Být jedničkou by bylo brutální, říká Kvitová před startem Wimbledonu

Nová Kvitová v exkluzivním rozhovoru pro LN: Co mě unavovalo, to mě teď dobíjí

Čeká ji už desátý start v Londýně, který ale pro ni bude jako první.

Do Wimbledonu letos nemusela vůbec přijet. Před půl rokem pro ni tenisová kariéra málem skončila. Při prosincovém přepadení v bytě jí pachatel ošklivě pořezal všechny prsty levé ruky, v které drží raketu, a podstoupila náročnou operaci.

Krátce poté si ale řekla, že se chce do Wimbledonu vrátit. Rekonvalescence se zdařila, poprvé hrála před měsícem na Roland Garros, minulý týden při druhém turnajovém startu triumfovala v Birminghamu. Branou Wimbledonu prošla opojená.

„Dostavil se pocit zadostiučinění za všechnu tu práci, co jsem návratu obětovala. Všechno na mě dýchlo hrozně hezky. Je to pro mě letos opravdu trochu jiný pocit,“ řekla.

Čiší z ní ryzí nadšení, že si podle tradice pronajala domek kousek od kurtů, že může dávat rány na zeleném pažitu. „Jsem tady v nejlepší náladě, co jsem mohla. Doufala jsem, že mi tenhle turnaj letos nebude odepřen a stihnu ho,“ oddechla si.

Od prvních kroků si vychutnávala atmosféru třetího grandslamu sezony. Už při akreditaci nasála vůni Wimbledonu.

„To je první silný vjem. A šatna je taky taková hodně domácká. Mám už svoje místo, kde si dávám všechny věci. Šatna je opravdu okouzlující. Skromná, ale zároveň má něco do sebe,“ vyprávěla.

Ve Wimbledonu je ale letos nová Petra Kvitová. Po hrůzostrašném zážitku má pochopitelně jiný pohled na svět. „Jako osoba si víc uvědomuji a vážím, že jsem vůbec tady. Je nádherně, svítí sluníčko a jsem vděčná, že to takhle je,“ uvedla.

Zjistila, že i na kurtu je jiná. Během sedmi odehraných zápasů po návratu si všimla, že si více uvědomuje vlastní prožitky.

“Předtím jsem měla zmatek v hlavě a moc jsem nevěděla, když se někdo zeptal, o čem jsem přemýšlela. Teď to vím. Jsem vnímavější. Myslím, že se na to dívám víc s nadhledem,“ pronesla.

Ve finále v Birminghamu zápas otáčela. Po ztracené sadě si řekla, že se nic neděje. Mnohem intenzivněji si uvědomovala, že musí bojovat, aby měla šanci vyhrát. „Že už jsem vybojovala horší boj než tenisový zápas,“ doplnila.

Operovanou ruku, která na French Open byla v jednom zápase dobrá a ve druhém horší, už má stabilní. Prsty si při rozhovoru v jedné chvíli pohladila a políbila.

„Pořád se to tenisem zlepšuje. Neobejmu užší předmět, třeba tužku nesevřu a neudělám pěst, když se povzbuzuju, ale to je v tenisu jediné omezení,“ usmála se.

Před Wimbledonem se odhlásila z turnaje v Eastbourne kvůli břišnímu svalu.

„Cítila jsem (po Birminghamu) tělo a břišní sval, s kterým občas bojuju. Ale půl roku jsem nehrála a najednou měla pět zápasů během šesti dnů. To bylo obecně kvůli tělu a určitě mi prospělo, že jsem si odpočinula,“ řekla sedmadvacetiletá Kvitová.

Sice říká, že je ráda za výhru i prohru, ale jedním dechem dodává, že se vrátila proto, aby zase bojovala o mety nejvyšší.

Třeba o post světové jedničky, o kterém mluvila po loňské sezoně. „Po všem, co jsem prožila, by to bylo brutální,“ zamyslela se, jak by vnímala, kdyby se skutečně jednou dostala na nejvyšší místo žebříčku.

V podvědomí má myšlenku na první místo na světě ukrytou. „Ráda bych se na něm jednou v kariéře objevila. Ale teď se tím nezabývám,“ řekla s vědomím, že má stále půlroční herní výpadek a vlastně i jinou touhu.

„Ještě radši bych získala nějaký grandslamový titul, ale mám manko. Jsem na zemi,“ dodala klidně.