Hvězda Davida Rozehnala se jistými krůčky dere na výsluní. Po letním přestupu do Newcastlu United vyčnívá v novém působišti nejen výškou, ale i spolehlivými výkony na hřišti. Pevným postavením se může pochlubit také ve fotbalové reprezentaci. Když není k dispozici Tomáš Rosický, je jedním z adeptů pro kapitánskou pásku. Sedmadvacetiletý obránce by se sebou mohl být spokojený. Co by ještě rád vylepšil? „Jeden můj dobrý kamarád říká, že dobrého obránce dělají vstřelené góly. Na tom budu muset ještě zapracovat,“ usmívá se rodák ze Šternberka.
LN Končí pro vás přelomový rok. Kromě fotbalových úspěchů se vám v říjnu také narodil syn Luka. Změnil se tím váš vztah k fotbalu?
Už dříve jsem věděl, že fotbal neznamená všechno, a po narozeni syna je ten pocit ještě intenzivnější. Zároveň nemohu říct, že bych postavil fotbal na vedlejší kolej, protože jsem stále profesionál. Jsou ale důležitější věci a rodinu stavím na první místo.
Do Newcastlu si vás v létě přivedl trenér Sam Allardyce, kterému v Anglii nikdo neřekne jinak než „Big Sam“. Jak byste ho popsal?
Zatím ho stále poznávám, ale už můžu říct, že je to komunikativní a přátelský člověk, který rozumí legraci. Je to i výborný trenér s množstvím zkušeností. Předtím udělal velký kus práce v Boltonu. Věřím, že to samé se mu povede i tady.
Na začátku sezony jste se zařadil do základní sestavy, pak jste z ní na chvíli vypadl a jen střídal. Trenér na vaši adresu v místním tisku podotkl, že jste nic nezkazil. Cítíte od něj stále důvěru?
„Big Sam“ má prý ve zvyku točit hráče kvůli únavě a koncentraci. Zpočátku mě překvapilo, když jsem nehrál, ale pak jsem si uvědomil, že je to důsledek širokého kádru, který tady máme.
V Paris St. Germain, kde jste působil předtím, asi taková konkurence nebyla. Je to pro vás nyní složitější?
Mám konkurenci rád, protože mě dokáže správně vyburcovat. VPaříži jsme byli jen dva hráči s reprezentačními zkušenostmi. Na lavičce seděli převážně mladí hráči. Tady jsou i mezi náhradníky borci se spoustou reprezentačních startů. Pořád za sebou vidím toho psa, který štěká a chce kousnout. Snažím se mu utéct a zůstat v základní sestavě.
Newcastle letos významně posílil. Je na mužstvo vyvíjen tlak, abyste dosáhli lepších výsledků, než je současné desáté místo?
Všichni jsme čekali, ze budeme bojovat o účast v evropských pohárech. Pořád věřím, že na to máme. Domácí remízou s Arsenalem jsme prokázali, že dokážeme hrát vyrovnaný zápas s nejlepším týmem Premier League.
Spočívá styl Newcastlu spíš v kombinační hře, nebo v klasickém ostrovním stylu s nakopávanými balony a tvrdé kontaktní hře?
Najdete u nás kvalitní hráče, kteří mají vlohy pro kombinaci. Spíš ho tvoří fotbalisté, kteří do hry dávají srdce, rvou se o každý míč. Tak to ostatně vnímal i Tomáš Rosický, když proti nám nastoupil.
Ve Francii se vám hrálo z tohoto pohledu asi lépe...
Způsob, jaký se uplatňuje ve Francii, mám skutečně radši. Na druhou stranu jsem si tady už zvykl. Vím, co můžu čekat. Například na tréninku nemůžu jít do zbytečně tvrdého souboje. Z toho by hrozilo zranění, případně bych musel přitvrdit sám. Nikdy ze mě nebude typický anglický obránce. Ale vím, že se musím přizpůsobit.
Poznávají vás fanoušci na ulici
Jsem tím mile překvapený. Zdravili mě hned od začátku, co jsem do Newcastlu přišel. Pokaždé jsou nejdřív trochu nejistí, zeptají se, jestli jsem opravdu ten hráč Newcastlu, a pak si řeknou o podpis. V Paříži jsem takový zájem nezažil. Přece jen to bylo mnohem větší město.
Připomínají vám často Pavla Srníčka, který tady léta chytal? To je místní rituál při setkání s někým z České republiky...
Samozřejmě. Pavel tady udělal českému fotbalu výborné jméno. Každý, s kým jsem se o něm bavil, tak o něm mluví jen v superlativech, odvedl tady výbornou práci.
Už jste se seznámil s klubovou legendou číslo jedna Alanem Shearerem?
Zatím bohužel ne, ale rád bych si s ním jednou alespoň podal ruku, protože to stále je osobnost mezinárodního i anglického fotbalu.
A co místní velmi specifická angličtina? Dělá vám problémy?
Když na mě někdo spustí hodně rychle, musím ho požádat, aby zpomalil. Anglicky se jinak dorozumím, ale když narazím na někoho, kdo nebere ohled na to, ze jste cizinec, tak je to problém.
| Vizitka Davida Rozehnala |
|
Narozen: 5. července 1980 |
Newcastle patří k nejpopulárnějším evropským destinacím v oblasti noční zábavy. Už jste si to vyzkoušel na vlastní kůži?
V Anglii se rojí hlasy pro omezení počtu cizinců v anglické lize. Jaký na to máte názor?
Podle mě je dobře, když jsou rozdílné kultury promíchané. Možná by ten návrh mohli zkusit realizovat. Pak by sice mohli být hrdí, že mají domácí soutěž složenou jen z Angličanů, ale bez cizinců by určitě ztratila současný šmrnc atraktivní pro celou Evropu.
Zastavme se ještě u vašeho působení v reprezentaci. Vnímáte, že se z vás stává jeden z klíčových mužů národního týmu?
Vedle jmen Rosický, Koller a Čech bych se zatím nestavěl. Ale vím, že se moje role změnila. Vnímám velkou důvěru trenéra a cítím se jako platný člen týmu.
Který zápas během úspěšné kvalifikace na EURO vnímáte jako zlomový?
Byl to ten domácí proti Kypru. Po té aféře. Potřebovali jsme ho vyhrát. I když si normálně tlak nepřipouštím, tenkrát jsme byli pod maximálním drobnohledem médií a veřejnosti. Uznávám, že možná právem. Tým ukázal velkou vnitřní sílu a od té doby se naše výkonnost hodně zvedla.
Před příchodem do Newcastlu jste říkal, že je to další stupínek ve vaší kariéře. Jaký posun bude následovat dál?
Newcastle je tým s velkými ambicemi a jsem tu velmi spokojený. Mám ale ještě jeden sen. Do něj patří Barcelona, to je můj oblíbený tým.
