Odpověď na otázku, který z výkonů má větší hodnotu, je třeba hledat v širším kontextu cyklistiky posledních 20 roků. Ondřej Sosenka soupeřil před devíti lety na velodromu v Krylatském s výkonem 49 441 m, kterého v roce 2000 dosáhl Chris Boardman.
Ten Boardman, jemuž neuznali fantastických 56 375 metrů z roku 1996. Britský olympijský vítěz tehdy v Manchesteru použil „super kolo“, na kterém téměř ležel.
Mezinárodní cyklistická unie UCI se otočila k výkonům dosaženým na podivných monstrech zády. Z rekordních tabulek zmizeli velikáni světové cyklistiky jako Moser, Indurain, Obree a také Rominger, kteří postupně vylepšovali světový rekord v hodinovce před Boardmanem.
UCI rozhodla, že stále platí výkon legendárního Eddyho Merckxe z roku 1972. V nadmořské výšce Mexika ujel za 60 minut skvělých 49 431 metrů. Na klasickém kole a po šestitýdenní hypoxické přípravě na trenažeru v garáži.
Chris Boardman se naštval a jako jediný dokázal na regresi v pravidlech zareagovat rekordem na konvenčním kole již zmíněným výkonem 49 441 m. „Rozdíl časovkářského i stíhačského speciálu s diskovými koly proti běžným s dráty je značný,“ vysvětluje Ondřej Sosenka.
„V hodinovce na dráze rozhoduje z devadesáti procent aerodynamika. Klasický bicykl je ve velké nevýhodě i v řadě dalších aspektů, mezi něž patří nutnost použít určité komponenty. Voigta jsem tipoval na lepší výkon,“ přiznává bývalý rekordman, který ovšem zůstává nejrychlejším cyklistou hodinovky na konvenčním stroji.
Eddy Merckx si ještě týden před Voigtovou jízdou myslel, že zkušený německý cyklista má na výkon v rozmezí 52 až 53 km/h. Sosenka dokonce vyjádřil názor, že by se měl rodák z východní části Německa dostat přes hranici 53 kilometrů. Sám Voigt po jízdě přiznal, že minimalistický plán zněl: zajet alespoň 50 300 metrů. Proč tak málo?
Vyhrál etapy na Tour i Giru
Jens Voigt oslavil den před pokusem třiačtyřicáté narozeniny. To je ve špičkovém profesionálním sportu úctyhodný věk. S dráhovou cyklistikou má Voigt sice zkušenosti, ale většinu kariéry strávil na silnici.
Vyhrál například dvě etapy Tour de France a jednu na italském Giru. Na největších závodech světa předváděl pověstné dlouhé úniky, špičkovým časovkářem však nikdy nebyl. Spíš sympaťákem, kterému se všeobecně fandilo.
Většinu Voigtových úniků peloton v průběhu jeho osmnáctileté kariéry dostihl. Naposledy v létě v Coloradu, kdy se oficiálně rozloučil se závodní cyklistikou. „Dojeli mě sice sedm set metrů před cílem, ale v čele jsem vydržel více než hodinu. Skvělý trénink. Před hodinovkou mi to zvedlo sebevědomí,“ zavzpomínal Voigt na tiskovce v Grenchenu.
Svou rekordní jízdu na novém švýcarském velodromu postaveném za pouhé čtyři měsíce zahájil razantně, ale po jedenácti kilometrech, kdy jel do té doby průměrnou rychlostí 50,824 km/h, se jeho mezičasy začaly zhoršovat. Na třicátém kilometru dávno načal druhou polovinu hodinovky a výkonem se propadal stále hlouběji.
Německý cyklista Jens Voigt.
Vstával ze sedla stále častěji, dokonce si v jedné chvíli rovnal na zádech kombinézu a často se nedržel ideální nejkratší stopy. Nálada diváků ve vyprodané hale se přiblížila panice.
Voigt snad klesne pod průměr 50 km/h? Nebo dokonce pod výkon Sosenky na klasickém kole? „Diváci mi svým povzbuzováním pomohli vylepšit výkon minimálně o půlku kilometru,“ děkoval příznivcům Voigt po jízdě.
