Letošní 101. ročník Tour de France tak po pěti dnech přišel o další velké jméno. V etapě, co vedla po zrádných kostkách na severu Francie, vzdal loňský šampion Chris Froome, v pondělí přišel o svého lídra i tým Tinkoff-Saxo.
Contador si na horskou etapu, co končí Planině krásných dívek, myslel. "Tam začíná opravdová Tour," tvrdil a jeho manažer Bjarne Riis ještě před startovním výstřelem odhadoval: "Asi zaútočíme v posledním kopci."
Jenže na ten se španělský pistolník vůbec nedostal. Sedm vrchařských prémií připravila 10. etapa závodu, Contador však překonal jen tři z nich a pak se v rádiovém okruhu závodu ozvalo: Chute! Alberto Contador spadl.
Když se k němu dostaly televizní kamery, Španěl už koukal na poraněné koleno, ze kterého mu po lýtku stékala krev. Špinavý měl dres na zádech, odřené rameno, díru v kraťasích. Hned k němu přiběhl Riis a nervózně popoháněl lékaře.
Čas utíkal, peloton mizel v dálce a Contador si pak sám omotával nohu obvazem. Jenže když chtěl nasednout znovu na kolo, nedařilo se mu to. „Tretra je rozbitá,“ ukazoval a z auta si vyžádal náhradní.
Stíhačka se špatným koncem
Pak seděl na trávě, se zdánlivě klidným výrazem se přezouval a minuty utíkaly. Když se konečně španělský vrchař rozjel, televizní grafika ukazovala ztrátu 4 minuty na peloton s největším sokem Nibalim.
Pod sjezdem se silnice zase zvedla, ale Contador nemohl po svém tancovat na pedálech, tak potlučený a deprimovaný byl. Ještě jednou dotáhl tretru, snad se chystal na obří akceleraci, ale ta nepřišla.
Tam začal konec Alberta Contadora na této Tour.
Z týmového vozu mu ještě ošetřovali ruku, radili se, co dál. Přestože dostal nové kolo, mechanik vykloněný z okna ještě šteloval zadní brzdu. A Contador šlapal sám. Kde jsou jeho pomocníci? Až támhle v dálce čeká Ital Bennati, první z domestiků, pak se přidali Roche s Tosattem.
A začala stíhačka.
Když žluté komando předjíždělo odpadlíky, všichni otáčeli hlavy, co se to děje. Snaha Astany vepředu nepolevovala a Contador čím dál výrazněji nestíhal tempu svých strážců. Znovu zajel k týmovému vozu pro radu ke sportovnímu řediteli Mauduitovi. A za pár stovek metrů bylo jasno: je konec, dál nejedu.
