Wimbledon 2018 je pohřebištěm favoritek. Z Top Ten zůstala jen… Karolína Plíšková |
Američanku Serenu Williamsovou rozdráždilo, když se dozvěděla, že ji dopingoví komisaři přepadávají častěji než ostatní hráčky.
Britka Johanna Kontaová považuje některé okolnosti odběru vzorku za ponižující.
Barbora Strýcová je věčně ve střehu, aby nepropásla nějakou zkoušku.
O Lucii Šafářovou se málem pokoušejí mrákoty, jakmile na ni jdou s jehlou.
Všechny zmíněné dámy se dušují, že podporují důsledné čištění branže od podfukářek, které si k lepším výkonům pomáhají užíváním zakázaných látek.
Pověsti a oblíbenosti ruské superstar Marii Šarapovové rozhodně neprospěla její předloňská meldoniová aféra.
Tenistky se však zároveň shodují, že nedávné zpřísnění kontrol je v určitém smyslu přehnané.
Měří se Mariji Šarapovové jinak než ostatním.
„V červnu mě testovali pětkrát. Za jediný měsíc pětkrát... O. K.,“ říká Serena Williamsová zvolna se vracející po porodu.
„Ale pak se dozvím, že jiné Američanky prověřili jen jednou nebo vůbec. Jak je to možné? Kde je nějaká rovnost? Proč mám zrovna já být výjimkou?“
Kontaové zase zásadně vadí invaze do soukromí:
„Přijdou k nám domů. Jsem v pyžamu. Vytáhnou mě z postele. Nakážou mi, abych si stáhla kalhotky, načurala do kelímku nebo natáhla paži. Až jednou nadobro skončím s tenisem, po tomhle se mi teda ani náhodou stýskat nebude.“
Strýcová před časem měla pozitivní nález - nepovolený stimulant sibutramin se skrýval v prostředku na hubnutí.
Dostala půlroční distanc a dodnes úzkostlivě dodržuje veškerá stanovená pravidla, aby se něco podobného neopakovalo.
Vrať se. Jsou tady!
Nejenže si pečlivě hlídá složení všech potravin a doplňků, které se chystá pozřít. Neustále jí též v hlavě straší naléhavá výstraha.
Bacha na doping!
Tenisté musí přes mobilní aplikaci nebo webovou stránku nepřetržitě informovat antidopingové dozorce, zda jsou zrovna v soutěži, či nikoliv. A kde přesně se právě nacházejí.
Kdyby se třeba chtěli skrýt nebo prostě jenom zapomněli...
Tři zmeškané testy = dopingové provinění a trest.
„Fakt si dávám pozor, což je stresující,“ tvrdí Strýcová. „Jakmile vypadnu z turnaje, měním svůj statut na nesoutěžní. Vlastně v každou chvíli můžu čekat návštěvu.“
Barbora Strýcová slaví.
Kdysi jí u domku nefungoval zvonek, a tak kontroloři přelezli plot a klepali na dveře. Lekla se, vyskočila z lože, ale byla šťastná, že ji zastihli.
Letos v lednu, hned po návratu z Australian Open, vyrazila k lékaři. Nicméně vzápětí jí zvoní mobil: „Vrať se! Doping. Jsou tady.“
„Ještěže jsem to stihla,“ vydechla si Strýcová ještě teď ve Wimbledonu.
Další mrzutost?
„Aplikace často nefunguje,“ říká dvaatřicetiletá drobná bojovnice. „Na to, že testují všechny sportovce na světě, to teda nemají vůbec zmáknuté.“
Zelená Lucie
Její krajanka a vrstevnice Šafářová zhruba patnáct let na vlastní oči pozoruje čím dál četnější prověřování poctivosti profesionálek a v poslední době ho pociťuje rovněž na vlastní kůži, což pro ni vůbec není příjemné.
Ba naopak.
„Co se týče četnosti, záleží na dané zemi, protože některé zkoušky provádějí lidé z celosvětové a další zase z národní antidopingové organizace,“ vysvětluje.
V sezoně 2018, jejíž většinu promarodila, si ji zatím strážci sportovní férovosti proklepli přibližně desetkrát.
  |
„Odevzdávání vzorků moči mi nevadí. Horší je, když teď ode mne chtějí krev, což se dřív nedělo,“ popisuje.
Už při pouhém pohledu na jehlu se jí dělá nevolno.
„A když potom na mě ještě nastoupí sestřička, která neumí pořádně napíchnout žílu, sedím tam pak úplně zelená.“
Boj za čistotu sportu se zjevně neobejde bez obětí.
