O pět let dříve ho nikdo neznal. Sportovní talent? Kdeže. Naopak, syn učitelky a řidiče se na střední škole v americkém Medfordu nedostal do fotbalového ani basketbalového týmu. Snažil se tedy uchytit jako atlet, jenže staromódním nůžkovým stylem nepřekonal výšku 152 centimetrů potřebnou k účasti na středoškolském atletickém mítinku.
Pak dostal Dick Fosbury geniální nápad.
Co kdyby se při odrazu otočil k laťce zády, prohnul je a překonal ji tak, načež by dopadl na ramena?
Tehdy, roku 1963, se zrodil Fosburyho flop.
Zpočátku byl za tento styl kritizován, tamní noviny psaly, že vypadá jako „ryba plácající se v lodi“. Jiní jeho techniku přirovnávali k metodě vystrčení mrtvoly oknem. Trenéři kontrolovali pravidla, aby se ujistili, zda je takový styl povolený. Varovali ho: „Mohl by sis při tom ublížit.“ Nebo: „Chlapče, chlapče, tohle nebude vítězná strategie.“
Přesto vytrval. Na střední škole si zlepšil osobní rekord o 30 centimetrů, což jej motivovalo k ještě tvrdšímu tréninku. V roce 1968 se stal univerzitním mistrem USA, kvalifikoval se na hry v Mexiku a vyhrál je.
Co na tom, že i tam se mnozí diváci při pohledu na techniku flopu smáli. Snad také proto, že svaly na rukou měl asi jako šachista a před rozběhem se pohupoval dopředu dozadu a zatínal a roztahoval pěsti.
Ovšem když měl při vítězném skoku tělo ještě o 10 centimetrů nad laťkou, publikum šílelo.
„Dokonce i Fosbury je ohromen,“ psaly poté New York Times. Přitakával: „Jo, někdy se dívám na záznamy svých pokusů a opravdu se divím, jak to dělám.“
Ten styl že je úchylka?
Výškařská technika prošla od nůžek, používaných zkraje 20. století, dlouhým vývojem. Nejprve scénu ovládl styl sweeney. Roku 1912 potom George Horine novou technikou valivého bočního stylu, jenž po něm pojmenovali, jako první přeskočil dva metry.
Roku 1936 padlo pravidlo, že laťka musí být překonána chodidly napřed. Pět let poté představil Les Strees valivý obkročný styl stredl a zdolal s ním 211 centimetrů.
Po 2. světové válce stredl výškařským sektorům vládl.
S technikou flopu ještě před Fosburym experimentoval Bruce Quande ze střední školy v Montaně, jenže ten dal záhy atletice sbohem. Neměl kolem sebe ani správné prostředí. Fosbury naopak těžil z toho, že jeho škola jako jedna z prvních zřídila pro trénink pěnovou jámu. Nemusel tak už při nácviku dopadat na dřevěnou drť.
Repost from @ray_schulte
•
It is with a very heavy heart I have to release the news that longtime friend and client Dick Fosbury @dickfosbury68 passed away peacefully in his sleep early Sunday morning after a short bout with a recurrence of lymphoma.
The Track & Field legend is survived by his wife Robin Tomasi, son Erich Fosbury, and stepdaughters Stephanie Thomas-Phipps of Hailey, Idaho, and Kristin Thompson.
A”Celebration of Life” is being planned by the family and will take place within the next few months. Details will be made available shortly.
Dick will be greatly missed by friends and fans from around the world. A true legend, and friend of all!
Rest In Peace Dick ❤️
Po triumfu v Mexiku 1968 tvrdil: „Možná teď i pár dětí začne zkoušet skákat mým způsobem. Ale nezaručuju jim výsledky a ani můj styl nikomu nedoporučuju.“
Stredl bude dál dominovat, tvrdili experti. Tehdejší světový rekordman Valerij Brumel ze Sovětského svazu označil Fosburyho styl za úchylku. Když však začal svět flop víc a víc přijímat, i on změnil názor.
V roce 1969 atletický publicista Bob Phillips psal: „Fosbury je jediným, kdo je schopen zlepšit Brumelův světový rekord 228 cm.“ Jenže Fosbury dostal na univerzitě na výběr mezi studiem a atletikou a rozhodl se pro první možnost. Už nikdy výš než v Mexiku neskočil.
Světový rekord tak vylepšil – ještě stredlem – v červenci 1971 výkonem 229 cm Američan Pat Matzdorf. A o dva roky později se další Američan Dwight Stones stal po pokusu přes 230 jeho prvním pokořitelem flopem.
V olympijském Mnichově 1972 už ho používalo 28 ze 40 skokanů. Během jediné generace dokázal zcela vytlačit stredl, ačkoliv Fosbury tvrdil: „Nikdy jsem si nemyslel, že flop bude univerzální technikou.“
On sám získal bakalářský titul v oboru stavebního inženýrství a přestěhoval se do Idaha, kde založil inženýrskou společnost navrhující cyklostezky a běžecké trasy. Později byl komisařem pro územní plánování okresu Blaine a působil coby viceprezident Olympijského výboru USA. Na hodinách swingu poznal manželku Robin a společně se starali o farmu v Bellevue.
V roce 2002 britským Timesům líčil: „Když zdoláváte laťku na tak vysoké úrovni, máte pocit, že letíte. Jste nahoře jen vteřinu, ale čas se pro vás začne zpomalovat a rozšiřovat. Mysl dělá úžasné věci. I skok na této úrovni je z 90 procent záležitost mentální a z 10 procent fyzická.“
V širším měřítku výraz flop stanovil standard pro druh inovace, jež zásadně mění lidské snažení. Timesy psaly o „Fosburym skokanů na lyžích“ v článcích o Švédu Boklövovi, tvůrci V-stylu na můstcích. A když společnost Piaget představila řadu hodinek inzerovaných jako „odvážný odklon“, učinila Fosburyho svým mluvčím.
With his groundbreaking "Fosbury Flop" technique, Dick Fosbury not only won Olympic gold at Mexico City 1968 but also revolutionized the high jump. He was truly an Olympic pioneer and legend.
Team USA pays tribute to Fosbury's remarkable life and enduring legacy. https://t.co/LFA3R6TElS
Celebritou zůstal. Zvali jej k slavnostním odpalům v baseballové lize, nesl pochodeň při zahájení Her Commonwealthu 2016.
V pondělí ve věku 76 let podlehl rakovině lymfatických uzlin.
Pro svět sportu zůstane nesmrtelný. Muž, jenž navždy změnil skok do výšky. Či slovy kouče Johna Tansleyho: „Muž, který doslova převrátil svou disciplínu vzhůru nohama.“
