Češi? Náš nejtěžší soupeř ve skupině

Na skok doma. Poté, co minulý pátek v Lipsku sledoval rozlosování skupin pro mistrovství světa, se zastavil v Bělehradě. Srb Ratomir Dujkovič (59), někdejší gólman Crvené zvezdy Bělehrad a jugoslávské reprezentace, si užíval klidu. Brzy to však skončí. Už dnes se totiž vrací do Ghany, kde vstoupil mezi božstvo - fotbalisté této země poprvé v historii postoupili na mistrovství světa a trenérskou taktovku třímal právě on.

 Země se rozdělila. Jedna část je spokojená, že budeme hrát se silnými soupeři, což tamnímu fotbalu může jenom pomoci. Ti lidé si myslí, že možnost hrát s tak kvalitními týmy je velká věc, kterou si ostatní mohou jen přát. Druhá část má za to, že skupina je strašně těžká, protože všechna mužstva už na mistrovství světa hrála, a ne jednou, a bojí se, že tým Ghany podlehne nezvyklému tlaku.

LN A co si myslíte vy?

 V takové skupině nemáme co ztratit, dá se jenom získat.

LN Manažer reprezentace Ghany Fred Pappoe se ještě v Lipsku nechal slyšet, že Ghana může v základní skupině skončit před Itálií a Spojenými státy, a že jediný, kvůli komu jej bolí hlava, je český tým.

 Byl jsem u toho, když to povídal, ale myslím, že je větší optimista, než by se slušelo. Přece jen by se celá věc měla brát seriózněji.

LN Jak vůbec Ghana na podzim přivítala, že její tým poprvé v historii postoupil na světový šampionát?

 Byla to neuvěřitelná sláva, s muzikou a tancem, v Akkře byly ucpané ulice. Naposledy prý v Ghaně zažili takovou euforii v roce 1957, kdy získali nezávislost. Já se stal národním hrdinou, získal jsem absolutní podporu médií, ministerstva sportu, prezident přijal hráče a členy realizačního týmu. Neopakovatelné.

LN Co soudíte o soupeřích ve skupině?

 Česko je jasné. Podle mých informací sice vaše liga není příliš silná, ale reprezentace je něco úplně jiného - Nedvěd, Baroš, Čech, Koller, který se určitě dá dohromady, Rosický, Šmicer, to jsou skvělí hráči výtečně zkomponovaného týmu, netřeba plýtvat slovy. V tom souhlasím s naším manažerem - pro nás budete nejtěžším soupeřem ve skupině. Itálie je trojnásobný mistr světa, s ní to bude rovněž hodně těžké. Jen o Americe nevím téměř nic kromě skutečnosti, že většina hráčů působí v Evropě.

LN Jakou roli může ve skupině sehrát tým Ghany?

 Řeknu to po našem - bože, dej, abychom všechny zápasy odehráli se ctí a přichystali nějaké překvapení.

LN Povídal jste, že s českým týmem to budete mít nejtěžší. Co byste řekl italskému novináři, kdyby vám teď zavolal?

 Ó, to nebyl prázdný kompliment, hru české reprezentace sleduji už dlouho. Itálie je fotbalová velmoc, ale nám hraje na ruku historie - téměř vždy se její fotbalisté na šampionátech rozehrávali až postupně, a my je máme hned v prvním zápase.

LN Převládá názor, že „naše“ skupina je druhá nejtěžší po té „argentinské“. Souhlasíte?

 Myslím, že naše skupina je vůbec nejtěžší! Vezměte si, že jsou v ní tři týmy z první dvanáctky světového žebříčku (2. Česko, 8. USA, 12. Itálie, 50. Ghana), kdežto Nizozemsko je třetí, Argentina čtvrtá, ale Pobřeží slonoviny figuruje na 41. a Srbsko s Černou Horou na 47. místě. Na hřišti to může vypadat jinak, ale žebříček FIFA je dlouhodobý.

LN Víte možná, proč Ghana pojede na mistrovství světa vůbec poprvé, když mívá velmi dobré výsledky v mladších reprezentačních kategoriích?

 Podle mých informací měla Ghana i lepší seniorské výběry než ten současný, ale mužstvo nikdy nebylo jednotné. Existovaly různé partičky a podobně, což se v poslední době podařilo odstranit. Zřejmě i proto, že drtivá většina reprezentantů působí v evropských klubech, kde se naučili chovat jako profesionálové.

LN V lednu vás čeká africký Pohár národů, šampionát kontinentu. Berou v Ghaně účast jako prestižní záležitost, anebo jako vhodnou přípravu?

