Ani letos se vám nevyhnulo svalové zranění, přesto nakonec do Kataru zamíříte. Jak takovou sezonu prožíváte?
Připadám si jako na houpačce. Napřed jsem chtěl v hale závodit, ale na Dauhá jsem nemyslel, říkal jsem si, že kvalifikovat se mezi osm nejlepších sedmibojařů bude těžké. Z prvních závodů jsem měl dobrý pocit, tak jsem názor přehodnotil, jenže pak jsem si natáhl sval. Jedinou nadějí zůstala divoká karta IAAF a tato sázka vyšla. Sám jsem zvědavý, co tam budu schopný předvést.
Loňské mistrovství světa v Berlíně vám nevyšlo, skončil jste jedenáctý. Udělal jste nějaké změny v tréninku?
K velkým změnám nedošlo. Víc trénuju ve skupině kouče Dalibora Kupky, i když k nějaké tréninkové soutěživosti nedochází, protože kluci obvykle dělají něco jiného než já.
Když jste si natáhl sval, neříkal jste si, že už je to takový váš evergreen posledních let?
Přesně tak, je to už taková moje lednová klasika. Natažené stehno mě štvalo, věděl jsem totiž, že jsem na tom dobře. Výhodou bylo, že to stačilo léčit klidem. Ale tolik jsem zase neztratil, mohl jsem lehce běhat a posilovat, i když každé zranění atleta zbrzdí hlavně v závodění.
Nakonec jste dostal divokou kartu. Věřil jste, že k tomu může dojít?
Karty se dávají závodníkům, kteří se zraní a nemají možnost se kvalifikovat, ale pak jsou už zase zdraví. To je trochu i můj případ, a tak jsem naději měl. Říkal jsem si, že jednu dostane Bryan Clay jako olympijský vítěz, ve druhou jsem tajně věřil pro sebe, protože se ví, že se umím na velký závod připravit. Jsem rád, že to vyšlo.
Někomu se může zdát, že jste kartu dostal tak trochu za zásluhy...
I to je možné! (smích) Pro atraktivitu závodu je určitě dobré, když se na startu objeví světový rekordman, olympijský vítěz a mistr světa v jedné osobě.
A nemohla být karta míněna třeba jako příležitost k atletické rozlučce?
Za rozlučku to rozhodně nepovažuju. Podzimní příprava byla jedna z nejkvalitnějších, byla by škoda to nevyužít. A v létě bude v Barceloně mistrovství Evropy. Bez Američanů, Kubánců... Tam bude šance.
Co od sebe tedy můžete v Dauhá očekávat?
To nedokážu odhadnout. Pravděpodobně můžu jen překvapit, protože sedmibojaři letos předvádějí skvělé výkony. Budu se snažit jim to znepříjemnit, ale uvidím, jak se mi během zbývajících dní hne forma. Potom budu moudřejší. Na šampionát se těším, ale je mi jasné, že medaile by byla zázrak.
Ale přece jen – nemůže výsledek uškodit vašemu jménu?
Nemyslím. Štěstí, které se mě nedrželo v Berlíně, je třeba neustále pokoušet. Štěstí stojí u toho, kdo ho pokouší. Pravda, po pauze jsem závodil až při víkendovém mistrovství republiky, ale výsledky mohou být zavádějící. Třeba 465 v tyči bylo z dvanácti kroků, ale ze šestnácti už to bude tvrdší tyč, jiný úchop... Uvidíme.
