Kdyby někdo bloudil pouští, musel by si myslet, že si ho dobírá fata morgána. Prašná čtyřproudovka směrem z metropole Dauhá vede kamsi do nicoty – ale pak se vynoří kupole nádherné haly obklopené palmami. Vůkol jsou jen stavby v dáli, písek, vítr a příjemné lednové slunce. Vítejte v Kataru, vítejte v budoucnosti světového sportu.
Už letmý kontakt ukazuje, že dřív či později nejspíš do emirátu zavítají všechny významné akce. Kulisy připomínají pohádky tisíce a jedné noci a peníze na jejich stavbu nejsou ničím víc než účetní položkou. Jako první luxus okouší házená.
„Naším cílem je, aby tohle mistrovství světa zůstalo zapamatováníhodným milníkem a unikátním zážitkem pro všechny,“ prohlásil šéf turnaje, šejk Tamin bin Hamad al-Thání, když bylo MS zahájeno duelem domácích s Brazílií. Osobní snahou šejka al-Tháního je proslavit Katar právě skrz sport. A vidět možnosti, které k tomu jeho země má, stojí za to.
Ceremoniál ve stylu olympiád
Nejdřív ve videu seskočil maskot akce Fahed z vrtulníku tak, jako to při olympiádě v Londýně vymysleli Britové se svou královnou. Pak se palubovka změnila hrou světel na gigantický perský koberec, z obří kostky vytryskl ohňostroj, nastoupili zástupci všech zemí... A když 3D efekty vyčarovaly na podlahu postupně boxerský ring, bazén, fotbalové hřiště či tenisový kurt, na hřišti tancovali lidé-roboti a přes překážky skákal virtuální kůň, vypadalo to už jako Šeherezádiny příběhy v praxi.
Hala v Lusailu, která hostila výše popisované slavnostní zahájení, je skvostná. Většina špičkových evropských arén vedle ní působí jako díla s omezenou fantazií, a hlavně omezeným rozpočtem.
Peníze jsou krok číslo jedna. Zde má země splněno. Krok číslo dvě má spočívat v precizním provedení a organizaci. Jenže nelze nevidět, jak moc je zatím házenkářské Dauhá podobné olympijskému Soči, jiné monumentální a financemi „nadopované“ akci na Východě.
I v Kataru ještě v aréně zasychají barvy, kolem ní bují stavební ruch – tak jako v celé pouštní zemi. I tady v den zahájení z nápisu WELCOME visí nad průjezdem pouze první tři písmena. I tady autobus s novináři obkrouží monumentální halu v poušti dvakrát, než najde místo, kde je mu dovoleno zastavit.
Balkánci nemají kde bydlet
A možná jen tady se může stát, že reprezentace Bosny čeká tři hodiny na letišti na odvoz a Chorvaté krouží po městě, neboť jim pořadatelé nezajistili hotel. Bezpochyby je to vynahrazeno ještě větším následným luxusem, ale stejně... Zapomenout na týmový hotel?!
Souběžně s tím se naopak na sport jde vědecky. „Bavil jsem se s francouzským šéfkuchařem v našem hotelu, který působil na největší sportovních akcích. A říkal mi, že se nikdy nesetkal s takovými restrikcemi. Všechno musí konzultovat s doktorem,“ líčí reprezentační manažer Karel Nocar; jídelníčky pro výpravy totiž musí být podle organizátorů dokonalé, na což je podle nich potřeba odborný dohled.
Češi „úlety“ typu události, jež potkala Bosňany či Chorvaty, zatím řešit nemuseli. Tréninkový plán či jiné drobnosti už ano. „Každá kultura má své kladné a stinné stránky. Trošku kreativity a operativnosti neuškodí,“ říká Nocar. „Já jsem tu jako manažer týmu od toho, abych takové věci profiltroval a kluci se mohli soustředit jen na házenou.“
Navíc platí, že v podmínkách přesahujících běžný rozměr slova „luxus“ se leccos odpouští snadněji. Proto se dá tvrdit: zahajovací ceremoniál v olympijském stylu ukázal, že cesta do budoucnosti bude mít vínovou barvu katarské vlajky. To, že při zahájení nebyly tribuny zdaleka plné, je však stejně příznačné.
