Drsná bezdomovkyně investiční bankéřkou. A také absolutní boxerskou šampionkou čelící opět ‚Královně’

A nejen tím, že „První dáma“ boxu – Norka Cecilia Braekhusová v devětatřiceti letech poznává neznámé. V profesionálním ringu debutovala v roce 2007, o první tituly ve velteru boxovala o dva roky později, pochopitelně vyhrála. A protože šlo tehdy o volné pásy, tak dnes, po čtrnácti letech v profesionálním ringu, je poprvé v kariéře v roli vyzývatelky se vším všudy.

Důvod je nasnadě. Loni v srpnu ji tak trochu v ústranní dalšímu boxerskému dění porazila uprostřed obří křižovatky v Tulse o tři roky mladší Američanka Jessica McCaskillová.

Ne nadarmo v ní někteří zámořští reportéři vidí Mika Tysona v sukních. Vyrůstat v 80. letech v drsných ulicích Chicaga nebylo nic o moc příjemnějšího než žít v této době v obávaném newyorském Brooklynu.

McCaskillová je navíc dítětem ulice se vším, co k tomu patří. Své rodiče nezná, protože vyrůstala coby bezdomovkyně. Spolu s bratrem ji vychovávala prateta Christine v St. Louis, jenže po rozvodu přišly těžké časy, přesun do Chicaga, bydlení v jedné malé zadní místnosti místního kostela.

„Toto vítězství je pro všechny bezdomovce. Toto vítězství je tu malou holčičku, která se nestarala o to, co si o ní lidé myslí, naučila se milovat sama sebe, i když byla opravdu divná,“ rozplakala se loni v srpnu po triumfu nad Braekhusovou. Senzačním, nečekaném, ale zaslouženém. Zdolala ženu, která vládla velterové váze dvanáct dlouhých let, déle, než jedné divizi dominoval jakýkoliv muž.

„Porazili jsme dva budoucí členy síně slávy (Braekhusovou a jejího kouče Virgila Huntera),“ rozplýval se také její trenér a manažer Rick Ramos. Ten věří, že mohou tento výsledek zopakovat. Stejně jako McCaskillová: „Nevím, s čím novým může Cecilia přijít. Já pojedu opět jako motorová, zarputilá myš, mám natrénováno na dvacet minut pekla.“

Ano, dvacet minut pekla s drsnou ženou ulice přezdívanou „CasKILLA“. Zažila ho s ní třeba i hvězdná Irka Katie Taylorová v prosinci 2017. Američanka měla být snadným soustem, místo toho kousala, zlobila, verdikt 3-0 na body (98-91 a 2x 97-92) pro domácí favoritku byl pro poraženou až příliš krutý. Ostatně totéž si myslelo i hlediště v York Hall v Londýně.

V něm totiž paradoxně sedělo více fanoušků zámořské boxerky než „domácí“. Důvod? Její práce. McCaskillová na ulici přežila i díky své inteligenci, dravosti. Má vysokoškolský titul, který využívá v investičním bankovnictví. V roce 2012 začala pracovat pro banku s pobočkami po celém světě. Včetně Británie.

„Všichni mí spolupracovníci vědí, čemu se věnují, podporují mě, nosí moje trička, fandí mi, kdykoliv za mnou mohou přijít a hodit o boxu řeč. Všichni, kdo pracují v Londýně si tehdy koupili lístky, cítila jsem se tam jako doma,“ vrací se časem o tři a půl roku zpět.

Mimochodem, práci investiční poradkyně se věnuje stále. I coby absolutní boxerská šampionka. „Tyto dva světy se prolínají více, než si lidé uvědomují. V obou vládnou muži. Pokud je chce žena zastínit, musí být lepší, dravější, být dominantní. Já to tak dělám,“ usmívá se dravá žena, která začala s boxem teprve před devíti lety.

Začala s kickboxem, ve kterém absolvovala několik amatérských zápasů. Poté přešla ke klasickému boxu. Přestože měla tělocvičnu svého současného trenéra pár bloků od baráku, našla si do ní cestu až devět měsíců od nastěhování se do čtvrti v Chicagu.

„Kamkoliv jsem vlezla, tak mi říkali, že se věnují MMA, nebo, že se tady snaží vychovávat lidi, nechtějí mlátit druhé. Ricka jsem našla na Instagramu a když jsem k němu přišla, byl jediný, který mi řekl: Ukaž, co v tobě je!“ vypráví o setkání s o sedm let starším koučem a kamarádem.

„Trochu jsem si naběhl. Viděl jsem, co v ní je, ale… od prvního tréninku mi začaly chodit maily, že chce být mistrem světa, že to dotáhne až na vrchol. A já si říkal: Jo, další, vydrží pár tréninků a za dva měsíce o ní neuslyším,“ zavzpomínal s úsměvem Ramos na první setkání se ženou, která svých slov dostála.

Mimo jiné i díky jeho přístupu. A vlastní zarputilosti, vlastní mysli. „Nikdy mi nedělalo problém dělat individuální sporty, soupeřit s muži. To mě zocelilo, stejně jako dětství, kdy jsem zažila řadu narozenin či vánočních svátků bez dárků,“ dodává odhodlaně McCaskillová, která vstává každý den ve čtyři ráno a chodí spát nejpozději ve 22:00 hodin, před odvetou s „První dámou“ boxu.

A přestože je Norka opět mírnou favoritkou, přestože sama prohlašuje, že výsledek prvního duelu byl náhoda a že to mohlo dopadnout klidně i jinak, tak moc dobře ví, co jí čeká: „Dvacet minut pekla s ďáblem.“