LN Co vás na Dakaru láká?
Dakar je pro mě jeden velký úlet. Léta jsem fotil nejrůznější závody, včetně mistrovství světa v rallye, ale po nějakém čase jsem začal hledat novou výzvu. Tu jsem nakonec našel v Dakaru, který považuji z pohledu fotografa za úplný vrchol. Soutěž je sice nesmírně těžká, ale zároveň hodně fotogenická. Navíc si užiji hodně adrenalinu. Dakar je pro mě zkrátka velká vášeň, která možná nikdy neskončí."
LN Jde o nejtěžší závod na světě. Platí to i pro fotografy?
O tom nemůže být pochyb. Dá se říct, že já jako fotograf jedu závod v závodě. Musím absolvovat takřka stejnou trasu jako závodníci, i když se pochopitelně mohu některým místům vyhnout, případně si cestu zkrátit. Mám k dispozici auto, které je speciálně upravené – podobné těm, v nichž jezdí závodníci. Jsou tam například závodní sedačky, bezpečnostní rám, ale třeba i startovní číslo. Ani navigace není příliš odlišná, když se řídím podle závodního road booku (plán závodu).
Petr Lusk
LN Připravujete se tedy podobně jako samotní závodníci?
Příprava je skoro stejná. Závodníci si jen vyznačují nebezpečná místa, aby si na ně dali větší pozor, já je naopak vyhledávám.
LN Jak si tedy vybíráte místa, ze kterých fotíte?
Den před startem etapy si vyzvednu road book, pečlivě si ho prostuduji a zkusím odhadnout, kde jsou zajímavá místa. Například přejezdy řek, nebo záludnosti jako fesh-fesh (jemný písek). Pak vyjedu na trať a zkouším se na ně dostat.
LN Prach, duny... Není to stereotyp? Co vás inspiruje?
To je těžké. Lze říct, že téměř všechny snímky a úhly záběrů už byly vymyšlené. Stejně se ale snažím přinést něco nového. Emoce, únavu závodníků, jejich boj s dunami a krásu krajiny. Stále je hrozně moc námětů, které se dají fotit.
LN Závodníci mají cíl jasný. Jaký je ten váš?
Udělat perfektní fotodokumentaci a top fotky ze závodu. Největší radost pak je, když je na mé fotky pozitivní ohlas. A lidé mají radost, že jsem jim závod přiblížil z jiné stránky, než třeba televize.
ČTĚTE K TÉMATU: |
LN Popište váš běžný den na Dakaru...
Většinou vyjíždím na rychlostní zkoušky velmi brzy ráno, nebo dokonce večer před startem tak, abych byl na místě dřív, než tam přijedou první závodníci. Posléze na daném místě fotím až do doby, co projedou všichni jezdci. Samotný odjezd z místa většinou nebývá úplně snadný, jelikož jsou příjezdové cesty po závodnících hodně rozbité. V bivaku, kde přespávají závodníci a doprovod, se většinou ani moc nezdržím. Když je Dakar, potřeboval bych, aby měl den tak 30 hodin. Jedině tak bych mohl v pohodě stihnout všechno, co chci.
LN Na Dakaru jste jistě prožil řadu nevšedních zážitků. Který vám utkvěl v paměti?
Těch, na které rád vzpomínám, je opravdu spousta. Většinou jsou to situace, kdy se mi podaří najít nějaké atraktivní místo a dobré fotky se mi ve foťáku kupí takřka zadarmo. Pochopitelně i nepříjemné situace k Dakaru patří. Nerad vzpomínám například na incident, kdy jsem se s autem v dunách převrátil na střechu. Bylo to před čtyřmi lety, ale naštěstí se nic vážného nestalo. Ovšem dostat automobil zpátky na kola zabralo strašně moc času, i oprava v bivaku byla hodně náročná. Měli jsme před sebou tři tisíce kilometrů a bylo štěstí, že jsme vůbec dojeli. Člověk si tak občas šáhne až na dno svých sil, hlavně těch psychických.
Dakar objektivem Petra Luska
LN Strach vás při práci nebrzdí?
Kdybych neměl strach, Dakaru bych se nemohl zúčastnit. Strach totiž dává určitý pud sebezáchovy. Terény, kterými projíždíme, jsou mnohdy hrůzostrašné a nebezpečné. Kdyby člověk neměl respekt, moc daleko by nedojel.
LN Jaké máte vztahy s dakarskými závodníky? Vycházejí vám vstříc během tak náročného závodu?
Je to sice velmi individuální, ale většinou mi vycházejí vstříc a spolupracují se mnou. Většina z nich si totiž uvědomuje, jak moc jsou pro ně média včetně fotografů důležitá a podle toho k focení přistupují. S řadou jezdců jsem se za ty roky poznal i osobně. Velmi dobré zkušenosti mám například s populárním Robbym Gordonem, jenž je velkým showmanem. To takový Carlos Sainz je úplně jiný. Sice mi také ochotně zapózuje, ale neudělá nic navíc. Zkrátka se maximálně soustředí na závodění.
LN A s ostatními fotografy?
Těch českých tu moc nebylo. Dakar je specifický tím, že je obtížné, se na něj vůbec dostat. Ale když to vezmu obecně, tak jsou vztahy s ostatními bezproblémové. Naopak když problém nastane, tak si pomůžeme. Známí kluci z Argentiny měli ve třetí etapě vážnou nehodu, dva za ni zaplatili životem, třetí přežil s těžkým zraněním... Bylo to pro mě strašně nepříjemné a snažím se pomoci alespoň nějakým způsobem, takže fotím za něj a snímky mu posílám.
