* Jak jste se po delší době cítil v zápasovém tempu?
V dlouhé pauze, kterou jsem měl, jsem hodně trénoval, takže jsem se necítil špatně. Pomohlo, že jsem nechodil na oslabení, takže jsem měl vždycky přestávku, to mi vyhovovalo.
* Vrátil jste se do reprezentace gólem a nahrávkou. To je dobrý start, ne?
Nechci se znovu opakovat, ale tohle mám za sebou. Já už se za ničím nehoním, jestli dám gól nebo ne, pro mě to není žádný rozdíl. Chci se hokejem bavit, mám radost, když se všem daří a je dobrá nálada v týmu. Mladí dostanou příležitost, protože spousta starších hráčů na šampionát nepojede. A musíme to tak brát. Jestli dám gól já nebo někdo jiný, na tom nezáleží. Nejedu na mistrovství vyhrávat bodování.
* V koncovce ale asi tým bude přeci jen spoléhat na vás?
Nemyslím si, že to tak bude. Nesmíme zapomenout, že kvalitní hráči ještě přijedou. Tedy doufám, že přijedou. (Smích) Určitě nebudeme mít tým se jmény, se kterými jsme všichni počítali, ale to neznamená, že budeme mít horší tým.
* V přesilovce pět na tři jste to ale byl jen vy, kdo střílel. Ostatním se do toho nechtělo?
Není pravda, že by nikdo nechtěl vystřelit. Musíš střílet, když je největší šance dát gól. Nejhorší, co se může stát, je, když špatně vystřelíš a hráči soupeře puk vyhodí a ty musím jet přes celé hřiště, čímž ztrácíš spoustu času. V přesilovce je lepší si puk podržet, párkrát ho poslat dokola, soupeř se za ním posouvá a tím se unavuje. A z toho mohou vzniknou šance.
* Jak jste si zvykl na spoluhráče?
S Klepou (Jakubem Klepišem) jsem hrál skoro celou sezonu v Omsku a Čáju (Petra Čajánka) znám. Čája je výborný centr, který se přizpůsobí křídlům, a to je pro mě hrozně důležité.
* Diváků přišlo jen něco málo přes 3800. Zklamalo vás to?
To je další věc, kterou neřeším. Před zápasem jsem říkal Čájovi, že můžeme hrát v klidu svojí hru, že nemusíme hrát pro diváky, protože stejně žádní nepřijdou. Nemusíme nikomu nic ukazovat. (Smích). Já už se za ničím nehoním, jestli dám gól nebo ne, pro mě to není žádný rozdíl
