Damková: Pískat ženské finále je větší stres než mužská liga

Bylo to vaše třetí finále na mezinárodní scéně. Zvládla jste ho podle svých představ?

Seděla jsem na letišti a říkala si, jaká je to najednou úleva. Všechen stres ze mě spadl. Finále mi asi komise přiřkla stím, že odvedu ze všech rozhodčích nejlepší výkon. Musela jsem být koncentrovaná, abych dostála jejím očekáváním. Mám ze sebe ale velmi dobrý pocit. Nic jsem nezkazila.

Čekala jste vůbec, že vás na souboj Německa s Anglií nominují?

Kdy jste to tedy začala tušit?

Po čtvrtfinále poslala komise některé rozhodčí domů, já zůstala, ale na semifinále mě nenominovali. To už jsem v koutku duše doufala. Ovšem dokud vaše jméno nevysloví, nic není jisté.

Pískala jste ženská finále Ligy mistrů, mistrovství Evropy a olympiády. Teď už chybí jen světový šampionát...

Další mistrovství světa bude v roce 2011 v Německu. Chtěla bych zažít tu úžasnou atmosféru. Jenže to už se mi nesplní. Asi nejde, aby rozhodčí pískala tolik finále během několika let. Teď si chci spíš odpočinout a chviličku zapomenout na fotbal.

Zmínila jste atmosféru, kolik diváků navštěvuje mezinárodní utkání žen?

Ve Finsku přišlo nejvíc lidí na domácí zápasy, až šestnáct tisíc diváků. V Německu to ovšem bude něco úplně jiného. Ženský fotbal tam zažívá velký boom. Když Němky hrály doma přátelák s Brazílií, přišlo pětačtyřicet tisíc fanoušků.

V Česku pískáte první fotbalovou ligu mužů. Je to lehčí než řídit ženy na mezinárodní úrovni?

Mužský fotbal je více o fyzickém kontaktu, a tudíž přináší víc složitých situací. Ženy mají jiný přístup. Když proti jejich týmu odpískáte penaltu, ani se nehádají. Chlapi na vás oproti tomu hned visí.

Je tedy jednodušší pískat ženy?

Je to na stejné úrovni. Když se v zápase žen nic neděje, lehko se udělá velká chyba. V české mužské lize zkazíte utkání a dostanete pár zápasů stop. Ženské finále je větší stres. Uděláte chybu a vidí ji celý svět. Můžete hned o všechno přijít.

Nezávidí vám finálové zkušenosti ostatní ženské rozhodčí?

Těžko říci. Každý má v životě stejnou šanci něco dokázat, když na sobě bude makat. Navíc my rozhodčí jsme sice konkurentky, ale přítelkyně zároveň. Držíme při sobě, jsme neustále v kontaktu a pořádáme společné akce. To u chlapů není. Ti se maximálně zavřou ve své soudcovské trojici na pokoji.