Do té se vyhlášený bojovník zakousl zejména v posledních deseti minutách. Tehdy bolí hodinovka nejvíc. Poprvé nad průměr 51 km/h se dostal pět minut před koncem a svou jízdu dokázal ještě vystupňovat. „Smekám před Voigtem,“ řekl v hledišti legendární trenér Pavel Vršecký, který byl také u výkonu Sosenky v Moskvě v roce 2005.
„Ale smekám taky před Ondrou, protože v tomto srovnání ještě více vyniká jeho tehdejší výkon. Aerodynamické kolo pomohlo dnes Voigtovi určitě víc než o těch necelých jeden a půl kilometru rozdílu,“ myslí si Vršecký. Většina expertů se s jeho názorem ztotožňuje.
Role hodinovky
Přesto není na místě hodnotu Voigtova nového světového rekordu snižovat. Přichází ve chvíli, kdy hodinovka plní důležitou úlohu pro celou cyklistiku. V čele UCI stojí nový prezident Brian Cookson.
Příznivce dráhové cyklistiky i hodinovky si uvědomuje, že disciplína, která roky „spala v zapomnění“, může přispět k větší popularitě tohoto sportu. Přímý televizní přenos Voigtovy rekordní jízdy je toho důkazem. Cookson přišel do čela UCI před rokem v době, kdy cyklistikou dlouhodobě otřásají dopingové skandály.
Šedovlasý muž by rád zdokonalil účinnost biologických pasů a vrátil tomuto sportu důvěryhodnost, kterou ztratila především ve chvíli, kdy se veřejnost dozvěděla o krytí Armstrongových pozitivních dopingových nálezů ze strany některých činovníků UCI.
Nový světový rekord Voigta do Cooksonova snažení přesně zapadá. „Existují tři hlavní podmínky úspěchu,“ řekl po jízdě Jens Voigt.
„Prvním je víra v sebe sama. Běžte vytrvale za svým cílem, nenechte se zviklat pochybnostmi a vyhněte se zkratkám,“ nabádá třiačtyřicetiletý muž na konci kariérymladou generaci závodníků.
Jaké zkratky má na mysli, je nabíledni. A šedovlasý šéf cyklistiky souhlasně přitakával. „Pravidla hodinovky jsme zmodernizovali. Dnes není velký rozdíl mezi časovkářským kolem a stíhačským speciálem. Hodinovka je dostupná pro mnohem větší množství závodníků. O další posunutí hranice světového rekordu může dnes přemýšlet daleko víc cyklistů než dříve,“ těší se Cookson na věci příští.
ČTĚTE TAKÉ |
O konkrétních adeptech na překonání čerstvého rekordu se začalo mluvit už v okamžiku, kdy Voigt na dráze slézal z kola. Na řadě jsou především: Fabian Cancellara, Bradley Wiggins, Tony Martin. Chuť vyjet na velodrom vstříc hodině bolesti už v nedávné minulosti vyjádřili všichni tři.
Jens Voigt absolvoval rekordní jízdu s průměrným výkonem 413 wattů, když točil těžký převod 55 zubů na pastorku a 14 na převodníku. Voigt zvolil velmi těžký převod proto, že je ze silnice zvyklý na silový způsob s nižší frekvenci šlapání.
V Grenchenu otočil klikami za minutu v průměru „pouze“ 103krát. Například olympijský vítěz na dráze i v silniční časovce Bradley Wiggins umí „vířit“ nohama podstatně rychleji.
A hlavně – není tajemství, že umí zajet dlouhé časovky s průměrným wattovým výkonem 460 až 470. „Těším se na to, až se do hodinovky pustí Wiggins. To bude teprve hukot,“ zasnil se Pavel Vršecký v hledišti velodromu.
Pokud se někdo z tria Cancellara–Wiggins–Martin skutečně pustí do přípravy na hodinovku, výkon Boardmana na „super kole“ – 56 375 m se nejspíš otřese v základech. Bicykl Jense Voigta neměl do jeho parametrů zase tak daleko.
