To je jedna z mnoha informací, které návštěvníkům areálu ve Wimbledonu v jihozápadním Londýně nabízí místní tenisové muzeum. Umožní jim návrat do historie hry i turnaje, který se tu pořádá už od roku 1877 a který se přes zachovávání tradic neustále vyvíjí - poslední revolucí tu je umístění zatahovací střechy na centrální dvorec.
All England Club ve Wimbledonu se nejprve věnoval jen kroketu, ale roku 1875 zahrnul do svých aktivit novou hru - lawn tennis (tenis na trávě), s níž přišel krátce před tím major Walter Clopton Wingfield. O dva roky později klub zařadil do svého názvu vedle kroketu i tenis a uspořádal první turnaj. "A protože Británie byla světovým impériem, z tenisu se stal globální fenomén," tvrdí obchodní manažer wimbledonského muzea Ashley Jones.
Muzeum sleduje cestu tenisu i wimbledonského turnaje od prvních krůčků až po hvězdy turnaje z posledních let. Rakety pro tenis i jeho různé předchůdce ukazují, že se jejich tvar přes staletí zásadně nezměnil - kromě několika výstředních modelů, například futuristického rámu anglického hráče 30. let Bunnyho Austina.
Nejzajímavější jsou ale zdánlivě obyčejné rakety - "dunlopka" s potrhaným výpletem, s níž vyhrál Wimbledon v roce 1968 legendární Rod Laver, nebo z dnešního pohledu jednoduchá kovová raketa vítězky z téhož roku, neméně legendární Billie Jean Kingové.
Sady míčků z nejrůznějších tenisových období zase ukazují, k čemu byl dobrý Goodyearův vynález, a na čestném místě je ona historická viktoriánská sekačka na trávu, která nahradila kosu. Přestože umožnila vznik lawn tennisu, asi by dnešním požadavkům nestačila. "Tráva na našich kurtech je v zimě dlouhá 15 milimetrů, v létě 12 a při turnaji osm milimetrů," vysvětluje Jones.
Ale starost o kurty se neomezuje jen na stříhání trávy. Když není turnaj, musí se v klidnějších obdobích v roce natahovat kolem centrálního a některých dalších kurtů elektrický plot proti liškám, které si značkují svůj revír, řekl Jones. "Trávníku to nedělá dobře," poznamenal.
TRÁVA VE WIMBLEDONU:
Část expozice vysvětlující původ tenisových pravidel se zamýšlí i nad tím, odkud se vzala bizarní anglická označení pro shodu (deuce) a nulu (love) při počítání. Nejčastějším vysvětlením je francouzský původ - deuce prý vzniklo z "a deux le jeu" (hra pro oba) a love z "l´oeuf" (vejce, které připomíná tvarem nulu).
Nechybí ani dlouhá řada pohárů a trofejí, které se ve Wimbledonu udělují. V roce 1968 zde televize zase jednou převálcovala tradici, když dosud stříbrné trofeje pohár pro vítěze dvouher získaly zlatý nátěr. "V barevné televizi to prostě vypadalo lépe," pokrčil rameny Jones.
Je možné také nahlédnout do zákulisí - do historických i dnešních šaten hráčů - či si od Johna McEnroea v holografickém provedení vyslechnout vzpomínky na rivalitu s Jimmym Connorsem. K nejvděčnějším exponátům patří oblečení hráčů a především tenistek - včetně dlouhých dlouhých sukní a korzetů, které přestala používat až mondénní Francouzka Suzanne Lenglenová v 20. letech.
Většina šampionů nám ráda své oblečení poskytla, řekl Jones. Fanoušek se tak může podívat na tenisky Martiny Navrátilové, "pirátské" šortky Rafaela Nadala, ale i původní sako, košili a dlouhé kalhoty, v nichž hrával francouzský tenisový mušketýr 20. let a tvůrce později slavné značky oblečení René Lacoste.
Ale Wimbledon nejsou jen tradice. Areál, kam se All England Club přestěhoval v roce 1922, se mění každým rokem. Letos je nejpatrnější změnou zatahovací střecha, která aspoň ústřední dvorec ochrání před pověstným londýnským deštěm. Konstrukce váží 3000 tun, je ve výšce 16 metrů a její zatažení trvá deset minut. Pak se musí spustit větrací systém, aby se voda na trávě nekondenzovala.
Letos také mizí z areálu starý kurt číslo dva, kterému se přezdívalo "pohřebiště šampionů", protože zde překvapivě prohrála řada favoritů v úvodních částech turnaje. Na jiném místě byl postaven nový kurt číslo dva s kapacitou 2000 sedících diváků a na místě původní dvojky vyroste do roku 2011 kurt číslo tři.
