"Naše první expedice Never Stop Exploring se dá označit za exkluzivně úspěšnou! Ve 40 stupních čekáme na letadlo do Káthmándú a odtud už frčíme domů." Tak začíná mail, který v úterý odeslali z Nepálu pro Lidové noviny. I oni už tuší, že prvovýstup extrémně obtížným severozápadním pilířem vzbudí ve světě mimořádný ohlas a zcela jistě se zařadí mezi nejvýznamnější počiny ve velehorách v letošním roce. Navíc se jedná zřejmě o jeden z nejhodnotnějších, ne-li vůbec nejlepší výstup českých horolezců v Himálaji za posledních dvacet let.
V létě na Gasherbrum I
"Ve stěně jsme protrpěli šest bivaků," ale všechno naštěstí dobře dopadlo," doplnili základní informaci. Tandem Hrubý – Holeček se v letošním roce chystá ještě za dalšími dvěma vzrušujícími výzvami. Jejich tři expedice nazvané právě Never Stop Exploring čítají cesty do extrémně těžkých a zároveň míst, kde lidská noha ještě nemá svůj otisk. První část se jim tedy vydařila excelentně, druhý díl pak chystají v létě. Zamíří do pákistánského pohoří Karakoram, kde se již podruhé pokusí o prvovýstup jihozápadní stěnou deváté nejvyšší hory světa Gasherbrum I (8068).
Ani tady dosud ještě nikdy žádný horolezec na světě neuspěl. Před čtyřmi roky právě dvojice Hrubý - Holeček už měla v jihozápadní stěně nejobtížnější úsek za sebou, ale jejich výstup nakonec málem skončil tragicky. Hrubému totiž ve výšce 7500 m praskly žaludeční vředy a nemohl prakticky učinit ani krok, přijímat vodu, natož potravu. Tehdy posílal v zoufalé situaci Holečka k záchraně přes vrchol na druhou stranu hory s tím, že se pokusí nějakým způsobem sestoupit dolů.
Což se však rovnalo prakticky sebevraždě, neboť cesta zpět bez fixních lan byla v extrémním terénu takřka nezlezitelná. "Máro, jdi přes vršek, lepší, když se domů vrátí tutově aspoň jeden z nás," povídal tehdy ve stěně Hrubý. Jenže Holeček ho neposlechl, zůstal u něho a společně nakonec, daleko za hranou rizika, snad až jakýmsi zázrakem, sestoupili bezpečně dolů. "Je jisté, že nebýt Máry, už tady nejsem," ví Hrubý stoprocentně.
Třetí díl - Antarktida
A konečně na třetí letošní expedici hodlají odletět krátce před Silvestrem. V Antarktidě, taktéž jako první na světě, chtějí zdolat Mount Foster (2105) a přejít třicetikilometrový hřeben zvaný Smith. Mimochodem, k úpatí Mount Foster dojedou na malé plachetnici, na níž se nalodí v Ohňové zemi a proplují místy, kde se oceán chová obzvláště divoce. "Víme, že lidská noha na Mount Fosteru, který se vzpíná přímo z mořských vln, nikdy nestanula," připomíná Holeček.
"Nevíme o tomhle místu vůbec nic, jaký je tam led, případně skála, sníh...," doplňuje ho Hrubý. "Vše poznáme až při lezení." Odhodlat se k podobným třem kouskům v průběhu jednoho roku vyžaduje zcela jistě i naprostou souhru. Po stránce fyzické, ale i psychické. Jak je vlastně možné, že navzdory značnému věkovému rozdílu si tihle dva v posledních letech ve stěnách horských gigantů tak dobře rozumí? "Mára je samozřejmě skvělý lezec, na vrcholu svých možností. Já ale zase snad mohu přidat poměrně velké zkušenosti," přemítá Hrubý.
"Několikrát jsem už poznal, že je na něj absolutní spoleh, i v nejkritičtějších situacích." Marek Holeček si, jak je jeho zvykem, ze všeho naopak tradičně dělá legraci. Takže pobaveně odpovídá: "My jsme si prostě zbyli..." Pak už ale zvážní. "Dokážeme se především v zásadních věcech shodnout, což ale neznamená, že se vůbec nikdy nehádáme. Občasný tlak však zpravidla rychle vybublá. Jako papiňák... Navíc, Zdeněk je schopný mě vydýchat... Ale hlavně, i když je mezi námi osmnáctiletý věkový rozdíl, důležité je, že nám to v horách funguje jako celek."
A přidá srovnání: "Třeba žádný desetibojař není silný v každé disciplíně, ale důležité je být nejúspěšnější v celém desetiboji. No, a když se nám všechny detaily složí k sobě, tak zkrátka fungují. To je celé..." První cesta za silným příběhem, okořeněná mnoha otazníky, nezměrnou odvahou a pokusem o další posunutí hranice lidských možností v horách tedy dopadla skvostně. Co další dvě výzvy?