 Když jsem před rokem přiletěl do Ghany na první pohovory, o Poháru národů se vůbec nemluvilo. Důležité bylo pouze mistrovství světa, protože na něm Ghana jako čtyřnásobný mistr Afriky dosud nebyla. Ale s jídlem roste chuť. Hned po úspěšné kvalifikaci najednou slyším přání, že by chtěli být první africkou zemí, která Pohár národů vyhrála pětkrát. Já tomu rozumím a dělám pro to všechno, i když máme těžkou skupinu se Senegalem, Nigérií a Zimbabwe. Především ale beru turnaj jako přípravu, kde se náš tým může ještě víc sehrát.

LN Jenže u reprezentace Ghany se od roku 2000 vyměnilo deset trenérů. Nemáte obavy, že byste v případě lednového neúspěchu musel od týmu odejít?

 Ne ne, to nehrozí. (smích) O tom nemůže být řeč, mám pevnou pozici. Už mi nabídli prodloužení smlouvy do roku 2008, kdy bude Ghana pořádat právě Pohár národů. A pokud jde o časté výměny trenérů, vysvětlili mi, jak to bylo s těmi předchozími. S někým byla ukončena smlouva, někteří z různých důvodů nemohli pracovat v Africe.

LN Prodloužil jste smlouvu?

 Zatím ne. Sice by to byla další výzva, ale návrat do Evropy by taky nebyl špatný. I když si nemůžu stěžovat - s manželkou žijeme v hotelovém apartmá, máme k dispozici bazén, auto s řidičem...

LN Jak vůbec dojde k tomu, že se člověk stane trenérem Ghany?

 Loni jsem dokončil tříletou práci ve Rwandě a na další spolupráci jsme se nedomluvili, když mi volal novinář z BBC. Jestli bych prý neměl zájem o Ghanu. Neměl jsem proč odmítnout, byl jsem bez práce, a za dvě hodiny volali funkcionáři z Ghany. Poslal jsem životopis, až později jsem se dozvěděl, že kandidátů bylo šestačtyřicet, vybírali deset dní. Nakonec jsme se ve finále ocitli dva, domácí kouč a já, a oni dali přednost mně.

LN Co podle vás rozhodlo?

 Možná skutečnost, že jsem s týmem Rwandy v kvalifikaci o postup na africký Pohár národů 2004 vyřadil právě Ghanu. (směje se)

LN Ale před rokem už byla kvalifikace mistrovství světa 2006 rozehraná.

 Byla, Ghanu jsem převzal ve druhé části zápasů ve skupině. Byli jsme o bod druzí za Jižní Afrikou s jednou prohrou, potom už jsme jen jednou remizovali a čtyřikrát vyhráli, taky v Jižní Africe. Potom nás v Akkře přivítalo deset tisíc lidí, postup jsme ale ještě jistý neměli.

LN Před vámi pracoval s týmem Portugalec Mariano Baretto -proč musel odejít? Kvůli té prohře?

 Údajně proto, že byl pod velkým tlakem médií, což nevydržela jeho manželka.

LN Sáhl jste po převzetí mužstva k nějakým zásadním změnám?

 Především jsem se snažil vštípit hráčům víc taktické disciplíny, pořádku. Myslím, že se to povedlo.

LN Největší hvězdou týmu Ghany je čtyřiadvacetiletý záložník Michael Essien, který od léta září v týmu Chelsea. Je tahounem reprezentace, třeba jako v českém mužstvu Pavel Nedvěd?

 Essien je sice nejdražším fotbalistou Afriky, ale není vůdcem. Tahle role patří kapitánovi týmu Steffenu Appiahovi. Do léta byl v Juventusu, teď obléká dres Fenerbahce.

LN Už se v Ghaně hovoří o cílech pro šampionát?

 Optimisté hovoří o postupu do semifinále, jiní tvrdí, že dál než do osmifinále se dostat nemůžeme. Ale jsou i realisté, pro něž je fantastický už jenom postup na mistrovství. I kdybychom se dál nedostali, je to pro ně něco jako pro vás hokejové Nagano.

LN Říkal jste, že byste rádi překvapili. Prozradíte čím?

 Máme mladé, technické a bojovné mužstvo. Ghanští hráči jsou téměř fanatiky, obrovskými patrioty. Nikoho se nebojí, hrají bez zábran.

LN Prozradíte už nyní, s čím hodláte vyrazit na český tým?

 Nemáme co ztratit, proti výběru pana Brücknera se postavíme otevřenou hrou, Nedvěda a spol. budeme chtít přehrát. Na šampionát přijedeme soupeřit, což mají hráči Ghany v krvi.

LN Takže sázka na defenzivu se očekávat nedá?

Ale nééé... (smích) Jednak to neumíme, a něco takového ani nemáme v úmyslu. Budeme útočit.