přitom Tommy už ji měl dávno za sebou a musel na něj čekat.

Sedřená kůže na prstech Kevina Jorgesona.

LN: Je to jedna z nevýhod toho, že se rozhodli zdolat masiv ve dvou?
To ano, ale určitě je to větší legrace. Oni obětovali šest let tréninku a hledání trasy na této stěně. I proto je skvělé, že se jim to podařilo dokončit společně.

LN: Co se bude dít teď? Poženou se na Dawn Wall desítky lezců?
Pokud existuje někdo, kdo by mohl na tento výkon navázat, tak je to podle mě jedině Adam Ondra (první lezec, který se loni stal dvojnásobným mistrem světa – pozn. red.).

Adam Ondra: Do dvou let to zkusím také

„Sledoval jsem to pečlivě celou dobu a je to obrovský úspěch.  Pro mě je to zároveň velká výzva a určitě bych se na Dawn Wall chtěl podívat. Myslím, že tak do dvou let. Na výkonu Tommyho a Kevina je obdivuhodné především to, že se do jedné výzvy, kvůli které trénovali šest let, dokázali tak zažrat. Diskutuje se o tom, jestli jim podávali potraviny, nebo si všechno nesli, ale to pro mě osobně nehraje roli.“

Adam Ondra během zdolávání La Dura Dura.

VELKÝ ROZHOVOR S NEJLEPŠÍM LEZCEM SVĚTA ADAMEM ONDROU: Komunita odmítá olympiádu, já peníze od Red Bullu

Autor: Martin Křížek