Poslední dva, jimž se nedávno plat razantně snížil, se jmenují Jakub Janda a Antonín Hájek. Ten první, někdejší král Světového poháru, jemuž se poolympijská sezona extra nevyvedla, ten druhý, držitel českého rekordu (236 m) a sedmý muž z olympiády ve Vancouveru, jenž se poslední zimou doslova protrápil.
Jak se vlastně žije reprezentantům s platem na hranici podpory v nezaměstnanosti? "Když máte rodinu, kterou musíte živit, a sníží vám plat, je život daleko těžší," povzdechne si Janda. "Navíc musím několikrát do měsíce dojíždět autem z Frenštátu do Liberce. Tedy skoro přes celou republiku, což je dost drahý špás… Ale člověk je nakonec rád i za ten poloviční úvazek…"
"Tonda s Kubou neměli v minulé sezoně příliš dobré výsledky," vysvětluje zmíněný škrt šéf liberecké Dukly Michael Georgiev. "Tak je takhle chceme i trochu motivovat. I vzhledem k jejich předchozím úspěchům je ale možné jim v pohyblivé složce přidat."
Jen se nezranit
Jan Matura, jenž se loni dvakrát vtěsnal do elitní desítky, se už týden těší ze syna Matěje. Aby ale i jeho dokázal uživit, tak ví, že musí ve Světovém poháru sbírat body, jak se jen dá. Prvních třicet skokanů totiž pobírá slušné prémie; poslední 100 švýcarských franků, vítěz pak 10 tisíc.
"V tom vidím samozřejmě motivaci, ale zároveň se modlím, abych se nezranil. Pak by to bylo hodně špatné… Příprava zabere navíc tolik času, že si jen těžko dovedu představit, že bych si mohl přivydělávat třeba někde na brigádě…" Trenér české reprezentace David Jiroutek si nemyslí, že by nízké základní platy mohly na jeho svěřence působit destruktivně.
"Ohromnou motivací by pro ně měly být finanční odměny ze svěťáků. Vždyť v příští sezoně čeká asi 35 závodů. Navíc si myslím, že ze zimních sportů jsou na tom skokani ještě velmi dobře." A připomíná také, že reprezentanti mají na kombinézách volnou plochu pro své osobní sponzory. "A co pak máme říkat my trenéři? Nám sebrali z platu deset procent a logicky nemáme možnost si nějaké peníze při závodech vyskákat."
Zatímco Janda si navzdory nevýrazným výkonům v minulé sezoně alespoň držel jistou slušnou úroveň a dvanáctkrát bodoval, Hájek, donedávna letecký génius, nezískal v sezoně jediný bod a v jejím průběhu si i zazoufal: "Mně už snad zbývá jediné – začít chodit do kostela modlit se…"
Jeho osobní trenér Michal Doležal, jinak též kouč béčka, přidal, že Hájek nemá takovou sílu, dynamiku a rychlost jako světová esa. "Takže musí daleko víc dřít než dosud." Doležal, stejně jako Georgiev, snížení platu ale nijak dramaticky nebere: "I ten, kdo bude skákat kolem 20. místa ve svěťáku, si vydělá velice slušné peníze," připomíná. "Takhle je to ale zkrátka v Dukle nastavené."
Takže jedině Roman Koudelka nemusí řešit poměrně nízký základní plat. "Mě na ministerstvu vnitra podrželi i po předloňské nepovedené sezoně a plat mi nechali stejný," pochvaluje si. "A proč jako jediný neskáču za Duklu? Vyhovuje mi, když se můžu s Plechym (osobní trenér Luboš Plecháč) připravovat individuálně a zkusit něco jiného než ostatní. A jsem jen rád, že mně nikdo půlku platu nesebral…"
