Češi? Národ střelců
Sportovní střelci si libují, že nespadají pod ČSTV, a naděje loví i mezi myslivci
Šampion s modrou knížkou
Jak jen nalézt vysvětlení? David Kostelecký ho asi rozhodně nepodá. Má totiž kvůli skolióze modrou knížku, takže na vojně nikdy do terče nemířil, a navíc neholduje ani myslivosti...
„Asi máme na sportovní střelbu dobrou povahu,“ krčí rameny čerstvý olympijský šampion. „A na to, jakým jsme malým sportem, máme i dost širokou základnu.“
Mimochodem právě Kostelecký si nesmírně pochvaluje spolupráci s psycholožkou Evou Šauerovou. Onou Šauerovou, která kdysi pomáhala skokanovi na lyžích Jakubovi Jandovi.
Trenér Vasja Bajc ale psycholožku od reprezentace vypudil a Janda rázem začal na můstcích létat jako káně a vyhrál i Světový pohár... Olympijský vítěz z Barcelony (1992) Petr Hrdlička má v současné době v náplni práce hledání talentů. A připouští, že právě v rodinách myslivců potenciální Emmons a Kostelecké také loví. Tedy správněji - hledá...
„Když má někdo tátu myslivce, tak je předpoklad, že i v raném věku zbraň do ruky někdy dostane,“ soudí. „Aby si ji osahal, a co si budeme namlouvat, někdy i pod dohledem rodičů určitě vystřelil. Takže děti pak celkem brzy vědí, o co kráčí. Pro rozjezd mladého člověka mezi střelci je vášeň k myslivosti v rodině tedy určitě výhodou.“
Rádi si hrajeme na vojáky
Reprezentační trenér Vladislav Šaňák zase připomíná, že děti, ale ostatně i mnozí dospělí, si v naší zemi občas rádi hrají na vojáky. „Tím to všechno začíná,“ usmívá se. „Snažíme se také získávat zahraniční technologie, abychom mohli zůstat konkurenceschopní.“
Šéf střeleckého svazu Jaroslav Pekař začal lapidárně: „Asi svoji práci děláme dobře,“ pochválil se. A hned přidal zajímavý argument: „Velkou výhodou je skutečnost, že jsme jediný samostatný olympijský sport v republice, který není závislý na ČSTV. V roce 1991, kdy se rozděloval Svazarm, jsme včas utekli. Co si uděláme, to máme. Peníze na reprezentaci máme od ministerstev, vlastníme 1,445 procenta Sazky a máme poměrně vysoké členské příspěvky. Loni jsme se sice dostali do čtyřmilionového dluhu, ale máme 13 střelců v Pekingu a dvě zlata, takže...“
Otec Kateřiny Emmons Petr Kůrka triumfy třetího nejúspěšnějšího českého olympijského sportu historie komentuje lapidárně: „Lidi u nás ke střelbě cosi táhne. Faktem také je, že prakticky neustále máme nějakou výraznou osobnost.“
Trpělivost, mentalita, cit
To jeho jmenovec Jan Kůrka, olympijský vítěz z Mexika (1968), má o věci jasno. „Střelba je ideální sport pro českou mentalitu,“ hlásí. „Podobně jako běžci si mohou výkony snadno kontrolovat podle času, střelci se mezi sebou zase průhledně porovnávají podle bodů. Náš sport je perfektně měřitelný.“
Podle Kůrky jsou navíc Češi koumáci a díky své mentalitě prý i trpěliví. Což se u střelby náramně hodí. „A ještě jedna věc nás zdobí,“ pokračuje. „Cit! Zničehonic se vám dostane do ruky a vy tam pak pálíte jeden centr za druhým...
Šampion s modrou knížkou
Jak jen nalézt vysvětlení? David Kostelecký ho asi rozhodně nepodá. Má totiž kvůli skolióze modrou knížku, takže na vojně nikdy do terče nemířil, a navíc neholduje ani myslivosti...
„Asi máme na sportovní střelbu dobrou povahu,“ krčí rameny čerstvý olympijský šampion. „A na to, jakým jsme malým sportem, máme i dost širokou základnu.“
Mimochodem právě Kostelecký si nesmírně pochvaluje spolupráci s psycholožkou Evou Šauerovou. Onou Šauerovou, která kdysi pomáhala skokanovi na lyžích Jakubovi Jandovi.
Trenér Vasja Bajc ale psycholožku od reprezentace vypudil a Janda rázem začal na můstcích létat jako káně a vyhrál i Světový pohár... Olympijský vítěz z Barcelony (1992) Petr Hrdlička má v současné době v náplni práce hledání talentů. A připouští, že právě v rodinách myslivců potenciální Emmons a Kostelecké také loví. Tedy správněji - hledá...
„Když má někdo tátu myslivce, tak je předpoklad, že i v raném věku zbraň do ruky někdy dostane,“ soudí. „Aby si ji osahal, a co si budeme namlouvat, někdy i pod dohledem rodičů určitě vystřelil. Takže děti pak celkem brzy vědí, o co kráčí. Pro rozjezd mladého člověka mezi střelci je vášeň k myslivosti v rodině tedy určitě výhodou.“
Rádi si hrajeme na vojáky
Reprezentační trenér Vladislav Šaňák zase připomíná, že děti, ale ostatně i mnozí dospělí, si v naší zemi občas rádi hrají na vojáky. „Tím to všechno začíná,“ usmívá se. „Snažíme se také získávat zahraniční technologie, abychom mohli zůstat konkurenceschopní.“
Šéf střeleckého svazu Jaroslav Pekař začal lapidárně: „Asi svoji práci děláme dobře,“ pochválil se. A hned přidal zajímavý argument: „Velkou výhodou je skutečnost, že jsme jediný samostatný olympijský sport v republice, který není závislý na ČSTV. V roce 1991, kdy se rozděloval Svazarm, jsme včas utekli. Co si uděláme, to máme. Peníze na reprezentaci máme od ministerstev, vlastníme 1,445 procenta Sazky a máme poměrně vysoké členské příspěvky. Loni jsme se sice dostali do čtyřmilionového dluhu, ale máme 13 střelců v Pekingu a dvě zlata, takže...“
Otec Kateřiny Emmons Petr Kůrka triumfy třetího nejúspěšnějšího českého olympijského sportu historie komentuje lapidárně: „Lidi u nás ke střelbě cosi táhne. Faktem také je, že prakticky neustále máme nějakou výraznou osobnost.“
Trpělivost, mentalita, cit
To jeho jmenovec Jan Kůrka, olympijský vítěz z Mexika (1968), má o věci jasno. „Střelba je ideální sport pro českou mentalitu,“ hlásí. „Podobně jako běžci si mohou výkony snadno kontrolovat podle času, střelci se mezi sebou zase průhledně porovnávají podle bodů. Náš sport je perfektně měřitelný.“
Podle Kůrky jsou navíc Češi koumáci a díky své mentalitě prý i trpěliví. Což se u střelby náramně hodí. „A ještě jedna věc nás zdobí,“ pokračuje. „Cit! Zničehonic se vám dostane do ruky a vy tam pak pálíte jeden centr za druhým...
