130 let

Petra Kvitová v souboji s Denisou Allertovou. | foto: Reuters

Rozhovor

Dáma s černým rukávem. Štve mě, že s ním musím hrát, ale pomáhá mi, říká Kvitová

Sport
  •   16:45
New York (Od našeho zpravodaje) - Ve Wimbledonu na něj Petra Kvitová ještě nadávala. „Nemůžu s ním hrát, protože mi pořád někde překáží,“ lamentovala. Na US Open už s dlouhým rukávem, který chrání, stahuje a zahřívá její pochroumanou paži, válí takřka bez obtíží.

Kyrgios: Vedení mužského tenisu je zkorumpované. Ale proč se teď bavit o pokutě, když jsem někoho rozsekal

„Zvykla jsem si na něj. Občas mi trochu sjede, ale vím, že mi pomáhá. Pod ním ještě nosím tejp. Jsem klidnější, když ho mám na sobě,“ vyprávěla před startem turnaje, do něhož v úterý vkročila bez zakolísání. 

Kamarádku Denisu Allertovou zdolala 6:2, 6:4. Kromě výsledku, vcelku hladkého vývoje skóre a spolehlivého podání ji potěšilo, že partii přečkala bez utrpení.

„Nevím, co ruka provede v následujících hodinách, ale teď necítím bolest,“ prohlásila potěšeně.

Neobjevil se ani otok, který ji vystrašil po porážce od Marii Sakkariové v Cincinnati, po jejím jediném přípravném zápase před US Open. 

Hlavně proti němu používá návlek, zdravotní pomůcku, nikoliv módní doplněk, jak by si někdo mohl myslet.

„Viděla jsem ho třeba u Venus Williamsové. Někdy mě rozptyluje, klouže dolů. Ale každá maličká pomoc se mi v současné situaci hodí.“

Příprava na newyorské betonové klání neprobíhala podle jejích představ. Přeskočila podnik v Torontu, vynechala Bronx.

Minulý týden s trenéry Jiřím Vaňkem a Davidem Vydrou zavedli rytmus, který hodlají zachovat i při turnaji: „Jeden den jsem hrála tenis, druhý jsem nechávala ruku odpočinout od rakety.“

Poraněnému svalu v předloktí dopřává přepestrou péči. Chvíli trvá, než vyjmenuje všechny procedury.

Kryokomora. Fyzioterapie. Lymfatická masáž. Elektroléčba. Laser.

Petra Kvitová se raduje z postupu do 2. kola.

Když z Manhattanu nepřejíždí do areálu v Queensu, rozhodně se nenudí. „Taky makám na fyzičce. Volné dny mi vždycky rychle utečou. Nemám nic na práci a pak je najednou večer,“ tvrdí zvesela.

Vesměs si udržuje dobrou náladu, třebaže by mohla hořekovat, jak se jí pokazila báječně rozjetá sezona.

„Taky mě napadlo, že je to na prd. Je škoda, co se všechno semlelo v době, kdy bych měla prožívat nejlepší tenisové roky. Ale moc se netrápím. Jsem ráda, že vůbec můžu hrát, že jsem na grandslamu. Vím, čeho jsem na kurtu schopná. V pohodě, nějak bude!“

Díky svému nadání nepotřebuje k znamenitému výkonu tisíce odtlučených míčů v přípravě a řadu podstoupených bitev.

„Už několikrát se to potvrdilo. Mám docela štěstí. Tréninky se mi tady v New Yorku dařily. Úroveň šla postupně nahoru.“

Že si nevymýšlí, se na Flushing Meadows ukázalo v úterý kolem poledne na kurtu číslo 17.

„Myslím, že hrála velice dobře,“ velebila ji Allertová. „Petra se vším všudy. Hodně slušný výkon. Valila na mě jeden prudký return za druhým. Její přímky padaly k lajnám a těžko se daly chytat. Nabídla mi jen pár šancí.“

Denisa Allertová na Petru Kvitovou nestačila.
Petra Kvitová v souboji s Denisou Allertovou.

Ty dvě se po mečbolu sešly u sítě, vřele se objaly, smály se a vtipkovaly. 

„Měly jsme radost, že je konec. Obě nás mrzelo, že jsme na sebe narazily tak brzy,“ konstatovala Allertová. „Vycházíme spolu výborně. Navzájem si přejeme jen to dobré. Teď by mě potěšilo, kdyby to Petra dotáhla až k titulu.“

Na pózování s trofejí Kvitová nemyslí. Respekt cítí už z příští sokyně. 

Němka Andrea Petkovicová ji v poslední vzájemné partii na loňském Australian Open udolala 6:3, 4:6, 10:8. Dáma s černým rukávem hodlá pokračovat ve svém newyorském rytmu. Sama netuší, jak daleko ji donese.

Autor: Karel Knap