Jeho prací je fotit. A fotil i tentokrát, když zhruba po minutě dorazil přímo do zatáčky, odkud se záchranáři snažili vyprostit bezvládného Julese Bianchiho. Jenže tyto fotografie Vladimíra Ryse nikdy neuvidíte. Nevydá je ani neprodá. „Z lásky ke sportu i z respektu k jezdci bych to nikdy neudělal.“ Poskytl je pouze Mezinárodní automobilové federaci FIA, která i na jejich základě bude děsivou nehodu vyšetřovat.
Kde jste během karambolu byl?
Jen 200 metrů od něj. Nejdřív jsem viděl havárii Adriana Sutila, ale té jsem nevěnoval pozornost. Pak začalo pršet a já viděl Bianchiho, jak vyjíždí do zatáčky a ztrácí kontrolu. Měl jsem částečně zakrytý výhled bariérou z gum, přesto jsem viděl, jak narazil do jeřábu, který nadskočil. To musela být rána jako z děla. Běžel jsem tam a tři maršálové mu už dávali první pomoc.
ČTĚTE VÍCE |
Hned jste věděl, že je zle?
Ano. Hlavu měl bezvládně opřenou o kokpit a bylo mi jasné, že je to špatné, když ještě nevylezl z auta. To bylo úplně zdemolované. Kousek opodál stál Sutil, tak jsem se ho zeptal, co se stalo, a on mi všechno vyprávěl. Byl rozhořčený, že mělo za takových podmínek vyjet safety car. Na to dorazili záchranáři a snažili se ho dostat z auta, což nebyl hezký pohled. Pak vystavěli bariéry, aby nikdo nic neviděl, a to už bylo jasné, že je zle.
Fotil jste?
Když jsem viděl, že už dostává první pomoc, tak mi první instinkt zavelel zdokumentovat to. Udělal jsem pár fotek. Když přijeli doktoři, přestal jsem. Při cestě zpět do paddocku jsem si to ujasnil v hlavě a rozhodl se, že žádnou z těch fotek nevydám. Jen mě požádala FIA, že by je kvůli dokumentaci potřebovala pro Charlieho Whitinga (ředitele závodu – pozn. red.).
Přesto se fotografie zblízka havárie na veřejnosti objevily.
Byl tam se mnou ještě jeden japonský fotograf a pak ke konci přiběhl i jeden anglický. Ten je prodal jedné agentuře. Pak jsme se bavili v tiskovém středisku a někteří z fotografů na mě koukali jak na E. T., že je nechci zpeněžit. Pokud nevím, jestli Jules tu nehodu vůbec přežije, tak na nich nechci vydělávat.
Jaké byly na okruhu podmínky?
Od začátku jsme věděli, že závod bude těžký. Pršelo, přišel tajfun. Půl až tři čtvrtě hodiny po startu bylo vše v pořádku, pak začalo poprchávat a třeba v té zatáčce, kde jsem stál, pár jezdců ztrácelo kontrolu nad vozem. Ty podmínky byly pro piloty těžké, ale závodit se dalo. Ovšem ve chvíli, kdy se stala havárie, tak to bylo přesně na hraně, jestli se má vypustit safety car, nebo ne. Ta osudná zatáčka je ale docela rychlá a Bianchi v ní ztratil kontrolu, pak už byl jen pasažér, který nemohl nic dělat. A bohužel měl smůlu, že tam zrovna odtahovali auto Sutila...
    |
Jak po závodě reagovali jezdci?
Moc jsem s nimi nemluvil. Ale Sutil byl v šoku, chytal se za hlavu, nevěděl, co dělat. Cítil vztek, rozhořčení. Jsou to sice kluci, co závodí odmalička a vědí, že je to nebezpečné, ale když se něco stane, tak je to šok pro všechny. A v šoku jsem byl i já. Dvě hodiny jsem se nemohl soustředit na práci, nemohl jsem editovat fotky. Bylo to vystupňované i tím, že jsem byl přímo u toho.
Máte informace o jeho stavu?
Ne. Mluvil jsem se zástupci FIA, kterým jsem poskytoval fotografie, a rovněž nevěděli nic navíc (později FIA vydala, že stav jezdce je stále kritický, ale stabilizovaný – pozn red.). Ale bylo tam těžké poranění hlavy, takže asi něco podobného jako u Michaela Schumachera.
Hlava asi dostala pořádnou ránu.
Já viditelná poničení na helmě neviděl. Nedokážu si představit, co to způsobilo. Možná tlak toho nárazu. Tak snad se z toho kluk dostane.
